Dziękuję za muzykę. Nostalgie na vlně fenoménu ABBA se probouzí i v Těšínském divadle

Českotěšínští tvůrci využili předlohu současného polského dramatika Tomasze Mana a zasadili děj do jedné polské rodiny, kde hudba kapely ABBA doprovází hlavní představitelku celým životem. Režisérka inscenace Katarzyna Deszcz si vystačila se čtyřmi herci a trojčlennou živou kapelou, která je doprovází. Představení, které mělo premiéru v sobotu, se stalo jedním velkým poděkováním za hudbu, jak hlásá sám jeho titul i titul závěrečné skladby, jež je rovněž ikonickou písní této švédské skupiny. Otázkou je, není-li již fenomén ABBA vyčpělý a má co říci mladé generaci.

Tomasz Man, oceňovaný polský dramatik a režisér, vytvořil Dziękuję za muzykę v roce 2011 původně jako rozhlasovou hru pod titulem Moje ABBA. Autor sám přiznává svou hlubokou fascinací kapelou ABBA, ze které hra vychází. Pestrobarevné kostýmy, melodické a zapamatovatelné písně a energičtí interpreti byli ve své době jakýmsi únikem z šedivé reality Polské lidové republiky (a rovněž normalizačního Československa). Deska této skupiny se stávala významným platidlem na černém trhu. Vše vyvrcholilo živým vystoupením v polské televizi v roce 1976, mnozí Poláci si tak uvědomili, že pocit svobody mají na dosah více než kdy předtím. Právě tyto skutečnosti Man propojil a projektoval je do svých postav.

Hlavní postava (Małgorzata Pikus), žena středního věku, přes všechny životní nesnáze a neúspěchy zůstala navždy věrnou fanynkou skupiny ABBA. Natolik věrnou, že v polosnění nechtíc ignoruje svého manžela, lokálního politika s aspirací na polského poslance (Grzegorz Widera) a také svou mladou a půvabnou dceru, která má již dost života na provincii a touží se stát hereckou hvězdou (Aneta Krupa). Žena se stává vděčným cílem městských posměváčků, zpívané písničky rozčilují sousedy a deprimují i nejbližší rodinu, manžel i dcera sledují své životní cíle a hlavní hrdinku nikdo nebere vážně. Až jednoho dne naruší poklid městečka energický televizní režisér (Andrzej Ogłoza), který chce vtáhnout hlavní hrdinku do televizní show, kde má zpívat a vzpomínat. Vzpomínky se vynořují, hlavní hrdinka prochází očistou a divák zjišťuje, že písně od ABBA pomáhají ženě vyrovnat se s velkou životní tragédií.

Dziękuję za muzykę. (Foto: Těšínské divadlo)

Původní rozhlasová hra mohla nabídnout posluchačům stručný příběh, kde šlo především o písně švédské kapely a sondu do jednoho velkého fenoménu, který poznamenal i Evropu na východní straně železné opony. Nicméně divadelní pojetí se zejména v první své polovině setkává s mnoha hluchými místy, která vedou odnikud nikam. Nelze se ubránit pocitu, že jednotlivé scénky byly poslepovány tak, aby mohly tím více vyniknout proslulé písně švédské skupiny, mnohdy na úkor samotného děje, kdy některé dějové linky mohly být mnohem více rozvinuty (především flashback do mládí hlavní hrdinky, kdy se se svým přítelem vydává do Švédska na koncert ABBA). Teprve po přestávce dostalo představení větší spád, především zásluhou herce Andrzeje Ogłozy, který si v roli televizního režiséra v naprostém neutuchajícím energickém výstupu ukradl srdce všech diváků.

Přestože lze režisérce Katarzyně Deszcz přiznat dobrý tah, kdy herce doprovází živě klávesák (Tomasz Pala), baskytarista (Bartłomiej Stuchlik) a bubeník (Łukasz Walczak), s nimiž herci mnohdy vcházejí i do interakce, již méně pochopitelné je, že herci zpívají světoznámé písně chvíli anglicky, posléze polsky, následně i oboujazyčně. Jestliže je hudební komedie určena zejména fanouškům populární skupiny, budou její písně bezpochyby znát v originále, pokud chtěli tvůrci zaujmout i mladší publikum, angličtina rovněž nebude problém. Anglicko-polský duet však vyznívá spíše nechtěně komicky. A pokud pomyslíme na českého diváka, i ten si, předvídám, poslechne ABBU raději v originále, než třeba z úst Heleny Vondráčkové, byť sebelíp zazpívané.

Dziękuję za muzykę. (Foto: Těšínské divadlo)

Image ABBA, podobně jak i tuto inscenaci, tvořily kostýmy. Andrzej Sadowski vytvořil minimalistickou scénu na které kostýmy jednotlivých postav (i hudební trojice) mohly tím více vyniknout. A byť se většina představení odehrává již v současnosti, diváci nemůžou nevidět sedmdesátkový look kostýmů, pestrobarevné kravaty, nepadnoucí košile, džínsový top a zejména pak v závěrečné společné písni Thank you for the musicmůžou diváci zhlédnout hereckou čtveřici v bílém outfitu, velmi podobném tomu, ve kterém ABBA vystoupila v sedmdesátých letech v polské televizi.

Hudební groteska, jak jsem již výše zmínil, nabízí mnoho nešvarů, na první pohled na sebe nenavazujících scén, kde stmelujícím prvkem jsou opravdu zejména písně ABBA. Tento fenomén a nostalgický stesk vtrhl do českých divadel. Však jen Národní divadlo moravskoslezské, jak je zmíněno v úvodu tohoto textu, aktuálně a s úspěchem hraje muzikál Mamma Mia! a na své komorní scéně pak představení Agnetha volá SOS. Proč tedy zajít na představení Polské scény Těšínského divadla? Hlavní důvodem jsou jednoznačně herecké výkony.

To, že Polská scéna Těšínského divadla má herecky z čeho vybírat, se prozatím nezměnilo ani po odlivu několika výrazných talentů. Výrazným překvapením však je, že v rámci čtveřice hereckých výkonů dominuje především mladá a neokoukaná krev, která zastínila i dva herecké pilíře z řad střední generace.

Dziękuję za muzykę. (Foto: Těšínské divadlo)

Nejvýraznější výkon předvedl Andrzej Ogłoza, který vtrhl na jeviště jako uragán. Po Gogolově Ożenku opět ztvárňuje roli energického muže s ďáblíky v očích, který chvíli neposedí a nezůstane stát na místě. Jeho tempo, s jakým chrlí své dialogy, povětšinou se však proměňující na monology, jelikož nenechá své herecké partnery se ani nadechnout, je vražedné a divák mu s velmi rád odpustí i občasné nedokonalosti, které se objevují v jeho pěveckém projevu. Jeho postava režiséra srší energií, stává se z něj zrychlený generátor inspirací a nápadů, který si neustále poletuje ve svých vzdušných zámcích, k čemuž strhává i ostatní protagonisty.

Stejně tak i Aneta Krupa ve své první výraznější roli v Těšínském divadle vstupuje na jeviště zcela suverénně. Svým přirozeným půvabem, svůdností a koketérií si krade pozornost diváků a odzbrojuje rovněž vyspělým pěveckým projevem. Herečka hraje s lehkostí, a byť by její role mohla strhávat k přehrávání, Krupa si situaci pohlídala. Hodila tak činitelům Těšínského divadla pomyslnou rukavici a řekla si o další role, které budou jistě čerpat z jejího pěveckého talentu. A povězme si zcela vážně, repertoár obou scén divadla je na hudbě a zpěvu většinou postavený.

Dziękuję za muzykę. (Foto: Těšínské divadlo)

Starší hereckou gardu představují osvědčení herci Polské scény Těšínského divadla, kteří již mnohokrát přesvědčili diváky o tom, že každý je sice nahraditelný, ale Małgorzata Pikus a Grzegorz Widera jsou již s Těšínem natolik srostlí, že by pro divadlo jejich nepřítomnost byla velkou ztrátou. Widera ve své dvojroli, kde ztvárňuje jak manžela hlavní představitelky, tak ve flashbackové fázi i jejího otce, předvedl celou škálu emocí. Od rozčileného a frustrovaného manžela až po patolízala, který zneužije televizní show, ve které má být hvězdou jeho manželka, ale on ji využiji k propagaci své politické osoby, jelikož chce zvítězit v poslaneckých volbách. Během zpěvu písně „Waterloo“ a tanečního vystoupení  à la Mr. Bean rozhazuje agitační letáky, kde je nafocený jako vojevůdce Napoleon Bonaparte.

Titulní role pro Małgorzatu Pikus je tvrdý oříšek. Herečka sice téměř vůbec nesleze z jeviště, většinou však pozoruje své okolí, naslouchá dalším postavám, občas se zapojí krátkým přitakáním či dialogem nebo se zapojí při zpěvu písní. Její postava je unikátní ukázkou samotné osoby, byť neustále obklopené lidmi. Uzavírá se do světa písní ABBA. Přestože všichni Pikus známe z jejich výrazných rolí, většinou sebevědomých a odtažitých žen, nyní dostala roli jdoucí přímo proti jejímu naturelu. Tedy šedivou, přehlédnutelnou, s možností zazářit až v samotném závěru. Pikus až v závěrečné písni nechává vytrysknout gejzír svých emocí. A přesně tyto emoce přenáší v závěru i na diváky.

Stojící tleskající pán v hledišti, kterému v plném proudu stékají slzy po tváři. Tleskající a rozzářená paní odchází domů s pocitem, že život je zas o něco světlejší. Tleskající dav, který si pobrukuje písně ABBA. Ano, dříve narození jsou dojati. Jak dlouho však může ještě divadlo z fenoménu ABBA těžit? A dokáže Polská scéna oslovit i mladého diváka, který vyrůstal na hudbě 21. století? To vše ukáže čas.

*

Dziękuję za muzykę. Autor: Tomasz Man. Režie: Katarzyna Deszcz. Scéna a kostýmy: Andrzej Sadowski. Hudební aranžmá: Tomasz Pala. Choreografie: Gabriela Klusáková. Recenze je psaná z premiéry uvedené Polskou scénou Těšínského divadla v sobotu 13. prosince 2025 v Českém Těšíně.