Jako rozkvetlá zahrada. Debutové album Niké Vopalecké je velkým příslibem i výzvou

Pár slov na vysvětlenou. Niké Vopalecká pochází z Ostravy a absolvovala jako jedna z mála českých muzikantů prestižní Berklee College of Music v americkém Bostonu. Kromě toho, že píše vlastní skladby, Niké často kooperuje s dalšími muzikanty. Za zmínku stojí její působivé aranžmá k akustickému albu Jiná od Silent Stream of Godless Elegy i další projekty. Na to, že jí je nějakých třiadvacet, je to poměrně nevšední rozlet. Podobnou svobodu a otevřenost můžeme slyšet na jejím letošním novém albu Another Garden, které vnáší do tuzemské hudby nové jazzové, soul-popové a experimentální barvy plné života, pohybu a překvapivých imaginací.

Another Garden je sólový debut Niké a jako takový by měl mít silné i slabší stránky. Jenomže když se proposloucháte sedmi písněmi tohoto minialba, dostaví se pocit neukojitelného hladu po dalších písních s tímto magickým hlasem. Nic na tom nemění fakt, že angličtina jí prozatím jde s větší přesvědčivostí než čeština, která se ozývá v písni Ticho po bouři.

Nejde si nevšimnout obrovského přetlaku imaginace, která vybuchuje v rytmických strukturách a dynamickém vokálním projevu. Po pěvecké stránce s touto mladou dámou přichází neobyčejně vyspělý, širokoúhlý a vyzrálý hlas, který je přesvědčivý ve všech výrazových polohách. Od táhlých romantických balad typu Eclipse, která klíčí z ticha do expresivních výšek a vyžaduje uvědomělou práci s dechem a pěveckou technikou, až po něžně fosforeskující ukolébavku Lullaby, kterou Niké zpívá prostě, něžně a hladce, jakoby uspávala dítě. Vždy zní důvěrně, konejšivě i naléhavě.

Vyzněním své muziky se Niké nachází někde v prostoru mezi Beatou Hlavenkovou a další vycházející hvězdou z Ostravy jménem Nika (což je poněkud nešťastná analogie), která už se stačila etablovat na tuzemských pódiích jako slibný skladatelský a pěvecký talent. A je moc příjemné slyšet, že Vopalecká ani jednu nekopíruje a nenapodobuje. Má svůj vlastní rukopis, výraz a osobité kouzlo, které okamžitě navodí vztah s posluchačem a dokáže se dotknout emočních senzorů.

Co by nemělo zůstat stranou, je tematické zaměření nahrávky Another Garden. Kromě strhujícího pěveckého provedení a silných hudebních nápadů má totiž co říct i svým obsahem. Tak například úvodní Saturday je písní o jejím tátovi. She je autobiografickým „portrétem“ o hledání nového domova, nechybí ani obavy z absence pravé lásky v písni Careful Not To a skladba Better Gardener je zase o zdravém opouštění věcí, které je prostě lepší opustit.

Součástí alba je půvabný booklet s texty, myšlenkami a dalšími odkazy, které mnohé napoví. Grafika Petry Michalko se vpije do očí a působí jako vyvážený vizuální doprovod, k němuž se člověk rád navrací.

Na každé ze sedmi písní se podílela celá řada muzikantů z různých koutů světa, ale nikdy jsem při poslechu nepostrádal hráčskou synergii a souznění. Výhradní autorkou hudby a textů je samotná Niké. Je naprosto zřejmé, že na svém debutu promlouvá sama za sebe. Nahrávka je mimo jiné i svědectvím, co člověku může dát změna prostředí a studium, které vyžaduje úplně jiný přístup. S tím souvisí také jistá míra přetlaku, který navyklé ucho nepřesytí, ale nepřipraveného posluchače může zaskočit a vést k nedorozumění. Někdy je prostě méně více, jindy stačí nechat si kompoziční finesy a parádičky v rukávu a ukázat ničím a nikým nedotčenou tvář.

Podstatné je, že Niké přišla s debutem, který by prostě neměl zapadnout, ačkoli se letos urodilo povedených nahrávek poměrně dost. A pokud se tak stane, je to možná svědectví, že doma není nikdo prorokem a že člověk musí obětovat i kousek toho světa v sobě, jestli chce najít snadnější cestu k lidem tam, kde má své kořeny.

*

Niké Vopalecká: Another Garden. Celkový čas: 26:57. Morana Records, 2025.