S ředitelkou Divadla loutek Alenou Punčochářovou o cestě do Japonska a nové sezoně, která začíná festivalem Spectaculo Interesse

Za jakým účelem jste tentokrát odjížděli do Japonska?

Byli jsme součásti delegace Statutárního města Ostravy. Město se prezentovalo na světové výstavě Expo 2025, která nyní probíhá v Ósace. Během letních prázdnin jsme se podíleli na přípravě prezentačního videa města, ve kterém vystupují tři loutky a provázejí diváka Ostravou. Zároveň umělecký šéf Jakub Maksymov připravil se dvěma herci loutkovou drobničku, kterou jsme zahráli přímo na Expu v auditoriu českého pavilonu. V podstatě šlo o miniaturu, která se vešla do jednoho kufru a jednotlivými obrazy představila příběh Ostravy. Nás na výjezdu však také zajímalo propojení loutky v naší a japonské kultuře.

Říkal jsem si, že určitě nejedete kvůli festivalu Spectaculo Interese, v jehož minulých ročnících byli v programu i japonští loutkáři, protože festival se připravuje dlouho dopředu. Letošní ročník Spectacula začíná už za pár dní …

Ano, festival je, co se hostujících souborů týká, už dávno připraven a nyní jen finišujeme s posledními produkčními záležitostmi. Do Japonska jsme ale jeli také kvůli návštěvě Národního divadla Bunraku v Ósace, které reprezentuje tradiční formu japonského loutkářství. Sešli jsme se zástupci divadla a navštívili představení. Měli jsme možnost nahlédnout do ateliéru, ve kterém se loutky pro jednotlivá představení vytvářejí. Výroba jedné loutky trvá zhruba rok, ale jak jsme se dozvěděli, je to z důvodu, aby energie, kterou do dřeva vloží řezbář, postupně vyprchala a byla tak čistá pro svého loutkoherce, který si loutku pak animuje a může tak do ní vložit energii svou. Loutka bunraku má pohyblivý obličej, oči, obočí či ústa. Hlava je dutá a uvnitř je složitý mechanismus k ovládání této mimiky.

Jednali jste o možnosti účasti Národního divadla Bunraku na některém z příštích ročníků festivalu Spectaculo Interesse?

Zástupci divadla se byli podívat na naši loutkářskou drobničku v Českém pavilonu a potvrdili zájem o spolupráci s naším divadlem. Vše je možné, naše hostování tam či jejich hostování v České republice, je to otázka budoucnosti.

Doufám, že blízké…

Byli bychom moc rádi. V Ostravě působí Česko-japonské kulturní centrum, jehož zástupce Jan Kudla nám právě návštěvu Národního divadla Bunraku zprostředkoval. Toto kulturní centrum také pořádá festival Japonské dny v Ostravě, to by mohla být velká příležitost, aby naši diváci na vlastní oči spatřili loutky bunraku.

Podrobnosti o loutkářském bienále Specatulo Interesse nalezete v samostatném příspěvku ZDE. 

Přejděme teď ještě k premiérám Divadla loutek Ostrava v sezoně 2025/2026. Kolik jich bude?

Budou to čtyři premiéry. Ta první se odehraje ještě letos na začátku prosince a jedná se o Sněhovou královnu Hanse Christiana Andersena v úpravě a režii Jakuba Maksymova. Mohu prozradit, že se bude pracovat s principem live cinema, bude to zároveň velice současné a hravé představení. Nyní se dokončuje výprava, jejíž autorkou je Olga Ziębińska, a hned po festivalu Spectaculo Interesse začneme zkoušet.

Pro jakou věkovou skupinu bude tato inscenace určena? A bude mít menší, nebo větší obsazení?

Inscenace je zamýšlena jako rodinný titul, věk dětského diváka doporučujeme od osmi let. Co se velikosti jednotlivých inscenací týče, pracujeme nyní spíše s menšími obsazeními, abychom se více mohli soustředit na práci s herci, zároveň to dává našim inscenacím větší potenciál pro zahraniční hostování. Také máme potřeby ryze provozní, realizujeme systém hraní na dvou scénách současně, i z tohoto důvodu jsou, co se obsazení týče, praktičtější méně početné inscenace.

Druhá premiéra?

To bude završení série oblíbených postaviček Bata a Lata, nyní pro děti od tří let s názvem Kde jsi, Bato? Opět se inscenace ujmou Tomáš a Hana Volkmerovi. Všechna představení série Bato a Lato jsou divácky velmi oblíbená a kdykoliv zahájíme prodej vstupenek na tato představení, jsou po pár minutách vyprodána. Nyní je z představení pro děti od batolecího věku určitý trend, ale manželé Volkmerovi byli a jsou v tomto případě v Česku průkopníky.

Dobře, pojďme dál.

Další bude Erbenova Kytice.

Viděl jsem v médiích upozornění na tento premiérový titul, a přímo na webových stránkách Divadla loutek nesmírně lákavý popis inscenace: Třináct balad. Pocta slovanské mytologii v hávu živé hudby a komorního hereckého obsazení. Rekonstrukce třinácti příběhů lidové slovesnosti v mystické šeré atmosféře. Nezazní ani jedno slovo. Prozradíte ještě něco?

Jedná se opět o projekt uměleckého šéfa Jakuba Maksymova, tentokrát na alternativní scéně. Budeme pracovat s Erbenovým textem netradičně, nebude chybět práce s novými technologiemi ani překvapivé momenty. Více už prozrazovat nebudu.

A přejdu rovnou k poslední, čtvrté premiéře s názvem Divočiny. Režie se ujme Mária Danadová a dramaturgie Monika Kováčová, osobnosti uměleckého seskupení Odivo, jehož projekty jsou velmi oceňované na slovenské divadelní i loutkové scéně. Inscenace bude inspirována knihou Maurice Sendaka Tam, kde žijí divočiny, která se stala dětským bestsellerem. Výtvarná stránka bude také velice zajímavá, rádi bychom šli v tomto případě cestou upcyklace. Na konci minulé sezony proběhl workshop pro umělecký soubor právě s tímto tandemem, na základě toho pak vzniklo obsazení. Na výsledek jejich práce se velice těšíme.