Advent jako tradice i výzva. Hudební současnost vyvrcholila smysluplně před zaplněným kostelem

O tom, že současná hudba nemusí znamenat něco nesrozumitelného a odtažitého, není třeba návštěvníky Hudební současnosti přesvědčovat. Dramaturgie tohoto nesmírně přínosného festivalu totiž čím dál víc rozevírá pomyslné žánrové nůžky a nezdráhá se připravovat projekty experimentální i vysloveně odpočinkové a posluchačsky velmi vstřícné. Nedělní adventní koncert měl v podtitulu označení „In Spirit“ a jako takový byl zacílen na duchovní hudbu převážně spojenou s adventní a vánoční symbolikou.

O první programový bod se postaral ostravský pěvecký sbor Notabene pod vedením sbormistryně Daniely Střílkové. V jeho podání zazněly stručnější, ale velmi živé a důvtipně napsané skladby Markéty Dvořákové, Daniela Poledňáka, Vojtěcha Terkoviče a Markéty Kapustové. Mezigenerační profil nebyl vůbec na škodu, neboť se ukázalo, že studenti z řad skladatelů mají cit pro ztvárnění duchovních textů a zkušenější autoři jako Markéta Dvořáková neztrácejí smysl pro hravost a bystré posouvání hranic. Svědčí o tom rytmické finesy pomocí dlaní i perkusí, ale i půvabně hravé frázování latinských textů, které Notabene přednesl s intonační jistotou a srozumitelnou dikcí. Podobně zdařilý výkon představil také mužský pěvecký sbor KoMPAS a nesmíme zapomenout ani na kultivovaný doprovod mladičké klavíristky Markéty Kotulanové.

Notabene Ostrava. (Foto: Jan Zavadil)

Druhá skladba adventního odpoledne po odlehčeném začátku naopak patřila k progresivněji laděnému okruhu současné hudby. Ostravská skladatelka Bianca Hos ji koncipovala pro netradiční nástrojové obsazení violoncella, zobcové flétny, klavíru a perkusí. Vokálních partů se zhostily Marie Kudláčková, Markéta Drabina Schaffartzik a Beata Šelová. Hosová se ve svém díle inspirovala hebrejskou Chanukou, v českém kontextu známou jako Svátek světel. Ačkoli její hudba vzdáleně evokovala folklorní ovzduší, přinesla svěží invenci a nová řešení, která počítala i s choreografickou složkou evokující otáčení dřevěné káči. Instrumentální doprovod, o který se postarali Stefan Tokár (zobcová flétna), Jakub Hanke (violoncello), Radana Foltýnová (klavír) a Rudolf Maják (perkuse) konvenoval svou dynamikou se sólovými hlasy a výsledný zvuk byl konzistentní a nevšedně barevný.

Marie Kadlčáková, Markéta Drabina Schaffartzik a Beata Šelová (Foto: Jan Drabina)

Závěrečnou položkou adventního koncertu byla vybraná kolekce vánočních písní a koled. Provedení se zhostil Pěvecký sbor Ireny Szurmanové, která připravila nejen aranžmá, ale ujala se též klavírního partu. Jestliže jsme úvodní blok charakterizovali jako hravě osvěžující a hebrejskou kompozici byl kreativně odvážný, tentokrát se kostelem sv. Ducha rozvinula vroucí, něžná a útulná nálada. Romanticky znějící Immanuel, Tichá noc a další vánoční písně evokovaly především tajemství zázraku Vánoc. Okouzlující aranžmá Szurmanové nepostrádalo magickou atmosféru, plnou úžasu, radosti a kontemplace. Sbor s přispěním precizní a zaníceně muzikální klavírní hry Szurmanové podal báječný výkon.

Pěvecký sbor Ireny Szurmanové, autorka u klavíru. (Foto: Jan Zavadil)

Na povedeném výsledku se podepsal také dirigent Tomáš Stanček, který provedení řídil se svou obvyklou nonšalancí, přehledem a klidem. Zmínku si zaslouží i nádherné vokální sólo, jež zazpívala Nela Starková-Jošek.

Hudební současnost má za sebou 51. edici a můžeme s klidným svědomím konstatovat, že zní stále čerstvě, dravě a nebojácně. Koncerty, které tento festival připravuje, patří mezi zaručené zážitky, ať se jedná o skladby mladých autorů či pokročilá díla renomovaných seniorů. Všechny totiž propojuje neochvějná i zdravě skeptická víra, že hudba dokáže prezentovat myšlenky, emoce a prožitky současné doby. A kdo umí žít v přítomném okamžiku, jako by uměl žít provždy.