Alois Bartoň před premiérou Podoby věcí v NDM: Je to pro mě hodně osobní hra o vztazích

Jste novým přírůstkem v činoherním souboru NDM. Dalo by se říct, že postava Adama v Podobě věcí je vaší první opravdu velkou rolí?

Ano, jsem první sezonu v NDM, ačkoliv už na konzervatoři jsem tady hostoval. Adam je pro mě první velkou rolí v profesionálním divadle. Na jednu stranu jsem hodně nervózní, protože je to velký úkol. Beru to jako takový křest ohněm. Zároveň se velmi těším. Je to pro mě ve spoustě věcí vysněná práce. Mám radost, že pracuju v tak dobrém kolektivu.

Říkáte, že je to vysněná práce, takže patříte do ranku herců, kteří po této profesi toužili odmalička?

Přiznám se, že to ve mně bylo takové skryté. Od útlého dětství jsem hrál na housle. To byl můj první styk s uměním. K herectví jsem si našel cestu až po dvou letech na všeobecném gymnáziu. Byl covid a já měl spoustu času se rozhodnout, co chci v životě dělat. Na gympl jsem šel totiž z důvodu, že jsem to ještě nevěděl. Skrze housle mě vždy nejvíc bavila ta energie, která prochází mezi divákem a mnou. Zároveň jsem byl už od základky vždycky ve třídě ten člověk, co se staral o zábavu, a až bytostně mě bavilo strhávat na sebe pozornost a bavit své okolí. Vlastně mě to baví dodnes. Jsem rád, že jsem se v herectví našel.

Takže jste teď na takové horské dráze emocí těsně před premiérou?

Celé to zkoušení je pro mě velkou jízdou. Je to těžký úkol, ale myslím si, že inscenační tým pro tenhle projekt je perfektní. Josef Doležal je mladý režisér, takže co se týče komunikace a nějakého napojení, jsme si hodně blízko a je pro mě tak snazší zpracovávat jeho připomínky a chápat, kam mě vede. S kolegy na jevišti se taky cítím krásně, jsou mi velikou oporou jak na jevišti, tak mimo něj, a po celé zkoušení panuje moc příjemná atmosféra, takže jsem si pro takovou těžkou úlohu snad nemohl přát lepší zázemí.

Podoba věcí se hraje na komorní scéně ve Dvanáctce. Je výhoda prožít takový start do velkých rolí spíše v menším prostoru?

Jsem rád za tohle komorní prostředí a obsazení. Určitě to má své výhody. Na zkouškách jsme v menším počtu lidí, častokrát jsme byli třeba jen o dvou hercích a s režisérem, což je samozřejmě příjemnější na nějaké odbourávání studu a zkoušení různých hereckých poloh. Myslím, že je to skvělá startovní čára, ale těším se i na práci na velkém jevišti.

Autorem Podoby věcí je současný americký dramatik, filmový režisér a scénárista Neil LaBute. Znal jste ho před začátkem zkoušení?

Neznal a nic jiného jsem od něj nečetl. Hned poté, co jsem se dozvěděl, že budu hrát Adama v Podobě věcí, tak jsem se podíval na film, který podle této hry vznikl, a zamiloval jsem se do toho textu i do úlohy Adama. Mám dojem, že mi to sedlo.

Ze zkoušky inscenace Podoba věcí. (Foto: Martin Kusyn)

To je zajímavé. Řada herců by se asi na film jen tak nepodívala. Báli by se, že je to ovlivní. Neměl jste tyhle obavy?

Nebojím se toho. Ve finále si myslím, že to stejně každý ztvární po svém. To ovlivnění není tak velké. Snad. Viděl jsem ten film ještě před prázdninami. Pak už jsem si ho během zkoušení nepřipomínal, to je pravda. Je fakt, že týden před premiérou bych si ho nepustil.

O čem inscenace v NDM vlastně vypráví?

Hra řeší lásku, etiku, morálku i manipulaci. Z pohledu Adama je příběh o lásce. Je to něco, co zažívá poprvé. Do doby, než poznal Evelyn (Sára Erlebechová), tak neměl žádný vztah. Všechno je pro něj nové. Hra pojednává o vztazích, těch malých šílených vesmírech, které každý z nás ve škole prožil. V případě Podoby věcí je to na výšce. Pojednává hlavně o tom, co všechno Adam kvůli Evelyn vylepšuje, mění, kde začínají a kde končí mantinely toho, kam je člověk schopen se pro toho druhého změnit. Mimo to hra řeší i otázku, kde jsou hranice umění, co je umění a co už je jen pouhé volání o pozornost.

Adam je hodně zamilovaný, ale ta láska ho sžírá, je to tak?

Ano, on totiž v průběhu toho vztahu ztrácí vlastní identitu. Evelyn ho mění z pohledu společnosti v rádoby lepšího člověka. Adam tím ale ztrácí sám sebe. Dělá to z lásky, vlastně si není ve spoustě těch proměn jistý, ale Evelyn důvěřuje.

Evelyn ho mění tedy, aby se zalíbil okolí, jak to známe z dneška na sociálních sítích, kde řada lidí lže a ukazuje se v lepším světle, než jak to skutečně je?

Přesně tak. Mění ho v atraktivnějšího člověka. Hra se sice tématem sociálních sítí jako takových úplně nezaobírá, ale je to dobrý příměr. Lidé prostě hodně dají na to, jak to všechno vypadá zvenku.

Ze zkoušky inscenace Podoba věcí. (Foto: Martin Kusyn)

V té inscenaci jste se logicky sešli všichni mladí herci. Řešíte spolu tyhle věci i mimo zkoušky? Myslím tu podstatu sociálních sítí a to, jak na člověka prší jakýsi nátlak být dokonalým?

Mimo zkoušky ani ne, ale na zkouškách se o tom samozřejmě bavíme. Ze začátku jsem se trochu bál, že tohle téma nebude oslovovat všechny. Hraje tam s námi Robert Finta, který už je třeba malinko starší než já. Bál jsem se, že jeho tohle téma třeba tolik bavit nebude. Je to ale naopak. Všichni jsme se v tom našli a baví nás v tom hledat všechna ta témata, vrstvy a barvy celého textu.

Zažil jste někdy něco podobného jako Adam? Tedy že si vás nějaká holka namotávala a měnil jste se kvůli ní?

Jsem rád, že jste se takhle zeptal. Myslím si, že se v blízké budoucnosti v divadle nedotknu něčeho, co je pro mě tak moc osobní a tak pravdivá výpověď toho, co já sám zažil. Pořád jsem ještě studentem konzervatoře a příběhy, které prožívá Adam, prožívám i já. Ne, že by se mnou nějaká holka úplně manipulovala, minimálně ne v takové míře, jak manipuluje Evelyn Adama, ale podle mě se kluk snaží měnit kvůli holce pokaždé. Nebo aspoň já mám tu zkušenost. V tomhle mě to hrozně baví, že je mi to vlastně skoro šité na míru. Adamovi naslouchám a myslím si, že dýcháme podobně.

Není tam ale také nějaké otevírání již zahojených ran?

Jo, tak je to v něčem aktuální. Adamovi je 22 let, mně je 21, takže jsem dokonce ještě mladší. Když jdu ze zkoušky, přemýšlím nad těmi věcmi a dotýkají se mě. Vedli jsme jednou takový zajímavý rozhovor s režisérem Josefem Doležalem. Často se ve hře řeší věci, které můžou pro staršího člověka vypadat banálně, jako když se váš partner na party políbí s jiným člověkem. Že to vlastně není zase tak zásadní, že to není drama jako Hamlet. Uvědomil jsem si, že pro mě ale tohle zásadní je. V mém životě to pro mě je dramatické. Pro mě to vlastně je Hamlet.

Je to tedy podle vás spíše inscenace pro mladšího diváka, nebo si na své přijde i abonent důchodového věku?

Věřím, že to bude fungovat na obě strany. Ta inscenace je chytrá v tom, že se baví i o etice, o umění a jeho hranicích. Myslím si, že i starší lidé, kteří už třeba neprožívají taková turbulentní vztahová období, si minimálně rádi zavzpomínají, jaké to bylo, když v těch studentských letech byli. V tom je podle mě obrovská síla toho textu.

Ještě jsou tam postavy Phillipa a Jenny. Jakou tam mají úlohu?

Phillip (Robert Finta) je Adamův nejlepší kamarád, který ho sice celou dobu, co se znají, tak trochu šikanuje, ale Adam to bere, protože je rád, že má kamaráda. Čím víc Adam v průběhu nabírá sebevědomí, tak si jeho chování nenechává líbit. Phil ale tu Adamovu proměnu vnímá, a vnímá ji negativně. Ne proto, že už si spoustu věcí nenechává líbit, ale protože si uvědomuje, že ho jako kamaráda ztrácí. Jenny (Magdaléna Kubatková) je snoubenkou Phila. Adamovi se vždycky líbila, ale nikdy neměl odvahu ji oslovit. Phil ho v tomhle předběhl. Ta zase Adamovu proměnu vnímá pozitivně, sebevědomí a nějaká péče o vzhled totiž Adamovi opravdu dost prospívá.

Asi tuším, co mi řeknete, ale je tento typ inscenace vašemu srdci blízký? Nepůsobíte na mě jako herec, co by se vyžíval v bláznivých komediích.

Miluju bláznivé komedie, ale máte pravdu, je mi hodně blízká. Je to romantická tragikomedie, a tenhle žánr miluju taky. Mám hodně rád tu civilnost. Tu a tam zazní sprosté slovo, inscenace se nebojí ukázat jakousi pravdivost studentského života, teda aspoň tak, jak ho znám já. Dialogy jsou psány velice lidsky. Celkově mám jazyk té hry moc rád.