Lídr kapely Colosalist Petr Staněk: Hudba má vznikat z potřeby vyjádřit emoce a myšlenky, ne z touhy po popularitě

Jak bys nám představil kapelu Colosalist?

Jde o projekt, který vznikl jako pokračování mé dřívější tvorby z 90. let – chtěl jsem realizovat nové nápady a zároveň dát prostor i starším skladbám, které jsem měl dlouho v šuplíku. Spouštěčem byli sami fanoušci, kteří mi psali a motivovali mě, abych se k hudbě znovu vrátil. Dnes jsme česko-norská kapela. Já žiji dlouho v Norsku, odkud přináším do hudby kus té severské atmosféry, a další členové žijí v České republice. Současnou sestavu tvořím já (kytara, zpěv), Filip Chudý (baskytara), Zuzana Zamazalová Klementová (zpěv, housle), Tomáš Paulus (zpěv, kytara) a Jan Jaglarz (bicí). Naše hudba se pohybuje na pomezí doom, pagan, gothic a atmospheric metalu. Vychází z tradice devadesátých let, ale snažím se ji posouvat dál – nespoléhám jen na tíhu a temnotu, ale hodně pracuji s náladou, emocí a atmosférou. Skladby mají filmový rozměr a každá z nich otevírá jiný svět.

Stál jsi u zrodu jedné z nejzásadnějších metalových kapel v tomto kraji, která svou hudební tvorbou přesáhla hranice tohoto regionu i naší země. Mám samozřejmě na mysli Silent Stream of Godless Elegy. Jak moc tě to ovlivnilo ve tvém dalším projektu a je Colosalist v něčem jiný?

V devadesátých letech jsem napsal tři alba, která ukázala, že doom metal se dá dělat i jinak než jen kopírováním kapel, které tenhle žánr kdysi definovaly. Colosalist na tuto cestu volně navazuje – beru to jako pokračování tehdejší práce, ale z pohledu dospělejšího a zkušenějšího muzikanta. Hudba Colosalist je podle mě skladatelsky i aranžérsky na vyšší úrovni než před pětadvaceti lety. Na první poslech možná působí jednoduše, ale ve skutečnosti je hodně propracovaná a náročná. Zatímco tehdy vznikaly skladby spíš spontánně ve zkušebně, dnes je pro mě důležité, aby byla hudba důmyslná a promyšlená.

Žiješ v Norsku, kde vznikla tzv. druhá vlna black metalu, kterou představují kapely Mayhem, Darkhtrone, Burzum nebo Immortal aj. Jak moc tě při tvorbě alba ovlivnila místní metalová hudba a vnímáš tuto zemi jako metalovou velmoc?

K norskému black metalu jsem si našel cestu až kolem roku 2007. Od té doby mám rád některé desky od kapel jako Mayhem, Darkthrone, Koldbrann, Immortal nebo Enslaved. Dokonce i něco od Burzum, i když se striktně neztotožňuji s Vargovou filosofií. Jako posluchače mě tahle hudba ovlivnila, ale v Colosalist black metal neuslyšíte – není to náš žánr. Norsko osobně nevnímám jako metalovou velmoc, i když právě odtud vzešla spousta zásadních alb. Naopak si velmi cením toho, že řada norských kapel nikdy neusilovala o slávu a zůstala věrná své vizi. To je mi blízké – sláva sama o sobě není cíl. Patří spíš dětem, což my umělci tak trochu jsme, ale rozhodně by neměla ovládat samotný proces tvorby. Hudba má vznikat z potřeby vyjádřit emoce a myšlenky, ne z touhy po popularitě.

Z koncertu kapely Colosalist. (Foto: archiv kapely)

Dostaváme se k samotnému albu, které má velmi hutný a kvalitní zvuk. Kde se album nahrávalo, kdo ho zvučil a mixoval a probíhalo vše podle vašich představ?

Album jsme nahrávali ve Finsku. Producentem a zároveň tím, kdo jej mixoval, byl Aksu Hanttu – člověk, který nahrával alba třeba s kapelou Korpiklaani. Mastering proběhl také ve Finsku, u Svante Forsbäcka, který pracoval na spoustě významných nahrávek. Pro zajímavost – bicí jsme točili ve slavném Studiu Petrax, kde dříve nahrávali například Nightwish nebo Amorphis. Pamatuju si, že to bylo v prosinci, a zatímco jsme seděli v režii, za okny hustě sněžilo. Ta atmosféra k naší hudbě dokonale seděla. A jestli šlo všechno podle představ? Ano, jsem spokojený s výsledkem a jsem rád, že jsme oslovili právě Aksu. A také jsem moc rád, že jsme album točili zrovna ve Finsku – dodalo to celé desce jak technickou kvalitu, tak i určitou severskou atmosféru.

Zaujal mě také název vašeho debutového alba Two Suns, tedy Dvě slunce. Jaké jsou náměty písní na albu a kdo všechno se podílel na jejich tvorbě?

Všechny skladby na albu jsem složil já, ale výsledný tvar a atmosféru samozřejmě dotváří celá kapela – každý přináší vlastní výraz a energii. Název odkazuje k dualitě, jedné z nejstarších filozofií lidstva. Dualita není jenom obraz protikladů, ale představuje samotnou podmínku existence. Jedno bez druhého nemůže být – zánik je vždy zároveň zrodem něčeho nového. Tak to funguje v přírodě, v našem životě a velmi zjednodušeně řečeno i v celém vesmíru. Na albu se to promítá do symboliky dvou sluncí: život, naděje, setkání versus smrt, ztráta a opuštění. V textech a hudbě se proto prolínají obrazy destrukce a obnovy, bolesti a katarze, temnoty a světla. Je to pouť chladnou krajinou, na jejímž horizontu svítá. Každá skladba je malý příběh nebo výjev, ale dohromady tvoří celek, který ukazuje, že protiklady nejsou nepřáteli – jsou neoddělitelnými silami, které formují náš svět i naše osudy.

Kdo vytvořil tu nádhernou obálku a grafiku alba?

My jsme od začátku měli vlastní návrh obálky – konkrétně já jsem měl jasnou představu, jak by měla vypadat. Hledali jsme ale někoho, kdo ji dokáže výtvarně uchopit a dotáhnout do profesionální podoby. Úplnou náhodou jsem na internetu narazil na amerického výtvarníka Shawna. Okamžitě mě zaujal, protože se dokázal do naší vize trefit a pochopil, co chceme vyjádřit. Komunikace s ním byla skvělá a dokázal tu původní ideu přetavit do výsledku, který dokonale vystihuje atmosféru alba. Dříve jsme přitom narazili i na grafika, který nám chtěl návrh kompletně předělat a přišel s něčím úplně jiným – to pro nás bylo nepřijatelné. Shawn naopak respektoval náš koncept a dodal mu profesionální tvář, díky čemuž obal působí přesně tak, jak jsme si představovali.

V jakém vydavatelství album vyšlo a kde si ho mohou případní zájemci pořídit?

Album Two Suns vyšlo pod hlavičkou mého labelu Hoggorm Music. V České republice je album v distribuci Metalgate, takže si ho můžete pořídit přímo přes jejich stránky. K dispozici je jak klasický digipack, tak i speciální edice, která obsahuje mimo jiné i vstupenku na vybrané koncerty našeho podzimního turné. Samozřejmě desku nabízíme i přímo na našich koncertech – a tam má navíc každý možnost získat podpisy a osobně se s námi potkat, což máme moc rádi. Přímý kontakt s fanoušky je pro nás něco, co k hudbě neodmyslitelně patří.

Neodpustím si další otázku ohledně sponzoringu. Jak to bylo s financováním alba, měli jste nějakého dobrého sponzora, nebo jste to řešili přes nějakou kampaň?

Nic z toho. Celé nahrávání jsme si zaplatili sami. Nebyla to levná záležitost – s letenkami, ubytováním a masteringem vyšla investice zhruba na 400 tisíc korun. Tohle jsme si ale řekli už na začátku, když jsme tu sestavu dali dohromady. Nechtěli jsme natočit jen ‚další desku‘, ale desku, která bude znít co nejlépe a která obstojí i v mezinárodním měřítku. Bylo nám jasné, že to nebude levné, ale brali jsme to jako investici do toho, aby naše hudba měla přesně takovou tvář, jakou jsme chtěli. A když se dnes podívám na výsledek, vím, že to stálo za to.

Colosalist. (Foto: archiv kapely)

Kde proběhne křest alba a chystáte i nějaké turné? 

Křest našeho alba Two Suns proběhne 1. listopadu v Ostravě v klubu Barrák. Bereme to jako symbolické místo, protože Ostrava vždycky patřila k baštám metalu. Okolo křtu jsme připravili menší šňůru pod názvem Universum Tour 2025. Začínáme 30. října v Praze na Jižáku, pak jedeme 31. října do plzeňského Parlamentu a 1. listopadu následuje samotný křest v Ostravě. Potom pokračujeme 6. listopadu v Brně v Unleaded Cafe, 7. listopadu v Jablunkově a 8. listopadu zakončíme v Hranicích. Každý koncert má pro nás jiný význam – Praha a Plzeň jako startovní energii, Ostrava jako velký rituál, Brno a Jablunkov jako setkání s přáteli a Hranice i jako návrat na půdu, kde to tenkrát všechno začalo.

A je tady závěr a poslední otázka. Dnešní svět je tak trochu podivně zkroucený, možná je to hlavně tím, že většina lidí sleduje neustále média a politiku a hledají tam nějakou spásu, ale z těch kalných a prohnilých vod spása asi nikdy nepřijde. Tak si myslím, že nastal čas žít si svůj život po svém a nečekat na nějaké zázraky od mocipánů, protože to jediné, co nás jako lidstvo spojuje a propojuje, je umění, tedy literatura, výtvarné umění a nejvíce hudba, ať už metalová, rocková, nebo jiná. Máš nějaký speciální vzkaz pro metalové fans?

Odpovědnost za své životy máme každý na svých bedrech. Samozřejmě, že každá společnost, město nebo stát má jiné možnosti, ale my nežijeme ve válce, máme co jíst, máme co číst a poslouchat. Já osobně jsem velmi skromný člověk a děkuji za to, že jsem zdravý, že mám obě ruce i nohy a nemusím být odkázaný na pomoc druhých. Mám respekt ke všemu, co jsem ve svém životě nabyl. Vím, že všechno je jen vypůjčené na určitou dobu – a až nadejde chvíle, kdy už nebudeme moci a nakonec zemřeme, všechno tady zůstane. Nejsem zatížený majetkem ani sociálním statusem. Postupně jsem stále víc sám sebou a snažím se uskutečňovat svou pouť na téhle zemi v dobrém úmyslu. A proto bych chtěl fanouškům popřát, ať jsou jim na jejich cestách obě Dvě slunce nakloněna.