Illegal Illusion na Night Rivers plují proti proudu, ale s otevřenou hledí

Bílovecká čtveřice Illegal Illusion, jejíž historie se začala psát v roce 1995, už takřka dvacet let působí v sestavě Jiří Bialík (kytara, zpěv), Michal Sobotka (bicí), Matěj Kuděla (kytara) a Michal Kudela (baskytara). A nadále zůstává věrná náročné hudbě pro náročné posluchače. Tedy takové, které neuspokojí tuctové provedení.

Aniž by to bylo myšleno pejorativně, do jisté míry bychom mohli říci, že Night Rivers rovná se klasický Illegal Illusion. V zásadě by to byla pravda, ale – jak už život každému mnohokrát ukázal – za každým „a“ následuje „b“. V tomto případě je třeba podotknout, že písně na novém albu nedoprovází až taková hudební špinavost jako u starších počinů. Přesto si zachovávají elementy, které jsou pro Illegal Illusion typické. To znamená, že jsou plné energie a zároveň uhrančivé, bolavé, neúprosné a do živého masa bodající. A to vše najednou v jednom okamžiku, v jedné sekundě. Bez nějakého sentimentu.

Illegal Illusion během křtu alba v Bílovci. (Foto: Aleš Honus)

Na rovinu však dodejme, že na Nočních řekách kapela poněkud ubrala nohu z plynu. Jako by si řekla, že odbourá sotva propustnou zvukovou stěnu, která dominovala předchozím albům, a nyní se bude prezentovat výhradně s písničkovými základy. Zatímco v minulosti byly na tuto písničkovou kostru roubovány další a další zvukové prvky či ornamenty, tentokrát byl zvolen jiný postup. Funguje to. Rocková syrovost až drásavost, která tuto kapelu doprovází, přitom zůstala zachována.

Ono zvolnění tempa je patrné především u písní The Line, Eleven Crows nebo Dragonfly. V zásadě jsou vystavěny na poklidných pasážích, nicméně někde uvnitř nich, pod povrchem toho, co je slyšitelné na první dobrou, tryskají zranitelnost, nepochopení či úzkost.

Výhodou aktuálního alba je rovněž skutečnost, že všech osm songů má to kouzlo, že se neoposlouchá. Vždy přinesou něco nového, něco objevného. Je to přesně ten typ nahrávky, u které mnohem více, než je běžné, záleží na tom, v jakém rozpoložení je poslouchána. Ačkoliv při letmém poslechu nemusí být samostatné položky tak silné a dominantní, jako celek, v návaznosti za sebou, jsou kompaktní a velmi organické. Čím více poslechů, tím větší účinek a zážitek

Illegal Illusion během křtu alba v Bílovci. (Foto: Ales Honus)

Ještě jeden postřeh stojí za zmínku. Ze skladeb ční jakási touha po volnosti či svobodě. Jako by se chtěly rozpínat, co nejdále to půjde, a přitom nebýt svázané tím, že se to do společnosti nehodí. Ten duch osmdesátých a devadesátých let 20. století, kdy se na všechno nahlíželo spíše skrz srdce a nevázanost, a nikoliv prostřednictvím vypočítavosti a kalkulu, co z toho budu mít, je možné označit za přidanou hodnotu.

Illegal Illusion. (Foto: promo kapely)

Je pozitivní, že Illegal Illusion jdou nadále proti proudu, naštěstí však nikoliv hlavou proti zdi, ale s otevřeným hledím. Svůj vlastní styl, který prozatím zvěčnili na deseti dlouhohrajících počinech, včetně debutové kazety Thread a live EP LIVEring in Stará Pekárna, stále dokážou obohacovat. Pořád umí přicházet s něčím, co má šťávu. A to se počítá.

Illegal Illusion si zaslouží obdiv i poděkování za to, že dělají věci jinak, než je obvyklé a očekávané. Což není málo. A také za to, že se nechtějí měnit, a přesto neustrnuli na jednom místě a vyvíjejí se.

*

Illegal Illusion: Night Rivers. Celkový čas: 32:24. Vyšlo v roce 2025 u Venus Flag Records.

Rozhovor o novém albu si můžete přečíst ZDE.