Cirkulum bude v novém hávu a v nových prostorách. Půjde o akci, která nemá ve střední Evropě obdoby, říká šéf souboru Václav Pokorný

Co nového nás čeká v brzké době s BoCirk?

V roce 2025 už máme po všech premiérách a teď už se naplno chystáme na rok 2026, kdy budeme slavit dvacetileté výročí. Původně jsme vlastně byli Cirkus trochu jinak, před dvěma lety jsme udělali změnu. Hlavně z toho důvodu, že jsme začali s naší produkcí často jezdit do zahraničí a název Cirkus trochu jinak byl pro cizince těžký na vyslovení i zapamatování. Rok 2026 je pro nás takový oslavný. Plánujeme hned několik zajímavých projektů. Koncem ledna nás čeká změna festivalu Cirkulum, který pořádáme už deset let. Už ne v původní verzi v Porubě na Hlavní třídě nebo jak jsme ho měli na Slezskoostravském hradě, kde jsme měli krásnou cirkusovou vesničku. Díky financím jsme se rozhodli festival zaměřit na promotery a programátory v kultuře, zkrátka uspořádat showcaseový festival, což bude jediná taková akce svého druhu ve střední Evropě. Troufám si říci i široko daleko v okolí. Přijedou promotéři, lidé ze zahraničí i kulturních center v tuzemsku. Řekli jsme si zkrátka, že nový cirkus a pouliční divadlo chceme více dostat do povědomí, a to jak běžných diváků, ale také k programátorům v kultuře.

Tomu rozumím, kde se Cirkulum 2026 bude konat?

Celý festival se bude konat v prostorách Gongu, a to nejen v hlavním sále, který je nahoře, ale vlastně celý ten prostor se stane jedním velkým cirkusovým jevištěm. Dorazí okolo 25 company z různých koutů světa. Cirkulum odstartuje naši dvacetiletou tour. Tímto bych chtěl pochopitelně všechny pozvat. Slibujeme si od toho zajímavé provázání diváků s odbornou veřejností.

Kdy přesně se Cirkulum bude konat?

Umělecký program začíná 31. ledna a končí 3. února. Konference a workshopy jsou plánovány od 2. do 6 února.

Hovořil jste o pestrém programu, kdo dorazí?

Program ještě stále sestavujeme, protože fakt, že půjdeme do Gongu, je pořád relativně čerstvou záležitostí. Celý festival odstartujeme projektem Vzdušná Symfonie společně s Janáčkovou filharmonii Ostrava. Co se týče zahraničních vystupujících, tak máme osloveno Circo Zoé. Oni už u nás jednou účinkovali, když přivezli svoje velké šapitó. Tentokrát odehrají pouliční představení, přijede také Cirk La Putyka se svým představením SPLASH. Co se týče dalších věcí, my uvedeme v rámci BoCirk Campany inscenaci Summer Heat. Z takových těch menších uskupení přijede například Agro Klaun z Itálie, Le Petit Bar – JAY ze Singapuru nebo Los Hobos z Německa. Chceme se i trošičku vrátit ke kořenům, když máme vlastně deset let festivalu, a oslavit to i s umělci, kteří s námi vystupovali již několikrát, nebo s takovými, kteří tady byli třeba jednou před pěti lety, byli pro diváky velkou atrakcí a diváci si je zamilovali. Kolikrát nám o ně píšou, jestli by nemohli znovu přijet. Mnozí diváci tak uvidí svoje oblíbené umělce právě v těchto nezvyklých prostorách, jakým jsou prostory Gongu. Rád říkám, že se Gong stane největším cirkusovým šapitó na světě, protože je to opravdu obrovský prostor, pod kterým se bude všechno odehrávat.

Není příliš velký risk změnit termín konání festivalu a přesunout ho ze začátku léta doprostřed zimy?

Přiznám se, že jsem po letošním ročníku byl velice skeptický a byl jsem rozhodnutý, že festival jako takový už dále pořádat nebudeme. Bere opravdu mnoho času, energie a hlavně samozřejmě financí, Jen pro představu, takový festival spolknul naposledy zhruba šest a půl milionu korun. Vždy je složité to ukočírovat a zaplatit. Bylo tedy důležité se rozhodnout, jakým směrem se vydáme. Co si budeme povídat, v červnu, červenci je spousta festivalů a akcí nejen v Ostravě, ale v celém Moravskoslezském kraji. Spousta obvodů a měst dělá různé slavnosti, které jsou zdarma, což je velice náročné i pro neziskový projekt tohoto typu. Nám se sice dařilo přilákat nějaký tradiční počet diváků, ale už se nám potom nedařilo navyšovat vstupenky. Dostali jsme se na nějakou hranici, která pro nás byla neudržitelná. Proto jdeme do festivalu tohoto typu a trošičku si od toho slibujeme i to, že jsme prostě v zimě, že lidi nemají tolik kulturních akcí a že rádi využijí tento prostor. Jsem plný očekávání, co to přinese.

Vnímáte za ty roky, že se divácká obec nějakým způsobem mění? Například co se týče věkového rozhraní?

Musím říci, že my hlavně u Cirkulum jsme si vybudovali velice dobrou základnu diváků, nicméně co se týče BoCirk jako takového, tak jezdíme po různých městských slavnostech, na zahraniční festivaly. A bohužel je pravda, že nový cirkus a pouliční divadlo jsou stále takové nepopsané a neznámé pojmy. Když se řekne cirkus, řada lidí si představí, že přivezeme slony, velbloudy a krotitele pudlíků. Pak vidí umění skvělých akrobatů a tanečníků a je to pro ně velké překvapení. Právě proto chceme Cirkulum ještě více dostat mezi lidi. Jakýsi deficit tohoto je u nás a na Slovensku bohužel velký, přitom v našich končinách jsou vynikající akrobati. Třeba v Polsku je to lepší, když se budeme bavit o zahraničí. Poláci vždycky byli velice teatrální a takových umělců je tam plno.

Dalo by se tedy říct, že už na začátku kalendářního roku vás čeká vrchol sezony, že?

Ano, uvědomujeme si to a je to stresová situace. Slibujeme si však, že se díky tomu dostaneme na další akce, protože přijedou promotéři, kteří ještě nemají kompletní program na rok 2026. Kdybychom znovu dělali Cirkulum v létě, tak už by bylo pozdě. Programy už jsou v takových chvílích vytvořeny a už nemají prostor. Práce bude ale dost, protože sotva skončíte jeden festival, už musíte pomalu chystat další. A samozřejmě Cirkulum není projekt, kterým bychom končili.

Tak pojďme na ty další akce, kterými v roce 2026 potěšíte fanoušky.

Připravujeme velký projekt, který se jmenuje Touching the Sky. Půjde o velkou akrobatickou konstrukci na jeřábu, na kterém bude viset osm lidí. Tento projekt se teprve rodí a zatím tedy nebudu uvádět konkrétní místa a termíny, abych něco nezakřikl. Prozradím jen, že tento projekt bude k vidění na jednom z největších hudebních festivalů. Chtěli jsme udělat zase něco většího po Theatro Oculus, kde máme obří loutky a nafukovadla, se kterými jezdíme po Evropě i mimo ní. Letošní rok jsme třeba navštívili také Izrael, ale abych se vrátil k Touching the Sky, tak konstrukce bude ve výšce 30 metrů nad zemí. Vše bude nasvícené a budou se tam pohybovat tanečníci. To bude jedna z těch velkých produkcí, co chystáme. Pochopitelně pak plánujeme turné s našimi inscenacemi v Česku i v zahraničí, například Summer Heat, ONtestosterON, Pitipaldi a další tituly z našeho repertoáru. Věřím, že znovu navštívíme Letní Letnou. Potom nás čeká polský festival Sztukmistrz. V Rumunsku uvedeme Touching the Sky, na Slovensku navštívíme náš partnerský festival Cirkul’art. Vyvrcholením roku 2026 a oslav našeho výročí dvaceti let bude projekt, který chystáme s Janáčkovou filharmonií Ostrava znovu v Gongu. Nemůžu ale nic zásadního prozrazovat dle přání pana režiséra Jana Jiráka. Budeme oživovat obrazy, které budou promítány na jednotlivých plátnech v Gongu.

Jak to popisujete, to vypadá na rok plný wow efektů…

Věříme v to, ale víte, jak to je. Je potřeba být spíše skromnější, dokud se to celé neuskuteční. I já to tak mám z nějaké pověrčivosti.

Hovořil jste o performanci na jeřábu vysoko nad zemí. Jak náročné je zkoušet na takové vystoupení?

Je to tak, že my máme tady u nás v BoCirk tréninkový prostor, takže všechny ty jednotlivé acty se zkoušejí na závěsných bodech. Probíhají tady celoročně kurzy cirkusové školky, to je taková ta naše běžná činnost, kde si můžou jak děti, tak dospělí vyzkoušet akrobatické věci. Probíhají tady i workshopy pro veřejnost nebo individuální workshopy pro naše akrobaty. Tam bych ještě zmínil, že vlastně hned v termínu 1. až 7. ledna tady budeme mít jednoho z nejlepších lektorů na teeterboard Jana Roséna ze Švédska. Když s tím potřebujeme vyjít ven, tak si pronajímáme jeřáb a trénujeme tady u nás na parkovišti. Stejně tak to bylo s velkým projektem Létající Citadela. To byl horkovzdušný balon a na koši toho balonu lítali akrobati.

Všechny tyhle věci jsme normálně trénovali na parkovišti, měli jsme pronajatý velký jeřáb, ten vyvezl koš s akrobaty nahoru a takto se trénovalo. Pochopitelně jako první diskutujeme, hledáme řešení, protože nejdůležitější je, aby se v tom daný akrobat cítil pohodlně, myslím tím i celkové kotvení. Přece jen v tom prostoru pak visí třeba třicet minut. Potom je to také o tom, že si musejí zvyknout na výšku, protože když jste tady v tréninkovém prostoru ve třech metrech, tak je to něco jiného, než když vás vytáhnou do deseti metrů a je něco jiného, když vás vytáhnou do čtyřiceti metrů a pod vámi jsou tisíce diváků. Taky si musíte zvyknout na všechna světla a efekty z důvodu orientace. Jinak tam taky fouká vítr, může se objevit pták. Těch proměnných je hrozně moc, takže je nutné to zkoušet dopředu.

Co se týče dalších vystoupení, máte na repertoáru one man show Jindřicha Kopidola Erlend – Cizinec, což je do značné míry specifické vystoupení. Chystáte něco podobného i na rok 2026?

Rozhodli jsme se pro rok 2026 trošičku utlumit podobné věci, protože nás čekají velké projekty, o kterých jsme hovořili. V listopadu jsme měli premiéru Na Tři. To je takové divadelní představení s akrobacií, je tam mikromagie, trapnomagie, kouzelnictví a samozřejmě akrobacie. Řekněme, že je to takové komediální představení pro rodiny s dětmi. Erlend je velice výjimečný projekt. Když odkryju zákulisí, řekli bychom, že je to velice specifické představení a lidi dneska jsou hodně zvyklí na mainstream. Většina lidí řekne, že nechce být v zádumčivé atmosféře, že si chce užít srandu, protože zádumčivých věcí mají v životě spoustu. Erlend je podle mě velice povedené představení a troufám si říci, že jedno z nejlepších, které jsme kdy udělali, a to hlavně z toho důvodu, že je velice intimní, hodí se spíše do malých sálů. Máme tady i dalšího skvělého performera Adama Holuba, který je tanečník, akrobat, parkurista, a hledáme pro něj nějakou disciplínu a rádi bychom udělali právě taky jednu one man show. Vede k tomu však dlouhá cesta. Jen pro představu, Jindřich na Erlendovi pracoval rok.

Závěrem bych se ještě zeptal na ty workshopy, o kterých jste se zmínil. Oč přesně jde?

Budeme pořádat ten zmíněný workshop od 1. ledna s Janem Rosénem. Následně nás čekají i v roce 2026 rozvojové workshopy našich umělců s Janem Jirákem, který je náš umělecký šéf a režisér. V rámci festivalu Cirkulum budou probíhat workshopy jak pro veřejnost, tak pro naše umělce. Nový cirkus, můžeme tomu říkat současný cirkus, můžeme tomu říkat divadlo s akrobaty, prostě to můžeme titulovat různě. Třeba v Belgii, Francii, Finsku, Norsku jsou cirkusové školy, které pracují s umělci několik let. Je to normálně vysoká škola, tak jako se tady studuje na DAMU, tak tam se chodí prostě na podobné školy. Tím pádem úroveň těch umělců je velmi vysoká. Mě těší extrémně to, že i v tak malé zemi, jako je Česká republika, potažmo přímo v Ostravě, se nám daří vychovávat umělce na velmi vysoké úrovni. Je proto důležité spolupracovat se zahraničními lektory, zvát je sem, abychom naše akrobaty motivovali, ačkoliv zůstanou v Ostravě.