Herec Ondřej Brett před premiérou Baníčku v Divadle Petra Bezruče: Jsem absolutní fotbalový analfabet

Holdujete vůbec sportu a konkrétně fotbalu?

Sport k mému životu nějak patří. Spíše se ale jedná o sport individuální. I když jsem v podstatě z volejbalové rodiny. Hráli ho oba rodiče a brácha dokonce hrál extraligu za Duklu Liberec a Jihostroj České Budějovice. Bylo toho tak strašně moc, až jsem se trochu stavěl na zadní. Do toho všechny tělocviky ve škole narvané fotbalem, jehož jsem absolutní analfabet. Tím vznikl můj (ne)vztah k fotbalu.

Takže když nedávno na Baník přijela Sparta, tak jste se Vítkovicím vyhnul obloukem?

Měli jsme jít celý inscenační tým právě na Spartu, když tu hrála s Baníkem před pár týdny. Většině z nás do toho něco vlezlo, takže jsme se tomu naštěstí vyhnuli.

Když ale hrajete ve fotbalové inscenaci, donutilo vás to ponořit se více do fotbalu?

Samotné zkoušení autorské věci je vždycky tak strašně specifické, že chtě nechtě se o fotbale bavíme dodnes. Náš umělecký šéf a režisér Honza Holec je pro změnu obrovský fanoušek Sparty a celkově fotbalu. Rozebíral s námi pojmosloví a to, jak všechno ve fotbale funguje. Na naše poměry jsme tak do fotbalu docela dost zabředli. Dokonce já jako životní odpírač tohoto sportu musím uznat, že na tomhle fenoménu něco je.

Říkáte, že Jan Holec s vámi probíral fotbalové termíny, ale věděl jste už předtím, co je třeba ofsajd, ne?

To se budete divit! Byla to jedna z jeho prvních otázek na začátku zkoušení na nás všechny, co v tom hrajeme. Nevěřil byste, co z nás padalo. Zjistili jsme, že ani jeden z nás neměl pravdu. Honza tak rychle pochopil, s jakým materiálem následujících šest týdnů bude pracovat. Asi se mu trošku orosilo čelo, ale i to bereme do hry.

Autorem hry má být právě Jan Holec a kolektiv, kdo všechno je v tom kolektivu?

Největší procento má pochopitelně Honza a po něm dramaturg Peter Galdík. I my herci jsme ale byli vystaveni tomu, že jsme museli psát monology na různá témata. Abychom propojili svět fotbalu, svět divadla a svět každého z nás herců, protože každý z nás má svůj specifický vztah ke sportu a k fotbalu.

Ze zkoušky inscenace Baníček, ale, ale ale. (Foto: Martin Špelda)

Dalo by se říct, že je pro vás tedy fotbalová inscenace v něčem náročnější než třeba Shakespeare?

Je to jiné, protože tady se netvoří nějaké hluboké a promyšlené charaktery. V některých částech jdeme s kůží na trh sami za sebe, protože jsme si ty monology psali sami. V tom je to pro mě nové a v něčem těžší. V podstatě se totiž neschováme za figuru.

Na webu DPB je vždy u inscenace jméno postavy a vedle toho jméno herce, který postavu ztvárňuje. Tady u Baníčku jsou ale jen vaše jména bez postav. Znamená to tedy, že budete hrát sami sebe?

V podstatě ano, ale něco se kvůli zdivadelnění přibarví a přifoukne. Některé situace se přiostří, ale z velké části opravdu vystupujeme sami za sebe.

Dala by se tedy nějak blíže popsat postava Ondřeje Bretta v inscenaci?

Myslím, že nedala. Možná je to prostě Ondra Brett vyhajpovaný na dvě stě procent.

Bavíme se tedy o komedii? Protože to nebylo nikde řečeno, o jaký žánr by mělo jít.

Doufám! Vzhledem k tomu, že to celé vzniká autorsky, tak se každým dnem něco škrtá, dopisuje a mění. Patří to k tomu. Věřím, že to příjemná komedie může být.

Co má tedy divák čekat? Jde o vhled do konkrétního zápasu na tribuně, nebo jde o obecný život fanoušků?

To je právě strašně specifické. Podle mě by se sami nad tím chviličku zamysleli i režisér a dramaturg. Velká část se věnuje fotbalu jako té hře. Pracujeme tam s konkrétními chorály Baníku, řeč je i o legendách Baníku. Jistou rovinou inscenace jsou ale naše osobní příběhy a vhledy do tématu.

Takže nebudete partička skalních fanoušků Baníku?

Ne, potkáváme se tam také jako přiznaní nefanoušci. Divák by neměl očekávat kontinuální příběh, je to jakási koláž složená z písní, rozborů chorálů, monologů. V něčem je to trochu taková ypsilonkovská věc naředěná Cimrmanem.

Ze zkoušky inscenace Baníček, ale, ale ale. (Foto: Martin Špelda)

Jak vlastně bude vypadat scéna?

Odehrává se to celé ve fotbalové šatně.

Před časem jste u Bezručů hráli Poslední zápas. Inscenaci z tenisového prostředí, kde jste hrál. Byla to určitá inspirace, že znovu nabídne DPB sportovní kus divákům?

Myslím si, že ne. Dle mého se jednalo o ryzí snahu propojit dva fenomény, které Ostrava má, což jsou Bezruči a Baník. Ještě bych podotkl, že jsme se snažili porovnávat během příprav hereckou práci a fotbal a také diváky v hledišti divadla a na tribuně. Přišli jsme na to, že strašně moc aspektů je podobných v těchto zdánlivě nesourodých prostředích. Vychází z toho až nečekaná blízkost dvou vzdálených světů.

Někteří fotbalisté by vám mohli konkurovat při simulování. Je v inscenaci zahrnuta i tato problematika?

Taky se o to otřeme. Je to taky o emocích, které budí divadlo i fotbal. O předsudcích o hercích a fotbalistech. Až mě to překvapilo, jak jsem já jako takové míčové kopyto  v lecčems fotbalistům podobný.

A co rétorika fotbalových fanoušků v hledišti? V divadle se nestává, že by si lidé mezi sebou nadávali. Mnohdy i po zápase promlouvají pěsti.

Ano, to je jedno z velkých témat fotbalu. Velkou diskuzí na tohle téma jsme při zkouškách spontánně vytvořili dva tábory. Jeden tábor tohle vůbec nevnímá a účast na tribuně nebo v narvané tramvaji s lidmi se šálami a dresy bere pozitivně. Mají pocit, že jsou členy nějaké velké rodiny. Pak je druhý tábor, do kterého tedy patřím já. Ve mně to všechno vyvolává až určitou fobii z davu. A co se týče takzvaného třetího poločasu, kde se fanoušci někde po zápase sejdou, aby se zmlátili, to ať si udělá obrázek každý sám. Já na tom nevidím nic smysluplného.

V anotaci na vašem webu stojí, že si diváci mají vzít šály, dresy a vyrazit k Bezručům. Věříte, že skutečně dorazí diváci na premiéru se znaky Baníku?

Bylo by to hrozně příjemné. Nevím, do jaké míry by bylo příjemné, kdyby do hlediště přišli ryzí milovníci fotbalu, kteří do divadla normálně nechodí. Možná by byli nemile překvapení. Možná by se pak mohlo stát, že po představení dostaneme ve třetím poločase před divadlem přes držku. Ne, ale teď vážně. Věřím, že i velcí milovníci fotbalu pochopí, že je to jen divadlo. (smích)

Myslíte, že tohle je druh inscenace, která bude žít na prknech Bezručů několik let?

Vůbec nejsem schopný to říct. V současné době ale nemáme na repertoárů příliš komedií, tak bych si hrozně přál, aby to sranda byla a diváka si to našlo.