Vánočně tradiční balet Louskáček ve Slezském divadle osloví hlavně výpravou a hudebním aranžmá

Baletní soubor opavské scény příliš často nevídáme. Vlastní repertoár si aktuálně do lednové derniéry vystačil s inscenací Manon a nyní pomyslnou štafetu přebírá oblíbený Louskáček. Tanečníci souboru bývají součástí operních a muzikálových inscenací a nyní dostávají svůj vlastní prostor. O to více jde znát, že si tvůrčí tým dal na celém procesu velmi záležet. Pravda, jsou zde místa, která potřebují dotáhnout, případně se přenést přes prvotní premiérovou nervozitu, ale Louskáček Slezského divadla může dozajista navodit příjemnou sváteční atmosféru.

Opavské ztvárnění příběhu Kláry a oživlého Louskáčka nepřináší žádné novotvary a je tomu tak dobře. Režisér a choreograf v jedné osobě, Carlos Oswaldo Osorio Cano ponechal velmi tradiční pojetí a o to více se zaměřil na vizuální stránku. Scénografie Jaroslava Milfajta využívá především projekce, které jsou velmi vkusné a účelné. Grafickou stránku scény doplňují dobové kusy nábytku jako jsou lenoška, křesla a stolky.

Z inscenace Louskáček. (Foto: Lucie Deutsch)

Výraznou složkou inscenace jsou kostýmy. Tomáš Kypta se přičinil, aby baletní inscenace měla šmrnc a eleganci. Všechny postavy (i vedlejší) jsou velmi precizně oblečené a učesané v dobovém stylu. Každý tanečník má díky kostýmu velmi rozpoznatelný charakter. Pro někoho, kdo pohádku v baletním hávu vidí poprvé, je tak velmi příjemné soustředit se plně na vizuální a hudební zážitek bez nutnosti hledat skryté symboly. Zde jsou jasné a navíc v elegantním provedení.

Z inscenace Louskáček. (Foto: Lucie Deutsch)

Charismatický šéfdirigent Miloslav Oswald vtáhl diváky do snové hudby Petra Iljiče Čajkovského. Citelná souhra mezi orchestřištěm a jevištěm přinesla příjemný prožitek, který nebyl ničím rušen. Hudební stránka představení plně využila potenciál a známé melodie dozajista zapříčinily závěrečný potlesk ve stoje. Ten si vysloužili samozřejmě také tanečníci jak domovského baletního souboru, tak i ti hostující včetně dětí z Operně-muzikálového studia Terezy Kavecké, Baletního studia Karolína a ZUŠ Opava.

Z inscenace Louskáček. (Foto: Lucie Deutsch)

Diváci, kteří znají velkolepé adaptace Čajkovského Louskáčka na velkých podiích, sice nebudou okouzleni množstvím tanečníků, nicméně Carlosovi Oswaldovi se podařilo vytvořit i v rámci skromnějšího počtu tanečníků líbivou choreografii inspirovanou světovými scénami. Oswaldo soubor, ve kterém sám účinkuje, velmi dobře zná, a tak přesně odhadl míru náročnosti, aby nepřecenil síly a zároveň poskytl důstojný divadelní zážitek. Hromadné precizní choreografie jako v případě Sněhových vloček či Tance květin mají velmi příjemný efekt.

Hlavní roli svěřil Kateřině Ostapenko a Miroslavovi Danišovičovi. Kateřina Ostapenko propůjčila Kláře jemnost a éteričnost, Miroslav Danišovič Louskáčkovi/Princovi eleganci a sympatický výraz. Oběma se nedá odepřít pohybový talent a v případě Kateřiny Ostapenko i ten herecký, nicméně choreografie v jejich případě zaznamenala mírné trhliny. Ve chvílích, kdy tančili sólo, vše fungovalo, ale ve vzájemném spojení zde byla cítit nevyrovnanost a mírná nervozita.

Z inscenace Louskáček. (Foto: Lucie Deutsch)

Velký kontrast diváci mohli zaznamenat v případě Cukrové víly a Kavalíra, kterého odehrál samotný choreograf Carlos Oswaldo a partnerkou mu byla Natálie Němcová. Vynikající souhra, pevné držení a zřetelná mimika dodávali tomuto partu velkou dynamiku. Vynikající taneční chemie pak panovala v rámci Arabského tance mezi Kateřinou Vrátilovou a Jakubem Vernerem, kteří předvedl působivou akrobatickou sestavu.

Inscenace nepostrádá ani příjemnou špetku humoru. Ať už v podání rozverné komorné, či malých myšiček, které měly velmi roztomilý efekt. I zde musím vyzdvihnout kostýmní práci. Velmi oceňuji, že i pro krátkou etudu se nešetří na perfektním odívání. Celkový dojem je tak o dost silnější. V případě Myší královny (Klaudie Kaňová) jde znát, že nezanedbatelnou součástí režijní práce je důraz na rozdílné charaktery, které jsou v případě této inscenace dobře uchopené a čitelné především pro diváky.

Závěrečné shrnutí bych využila k pozvání rodičů a dětí. Díky klasickému provedení, dobovým kostýmům a velmi líbivé grafice je inscenace vhodná především pro seznámení se s baletním představením, které má jasné obrysy, nepřináší zbytečné inovace a má jediný a podstatný úkol. Navodit vánoční atmosféru v příjemném tanečním opojení, což se ve spojitosti s vánočními trhy před divadlem dozajista daří.

*

Louskáček. Hudba Petr Iljič Čajkovskij. Libreto Lev Ivanov, Marius Petipa. Podle předlohy E. T. A. Hoffmanna. Hudební nastudování Miloslav Oswald. Choreografie a režie Carlos Oswaldo Osorio Cano. Scéna Jaroslav Milfajt. Kostýmy Tomáš Kypta. Recenze je psaná z premiéry uvedené v neděli 14. prosince 2025 ve Slezském divadle Opava.