Sněhová královna v Divadle loutek může některé diváky zaskočit, jde ale o velmi kvalitně odvedenou práci

Dramaturgie Divadla loutek Ostrava se pod vedením uměleckého šéfa Jakuba Maksymova ubírá směrem zacíleným na aktuální témata (Pley boyz), ojedinělé choreografie (Marcipáni) či adaptace méně známých literárních předloh (Medvěd, který tam nebyl, Jedenáct babiček). Ani v případě Sněhové královny se nebojí zariskovat a vložit klasické dílo do velmi dynamické formy.

Sněhová královna patří mezi všeobecně známá klasická díla. Příběh o nezlomném přátelství, bezpodmínečné lásce a čisté víře v dobro se v minulosti dočkal řady modifikací a jednu z nich aktuálně můžete zhlédnout právě na prknech Divadla loutek Ostrava. Inscenaci můžete vidět v několika následujících týdnech, potažmo do konce února.

Z inscenace Sněhová královna. (Foto: Petr Chodura)

Tvůrčí tým, který tvoří Jakub Maksymov (úprava a režie), Olga Ziębińska (scéna, kostýmy, loutky) a Lazar Novkov (hudba a sound design), se opětovně schází u společného projektu, aby po Pilotovi a malém princi či Jedenácti babičkách vytvořil další unikátní inscenaci. Puppet cinema, neboli live cinema za použití loutek, je postup, při kterém se na jevišti v různých perspektivách odehrává příběh a diváci jej mohou ve stejnou chvíli vnímat skrze projekci. Nechybí střihový efekt, detaily scény či vtipné momenty, které dodávají inscenaci šmrnc. Po stránce řemeslné, herecké a režijní tak nelze inscenaci nic vytknout, otázkou je, zda se správně sešla tato forma s adekvátním obsahem.

Není pochyb, že tvůrci si dali na celém tvůrčím procesu záležet. Na jevišti se místo klasických kulis setkají diváci s potemnělou scénou, která poskytuje zázemí pro několik stanovišť. Dřevěná vesnička na točně, domeček babičky, Gerdy a Kaje, čarovná zahrada, finský saunový sud, sušenkový hrad či samotné sídlo Sněhové královny. Všechna místa zabírají mobilní a statické kamery. Ačkoli jsou jednotlivé příběhové linky přizpůsobené tak, aby vyhovovaly loutkovému provedení, samotnému vyprávění to až tak nevadí.

Z inscenace Sněhová královna. (Foto: Petr Chodura)

Nicméně v každém detailu je znát, že forma prezentace převyšuje děj. Je až s podivem, že Sněhová královna svádí všeobecně tvůrce k předimenzované stylizaci (nejinak tomu bylo v minulosti v Divadle Minor či v Divadle Radost). Ostravský tvůrcům ale nelze upřít, že si pohráli s formou velmi detailně. Každý záběr má své místo, všechno má jasně promyšlenou pointu i vtip. Včetně různých velikostí loutek od miniaturních, pár centimetrů velkých, přes větší až po abnormálně veliká torza sloužící především pro detailní záběry.

Sympatické hlasy propůjčili hlavním hrdinům Andrea Zatloukalová (Gerda) a Ondřej Beseda (Kaj). Zatímco Andrea Zatloukalová vdechla Gerdě jemný laskavý tón, Ondřej Beseda nešetřil sarkastickým projevem, čímž oba herci vytvořili uvěřitelné autentické charaktery. Sněhové královně propůjčila hlas Lucie Kraftová, jejím prostřednictvím působí sebevědomě a cílevědomě. Ačkoli zde nejsou použity strašidelné prvky, při jedné z úvodních scén se z hlediště ozvaly děti s tím, že se bojí. Tento moment se do konce představení neopakoval, ale ráda bych upozornila diváky, že inscenace je doporučena pro dětí až od šesti let.

Z inscenace Sněhová královna. (Foto: Petr Chodura)

Herecké výkony jsou velmi dobře režijně uchopené a stejně tak i precizní práce s přesuny herců, loutek a kamer. Přes veškerou akci na jevišti nelze říct, že by přesuny byly rušivé. Pozornost diváků se soustředí většinou na plátno, zatímco mravenčí práce probíhá pod ním. Zde je namístě zmínit, že divák, který není blíže seznámen s formou inscenace, tedy puppet cinema, může být nemile zaskočen z toho, že je vlastně v divadelním kině. Pokud očekáváte klasickou formu loutkového divadla, je možné, že vás zrovna tento způsob inscenování dvakrát nepotěší.

Rušivým elementem (alespoň pro mne velmi) jsou „kostýmy“ loutkoherců. Klasické černé oděvy chápu a rozumím jejich významu, ale černá trika a kapsáčové nepadnoucí kalhoty působí až militaristicky a nesympaticky se kříží s jinak fantazijní scénografií. Zatímco každá miniscéna je velmi promyšlená, důmyslná a hravá, oděvy herců jsou bohužel velmi nevkusné. Opačný efekt má hudební složka Lazara Novkova, která inscenaci dodává ladnost a příjemnou atmosféru.

Z inscenace Sněhová královna. (Foto: Petr Chodura)

Na závěr tohoto textu musím smeknout nad tvůrčí precizností týmu. Sněhová královna je řemeslně velmi kvalitně odvedená práce, za kterou divadlo jistě sklidí velké ovace i za hranicemi. Stále mi zde ale visí otazník nad tím, zda bylo nutné k formě puppet cinema využít zrovna tuto pohádku, která mohla být laskavým příběhem vánočního času v jemném hávu klasického loutkového umu, jenž pořád v Divadle loutek Ostrava hraje prim.

*

Sněhová královna. Autor předlohy Hans Christian Andersen. Úprava a režie Jakub Maksymov. Scénografie Olga Ziębińska. Hudba Lazar Novkov. Recenze je psaná z premiéry uvedené v Divadle loutek Ostrava v pátek 5. prosince 2025.