Fanis Ainacidis: Rád stavím kontrasty proti sobě. Protiklady tvoří harmonický celek

Přemýšlím, jak začít tento náš „galantní“ rozhovor o tvé výstavě grafik v centru Ostravy. .. Možná začnu tím, že tvé grafiky dobře znám. Před rokem jsme totiž měli společnou výstavu, a tak jsem nemohla nezaregistrovat, že slovo galantní máš zřejmě ve velké oblibě. Používáš ho často v názvech svých grafických prací: Galantní geometrie, Galantní grafika, Galantní vztahy… Proč tak často saháš po tomto slově? Co tím chceš vyjádřit?

Já vím, že galantnost se dnes příliš nenosí, ale je mi blízká galantnost první republiky, i když jsem ji samozřejmě nezažil, ale z filmů té doby dýchá na mě atmosféra klidu a slušnosti. V mé práci se to projevuje tím, že i když se věnuji vztahu muže a ženy, mé grafiky nejsou prvoplánové, ale laskavý a vnímavý divák si tu galantnost najde. Začal jsem galantní geometrií, galantní grafikou a v současné době se zabývám galantními vztahy, protože mi to umožňuje pracovat s volnějším prostorem formy.

Pro naši společnou výstavu v pražské Galerii Hollar jsi tehdy vybral kolekci svých černo-žlutých kompozic na bílé ploše, vyjádřených jednoduchou geometrií inspirovanou ornamentem, symbolem a znakem. Jsou to velmi čisté a formálně jednoduché kompozice, které se vyznačují tím, že vůbec nejsou ve své podstatě statické, naopak jakoby proudí, tečou, vibrují nebo rotují. Některé z nich můžeme vidět i na ostravské výstavě, jsou přibližně z roku 2008-2010. Symbolizuje použití dvou barev – černé a žluté – něco určitého?

Za prvé, Bereniko, bylo pro mne ctí vystavovat společně s tebou na nejprestižnější adrese, co se týká grafiky, v Hollaru v Praze. Přesně jsi popsala moji práci. Převážně stavím kontrasty proti sobě, například kruh proti čtverci, černou proti žluté, ženu proti muži, a tím vytvářím dramatické situace. Dvě protikladné síly, tvary a barvy, které se navzájem doplňují a vždy tvoří harmonický celek. Muž se neobejde bez ženy a naopak. Stejně jak to chodí v přírodě, po noci přichází den, po jaru přichází léto atd., je mi blízká filozofie Jin a Jang. Dělám jen to, co je mi přirozené.

Galantní geometrie XCII. 90×70 cm (2010)

Byly tvoje práce před tímto obdobím zásadně jiné? Četla jsem, že byly převážně veristického charakteru, tj. realistické až naturalistické. Mohl bys je krátce popsat?

Realisticky jsem kreslil ve škole, to byla nutnost. Bez znalosti kresby bych se nikam nedostal. Nepamatuji si, že bych kreslil naturalisticky. Jak už jsem říkal, technika sítotisku vyžaduje pracovat v plochách, výsledek je monumentálnější, musí hned upoutat pozornost.

A kam nebo jak se posunuly tvoje práce v průběhu posledních let?

Dříve jsem dělal cyklus Galantní geometrie, což vyžadovalo přísnější kompozici, v poslední době jsou to Galantní vztahy, a to umožňuje volnější projev. Říkám, že dělám hřejivější grafiku.

Na výstavě si nelze nevšimnout, že výběr byl pořízen z posledních pětadvaceti až třiceti let. Měl jsi nějaký pomyslný klíč nebo koncept, podle kterého jsi soubor na výstavu vybíral?

Ne, neměl, snad jen to, že jsem vybíral grafiky, které jsem ještě nevystavoval a které jsem považoval za zdařilejší. Na výstavě je 48 grafik, z nichž třicet má premiéru.

Galantní geometrie XCII. 90×70 cm (2010)

Zabýváš se především technikou sítotisku. Výsledné umělecké tisky se odborně označují jako serigrafie. Co tě k této technice přivedlo a kdy?

Ano, sítotisk je termín pro komerční využití, ve velké míře byl vytlačen barevnými samolepicími foliemi a digitálním velkoprostorovým tiskem pro reklamní účely. Serigrafie pak je termín pro uměleckou práci. Sítotisk je poměrně mladá grafická technika, v Ostravě byla snad jedna, nanejvýš dvě malé firmy počátkem 60. let. První zkušenost se sítotiskem jsem měl v r. 1964, kdy jsem dělal novoročenku pro podnik ZAM (Závod automatizace a mechanizace), kde jsem dostal první pracovní příležitost po brněnské Střední umělecko-průmyslové škole. Pro zajímavost, Katedra výtvarné tvorby při Pedagogické fakultě v Ostravě, kde se vyučoval sítotisk, byla založena až v roce 1991. Začátek, kdy jsem se více věnoval sítotisku, byl brzy po roce 1970, to už jsem byl v národním podniku VOKD, kde byl součástí odboru propagace také sítotisk, kde se tiskly firemní vlaječky, různé diplomy a drobné tisky. I když se to zdá nemožné, mohl jsem si v té době objednat odborné časopisy ze zahraničí, například GRAPHIS, a tam jsem se seznamoval se světovou grafickou tvorbou.

Grafiky tiskneš sám pomocí šablon, jen v případě jemnějších kompozic tiskneš ve specializované sítotiskové dílně s pomocí zkušeného tiskaře. Po jak dlouhém čase, kdy jsi vše od přípravy šablon, míchání barev a tisku prováděl sám, jsi dosáhl přesvědčení, že jsi technicky soběstačný a srovnatelný s tisky jiných kolegů – grafiků, kteří mají k ruce odborného tiskaře?

Věnuji se technice serigrafie a jako v každé jiné grafické technice se musí připravit nejdřív forma, ze které se pak tiskne, stejně jako třeba v linorytu či leptu, není to tedy šablona. Připravit formu pro sítotisk je celkem složité, musí se nejdřív vytvořit grafika, kterou chci vytisknout, nechat zvětšit v poměru 1:1, přenést na síto, které je pokryto citlivou emulzí, pak nasvítit. Tam, kde kresba není, emulze ztvrdne, tam, kde kresba byla, světlo nepronikne a pod proudem vody kresba vyplave, dostaneme negativ, necháme uschnout, naneseme barvu a tiskneme. Na každou barvu se musí nasvítit nové síto. A to jsem popsal přípravu jen v kostce.

Galantní vztahy VII. 75×70 cm (2025)

Aha, myslela jsem, že některé tvoje grafiky jsou tištěny pomocí vlastnoručně vyrobených šablon, vyřezaných z papíru a zafixovaných na síto. Že ten proces od přípravy síta k tisku až po samotný tisk je zcela ve tvých rukou. Využíváš tedy k přípravě té tzv. tiskové formy (k přenesení kresby nebo plochy k otisku na síto) výhradně profesionální zařízení sítotiskové dílny?

Vyřezávané šablony už se snad nedělají, aspoň já to nedělám, i když výhodou je, že vypadne celý proces nasvícení. Pokud chci vytisknou větší plochu, použiji jednoduchou izolepu, je podstatně lacinější než samolepicí fólie. Samozřejmě, celý proces přípravy síta k tisku si nechávám zhotovit, protože jen vakuový rám, kde se vytlačí vzduch, aby kresba přisála k sítu, by zabral půl mého ateliéru. S tiskem si už poradím sám.

Kromě technických dovedností jsi musel hledat vlastní polohu vyjádření svých námětů a témat. Stěžejním tématem se pro tebe stal vztah, nebo možná i střet, muže a ženy. Dokládá to citát z jednoho katalogu: „Transformuje ženský a mužský princip do jednoduchého geometrického samoznaku či symbolu, který je všeobecně čitelný a srozumitelný.“ Citát je z roku 1999. Proměnilo se od té doby toto tvé stěžejní téma, a pokud ano, v čem a jak?

Minimalismus, úspornost mých grafik lze vysvětlit tím, že jsem v celém svém produktivním věku navrhoval různé plakáty, pozvánky, grafické úpravy katalogů, výročních zpráv. Hlavně po roce 1989, kdy vznikaly nové podniky, bylo třeba navrhovat loga, kterých bylo opravdu hodně. To vyžadovalo onu úspornost a maximální zkratku. Ostatně, je mi to blízké, nejlépe vyjádřím myšlenku bez zbytečných kliček. Jednoduchost v umění není jednoduchost, méně v umění není méně, více v umění není více.

A bylo by možné vysvětlit onu citovanou čitelnost a srozumitelnost? Anebo se zeptám jinak: Na co myslíš při tvorbě svých grafik, když si je volně kreslíš na papír? Podle mého názoru, a jedná se o kompliment, máš velmi silně vyvinutý cit pro estetiku, vyváženost a harmonii formy. Na co tedy myslíš víc, na obsah, nebo na formu?

Samozřejmě, že myslím především na formu. Zní to sice pejorativně, snad nebudu považován za estéta a formalistu. Obsah je pro mne jen inspirací držet se tématu lidských vztahů, kontaktů, dotyků. Jde mi více o výtvarný projev a uměleckou stránku.

Galantní geometrie XXVIII. 75x70cm (2006)

Jsi členem Klubu konkrétistů. Principy konkrétního umění se začaly prosazovat v umění v 70. letech minulého století. Konkrétisté se snažili zachytit jednoduché jevy, řád v přírodě, ve světě či v kosmu pomocí geometrických obrazců a kompozic nebo konkrétních struktur a tvarů. Ovlivnil tento trend směřování a vývoj tvé umělecké tvorby, anebo to byl ještě jiný vliv nebo setkání?

Ano, zachytit ŘÁD v přírodě i v umění, to je, oč tu běží. Jakmile umělec začne prosazovat svou osobnost, své ego, jakmile ztratí kontrolu sám nad sebou, to, co získá na svobodě, ztratí na řádu, a když nemá žádný zákon, když nemá pevný bod, pak je to špatně. Nerad se oháním velkými jmény, ale v této souvislosti mně to nedá. Picassovy obrazy na první pohled vypadají chaoticky, agresivně, ale mají zvláštní ďábelskou jednotu, harmonii, jsou homogenní. V jednom obraze najdeme několik rýmů, které drží obraz pohromadě. Mají řád.

Před rokem 1989 asi nebylo jednoduché nebo dokonce možné, abys oficiálně vystavoval své práce, protože nesplňovaly kritéria angažované tvorby. Jak to přesně bylo?

Bylo to tak. Tehdejší Československý fond výtvarných umělců (ČFVU) hrál klíčovou roli v organizaci a kontrole umělecké tvorby až do roku 1989. Kdo nedržel linii angažovaného umění, neměl žádnou šanci veřejně vystavovat. Malá šance byla po Pražském jaru v začátku roku 1968, ale hned po 21. srpnu tohoto roku naděje zhasla invazí pěti států Varšavské smlouvy.

Galantní vztahy VII. 75x70cm (2025)

Kromě volného umění ses věnoval užité grafice, pracoval jsi jako propagační výtvarník, účastnil jsi se mnoha regionálních i celostátních soutěží. Po roce 1989 jsi dokonce vyhrál 1. cenu za návrh znaku pro městský obvod Ostrava 1. Mohl bys to prosím podrobněji popsat? Na vernisáži tvé současné výstavy zaznělo z úst starosty, pana Petra Veselky, že je informace o tvém návrhu loga pro městský obvod Ostrava 1 (Moravská Ostrava a Přívoz) mile překvapila a potěšila a mají v plánu ho použít alespoň při mimořádných příležitostech jako jsou např. vánoční svátky, dětský den a podobně. Víš už něco konkrétního?

V roce 1993 tehdejší primátor Ostravy Evžen Tošenovský vyhlásil celostátní anonymní soutěž o cenu pro firmu roku, která se jí měla každoročně udělovat. Soutěž jsem vyhrál. Cením si toho, protože v porotě rozhodovali nejlepší ostravští odborníci v tomto oboru v čele s Eduardem Ovčáčkem. Asi po pěti letech cenu přejmenovali, takže logo upadlo v zapomnění. 13. listopadu 2025 jsem byl pozván starostou městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, Petrem Veselkou, k rozhovoru o dalším využití tohoto loga. Je na něm jednička, která charakterizuje 1. ostravský obvod, a křídla znamenající jeho rozvoj a rozlet. Ano, budou ho používat při různých akcích.

Logo pro Moravskou Ostravu a Přívoz.

Výstava, která v tomto týdnu končí, se koná v prostorách dvorany radnice v centru Moravské Ostravy. Původně v této budově od konce 30. let 20. století sídlila Česká pojišťovna a ona dvorana byla povinně vyčleněna pro městskou knihovnu. Uvnitř jsou stále pozůstatky přepážek. Je záslužné, že si tento prostor stále v sobě uchovává ducha kultury a vzdělání a že nyní slouží k pořádání výstav. Jsi s výstavou v tomto prostoru spokojen?

Když jsem se zde zúčastnil výstavy svého přítele fotografa, byl jsem nadšen z tohoto prosvětleného prostoru a projevil jsem zájem tady vystavovat. A bylo mi vyhověno. Díky tomu, že je to hala s dvanácti oboustrannými panely, lze tu nainstalovat větší počet děl. Je to dosud moje nejrozsáhlejší výstava.

O úvodní slovo k výstavě a na pozvánku jsi požádal Gabrielu Pelikánovou z Galerie výtvarných umění v Ostravě, zaměstnankyni a odbornici, která se přípravě výstav věnuje dlouhodobě. Probírali jste spolu koncepci výstavy? Znáte se dlouho?

Gabriela Pelikánová mně zahajovala už tři výstavy, takže zná dobře moji práci. Byla ke mně velkorysá a tolerovala i tři grafiky, které vybočovaly z obsahu této výstavy, ale pro mne mají význam a chtěl jsem je tam mít.

Jak a proč, nebo čím vybočují z obsahu výstavy? To mě zajímá …

Například mám tam grafiku Rozpad kruhu. Kruh je nejdokonalejší tvar v přírodě, symbol celistvosti a nekonečna, a pokud ho porušíme, rozbijeme, děláme něco špatně. V grafice Kvadratura kruhu jsem chtěl vytvořit čtverec, který má stejnou plochu jako daný kruh. Grafika Omikron se barevně vymyká obsahu černé a žluté. Fenomén kruhu mě vždy zajímal, chtěl bych jednou udělat výstavu jen s touto tematikou.

S tvým dovolením zakončím náš rozhovor závěrečným odstavcem z textu Gabriely Pelikánové: „Leitmotivem Fanisovy tvorby se stává nonverbální dialog, který v mnohém připomíná běžný život. I my se často snažíme navazovat kontakt beze slov, formou postupného přibližování, přičemž opravdové doteky jsou pro nás čím dál vzácnější. Možná právě to je poselství, které se snaží Fanis svou tvorbou sdělit. – Objímejme se, prosím, dokud to ještě umíme…“