Z literárních surovin: Smířit se s ostravským nádražím, píše básnířka Viktorie Pražáková

Autorská čtení Literární suroviny pořádá v přívozské Galerii Nibiru básník Filip Klega společně s publicistou a poetou Ivanem Motýlem (dříve dlouholetým spolupracovníkem kulturního deníku Ostravan.cz). Začali v dubnu 2023 a v Nibiru již uskutečnili 23 básnických setkání (plus tři speciální večery pro Měsíc autorského čtení), na kterých autorstvo četlo výhradně texty dosud nikde nepublikované.

Nyní si organizátoři Literárních surovin dali půlroční pauzu, ale zároveň rádi využili nabídku deníku Ostravan.cz navázat na již dříve započatou rubriku Z literárních surovin, která představila například beatnickou básnířku Barboru Seberu (2000) nebo hromujícího rebela Michala Grace (1995).

Všechny básně zveřejněné v rubrice Z literárních surovin přitom nutně nemusely zaznít v pořadu Literární suroviny v Galerii Nibiru. Spojitost obou veličin není úplně synergická, autoři mají při výběru do Ostravanu volnou ruku. A zatímco v Přívoze je tabu, aby zazněly již zveřejněné texty, tato rubrika není tak přísná, protože mezi veřejným vystoupením a publikací na internetovém portálu uběhne i drahný čas, během něhož se rukopis někdy stačí obléknout do tiskařské barvy.

Specifikem internetové rubriky je ovšem prosba editora, aby autorstvo jednotlivé básně opatřovalo komentářem. S vědomím, že jde o požadavek do jisté míry kontraproduktivní, neboť básník může výkladem narušit čtenářovu fantazii a vůbec intimitu celého textu. Nicméně takový je koncept rubriky už od jejího počátku. Tolik technické informace, slovo má Viktorie Pražáková:

***

plynulé drkotání o kočičí hlavy
strnulé pohledy pryč
nepřítomnost ve skřípotu kovu
stálé nic s občasným únikem berušek

jen tak se tetelit před žlutohnědými vagóny
šlapat po vysušené trávě
rozhazovat peří mraků
stroje hledí kamsi do dálky, oba hledáme směr

smířit se s ostravským nádražím
nebude lepší
unikám ale objevuju se pořád na podobném místě
neumím rezignovat

POZNÁMKA AUTORKY: Návraty do Ostravy bývají náročné. Odkudkoliv se člověk vrací, je to náraz, teleportace do jiné reality. Jako by byl zdejší vzduch o něco těžší nebo tíživější. Cítím to vždycky.

*

***

svěžest dojmů
led mezi zuby
a kouř ve vzduchu

levitace nad výchozí přímkou života
rozhlédnutí kolem
pevný bod v mlze
a provazy až k zemi

tanec malých jiskřiček
studené slunce
a bleďounce modro

POZNÁMKA AUTORKY: Občas se zastavím a snažím se co nejpřesněji popsat svůj momentální pocit. Tohle je ten případ.

*

KURSKÁ KOSA

lavička konejší
uprostřed moře
ruský voják zahání strach
pirohy, pivem a zmrzlými jahodami
v bezpečné zeleni Kurské kosy
pár hodin od ruských hranic
vojáci hltají božské polotovary
kolem lavičky vyskládané igelitky s jídlem
zelená látka měkne
zvyká si na čistý vzduch
nad hlavami kosi, v dálce nad mořem lítá racek
zmraženi těmi měsíci
pomalu tají
s každým lokem piva

POZNÁMKA AUTORKY: Pozorování ze školního výletu do Pobaltí. Poprvé v životě jsem v dálce před sebou viděla část ruského území. Bylo jasno a až na pár turistů a dva vojáky naprostý, znepokojující klid.

*

***

Jestli budu dál žít, zemřu

jestli budu dál žít, zemřu
a nic se nebude rovnat nádechu a výdechu
nic už nenahradí kůru stromů
modrou a khaki zelenou

jestli budu dál žít, zemřu
zarostou do země i moje nové boty
strach prostě nebude existovat
neuvidím ani tmu

jestli budu dál žít, zemřu
bude mě agresivně tvarovat pozůstalý svět
na základě svého uvážení
a jen podle svých pravidel

jestli budu dál žít, zemřu
nevyhnutelně vždycky spadnu
můj nejdelší výdech
a moje zkáza

POZNÁMKA AUTORKY: O smrti přemýšlím často. Přála bych si k ní mít co nejkladnější vztah. Upřímně mě ale děsí a fascinuje její nevyhnutelnost. Jestli budeme dál žít, zemřeme.

*

PSANCI POEZIE

na rukou těžká pouta
z útlých písmenek
z vrstvy pixelů
svazují mě, když chci vstát
škrtí krk

studený kov obepíná hlavu
racionálně, potichu
oči všude kolem
pozorující, vnímající, hodnotící
těkavé prsty
krok zpět

jen tak uprchnout
skrýt se do světla
do tmy
obalit si mozek
nemyslet
být svobodný

zpět v okovech
nejistota
zodpovědnost
vztek

jen najít klíč

POZNÁMKA AUTORKY: Když se blížilo první čtení, které jsme organizovaly jako Psanci poezie, přemýšlela jsem nad tím, kdo je dnešní mladý autor a jak pojmenovat to, co kolektivně jako autoři prožíváme. Byl to první text, který na čtení zazněl a odstartoval tak sérii výpovědí nejmladší generace, kterým platforma poskytla prostor.

*

***

zahalená v oparu neuvědomění
stažená pevnou stuhou z pesimismu
atakovaná neodhodláním
chvílemi nevěřím

stydnou ti kraje
a teplá náplň hoří veprostřed
vrstvy těsta jsou každá jiné barvy
talíř pod tebou praská

kymácíme se
prosily jsme „vyžerte nám jádro
prokousejte se skrz naskrz
ulevte nám a nechte nás být“

teď jsme děravé
je nám dobře
neudržíme se na nohách
nenapravitelný deficit

POZNÁMKA AUTORKY: Často začínám psát, když jsem v silné negativní emoci. Moje prsty jsou studené, ale uvnitř to vře a já si přeji, aby ten neúnosně vařící vnitřek někdo vyřízl a vyjmul. Je to utěšující představa. Vím ale jistě, že by mi ta vyoperovaná část později chyběla.

*

***

půlkruh v duši
modelovat rovný povrch prsty od hlíny
dva obdélníky různých velikostí
vykukující tma i světlo

pokoj v nestálosti
proniknout štiplavým ledem pod horký povrch

kéž by prasklá kamenina
namodralý pruh
tlak a třpyt
pustit a nechat vlažný pudink naplnit to prázdné já
odlepující se jistota
plynutí

POZNÁMKA AUTORKY: Snaha o zachycení přítomného okamžiku ve mně. Jak pojmenovat co nejvěrněji, co se děje, když každou milisekundu jde o něco úplně jiného?