Kniha velkého barda ve Slezském divadle aneb Když můžeš, tak musíš

Děj hry začíná v hospodě, ve které se dvojice herců z hereckého souboru Shakespearova domovského Divadla Globe, Henry Condell a John Heminges, rozhodla vydat knižně všechny Shakespearovy hry. K tomuto rozhodnutí dospěla po náhlém a nečekaném úmrtí v té době nejslavnějšího Shakespearova herce Richarda Burbageho, který hrál ve všech známých hrách nejslavnějšího světového dramatika. William Shakespeare totiž psal své dramatické texty doslova na tělo svým hercům, kteří se své role pak naučili nazpaměť. Texty nebyly učeny k tisku, měly posloužit jen k nastudování inscenací.

Pokud by se Condel a Heminges, kteří stejně jako Burbage znali pravé znění Shakespearových komedií a tragédií, nepokusili vydat všechny texty v té podobě, jak je Shakespeare napsal, byly by pro lidstvo navždy ztraceny. Ani jeden z nich však netušil, jaké problémy, překážky a nástrahy budou muset překonat, aby První folio skutečně bylo vydáno.

Z inscenace Kniha velkého barda. (Foto: Lucie Deutsch)

Tématem hry je sice překonávání všech protivenství, která čekala na Condela a Hemingese, nicméně ve druhém plánu je o mnoha nejrůznějších potížích, která čekají na každého člověka v jeho životě.

V jedné z nejčtenějších knih pro mládež ve věku třinácti a více let, která se jmenuje Babička drsňačka, říká chlapci jménem Ben jeho babička: „Bene, nejdůležitější v životě je jít za svým snem.“

Lauren Gunderson zase vložila do úst jedné z postav ve hře Kniha velkého barda slova: „Kdo může, musí.“ A divák, který odchází z divadla po právě zhlédnutém představení, si může vzít příklad z odhodlání Condela a Hemingese, které lze vyjádřit slovy: „Nikdy se nevzdávat.“ Jak jsou všechna tato předsevzetí v dnešním světě velice aktuální, to není třeba zdůrazňovat.

Z inscenace Kniha velkého barda. (Foto: Lucie Deutsch)

Režisér Michal Spišák vede herce v duchu alžbětinského divadla k velmi výraznému hereckému projevu, plnému energie a zaujetí pro vyjádření cíle každé postavy. Naplnění tohoto režijního předpokladu vyžaduje přesný dramaturgický výklad všech jednajících postav, což se dramaturgyni inscenace Alžbětě Matouškové bez výjimky podařilo.

Každému z představitelek a představitelů jednotlivých osob velice napomáhá k dosažení silného účinku na publikum vynikající výsledek práce Aleny Schäferové. Její kostýmní návrhy do posledního detailu vypracovaných dobových dámských i pánských kostýmů dělají z dění na jevišti mimořádně působivou podívanou.

Konečnému vyznění představení prospívá i minimalistická hudba Slava Solovice, vycházející z historických partitur z doby alžbětinského divadla. Velmi vydařená je scéna Michala Hejmovského jak ve svém výtvarném návrhu, tak v uspořádání hracího prostoru a jevištního vybavení.

Daniel Volný a Jakub Stránský. (Foto: Lucie Deutsch)

Mezi hereckými výkony není žádný, který by byl nedostatečný. Daniel Volný v hlavní roli Henryho Condella překypuje nadšením a odhodláním dosáhnout vydání Prvního folia. Jakub Stránský v roli Johna Hemingse, dalšího představitele z nejdůležitější dvojice hry, hraje skvěle povahový a charakterový protiklad svého kolegy Condella. Jak se říká mezi herci, „výborně partneří“. Svým neustálým připomínám všeho, co nebude možné překonat na cestě ke knižnímu vydání Shakespearova díla, vytváří dramatickou sílu celé hry.

Trojici nejvýraznějších hereckých výkonů doplňuje Kamila Srubková jak v roli Hemingesovy manželky Rebeccy, tak i ve své další roli, jako představitelka Anne Shakespearové. Energické povzbuzování Hemingese v nejvypjatějších okamžicích hry, kdy je dokonce hlasitě zpražen, aby už konečně nechal sýčkování, že je všechno marné a šel do rvačky se překážkami, před kterými už skoro kapituluje, je skutečně povzbuzujícím příkladem pro všechny diváky, kteří by ve svém reálném životě právě bojují s nejrůznějšími problémy a začínají už být unaveni a blízcí k rozhodnutí všechno vzdát.

Martin Valouch. (Foto: Lucie Deutsch)

Mimořádně výrazný je Martin Valouch v úvodní postavě hry Richarda Brubageho. Ve své herecké kreaci Valouch předvádí širokou škálu interpretačních schopností, možností okamžitého převtělení do jiných postav, ukazuje své schopnosti hereckého střihu i práce s hlasem, jednání slovem a možnosti tělesného i pohybového projevu. Herec též úspěšné plní úkoly ve své další roli, ve které ztělesňuje Williama Jaggarda, konkurenčního vydavatele Shakespearových her. V tomto případě Valoucha vhodně doplňuje Pavel Zavadil v roli Jaggardova syna Isaaca. Zavadil má stejně jako řada jeho kolegů také další hereckou povinnost, vytvořit postavu Eda Knighta.

Velmi sympatický výkon odevzdává Tereza Bartošová v roli Hemingesovy dcery Alice, totéž platí i o Dušanu Urbanovi v rolích Bena Johnsona, chlápka z hospody 2 a Deringa.

Z inscenace Kniha velkého barda. (Foto: Lucie Deutsch)

Emu Matýskovou si diváci budou pamatovat zejména jako Susannah. Herečka dále vystupuje i v postavách Marcelluse a Vyvolávačky. Vít Pištěcký hraje Ralpha Cane, chlápka v hospodě 2, sazeče a k tomu ještě další postavu jménem Francisco, Daniel Hrůza vytváří poslední trojici postav z celé hry, chlapce Hamleta, Vyvolávače, Bernarda a Marcuse. Oba úspěšně slouží inscenaci jako takové.

Z výčtu všech postav hry a jejich představitelek a představitelů je zcela zřejmé, o jak náročnou hereckou práci pro každého z celku v případě inscenace Knihy velkého barda jde. Vysoké nároky v tomto případě naplňuje režisér Michal Spišák ve své režijní práci s herci.

Opavská inscenace hry Kniha velkého barda je ukázkou velmi kvalitní divadelní práce i vzhledem k velkolepým vizuálním efektům a projekci, světelným dekoracím a využití divadelní techniky. Je to skutečná oslava a pocta divadlu.

Kniha velkého barda. Autorka Lauren Gunderson. Režie Michal Spišák. Dramaturgie Alžběta Matoušková. Překlad Zdeněk Bartoš. Kostýmy Alena Schäferová.  Scéna Michal Hejmovský. Hudba Slavomír Solovic. Recenze je psaná z premiéry uvedené v neděli 16. listopadu 2025 ve Slezském divadle Opava.