Kruh se uzavřel. Reedice prvotiny doommetalových R.E.T. se dvěma novými skladbami se povedla

Po třiceti letech od CD vydání nahrávky Depression od R.E.T. vypustil Pařát Productions do metalového světa její reedici. Původně tato čtyřpísňová kolekce, která byla natočena v roce 1993, vyšla jako kazetové demo. Loňský počin však obsahuje dva zcela nové bonusové songy a ve dvou verzích také píseň Confession, jednu z roku 1993 a druhou z roku 1994.

R.E.T. (neboli Reaction Extasy Trance) patří mezi průkopníky doom metalu v České republice, a to společně s dalšími partami, které v 90. letech minulého století kuly (přitom některé stále kují) těžký kov v Moravskoslezském kraji. Zmínit lze například Dissolving of Prodigy, Silent Stream of Godless Elegy, Love History nebo Hypnotic Scenery.

Doommetalová ladnost se záplavou smutečně-truchlivých melodií, kde se příležitostně dostane prostoru jakési formě naděje, je poznávacím znamením nahrávky. To rozhodně není překvapivá zpráva vzhledem k tomu, že album obsahuje všechny tehdejší písně, to znamená Honour to Hippies, Confession, Devastation a Silent Cry.

Pozitivní ovšem je, že přesvědčivost těchto songů čas neodvál. Mají stejnou metalovou sílu a vypovídající hodnotu jako před třiceti lety, aniž by se staly součástí mainstreamu, respektive aniž by je musely podporovat zákony hudebního mainstreamu. Úctyhodné. Asi nejvěrohodněji to dokazuje finále úvodní skladby „Maybe sometime they find the world of undone wishes /// Where everyone will carry on with roses instead of guns“. Tohle skutečně patří do zlatého fondu a snad k tomu nejemotivnějšímu, co kdy na této scéně vzniklo. Působivá gradace pro slabikáře muzikantů.

Reedice alba Depression. (Foto: Petr Bidzinski)

Dvě nové skladby Spitting Fire a Immaterial Heritage jsou klasickými doommetalovými vypalovačkami á la R.E.T. Jsou vedeny především ve středním tempu, přičemž do jejich pozvolnosti jsou zakomponovány jednak prvky jakési ponurosti, jednak všudypřítomné krásy. Jako hymnický kontrast pak v nich dochází také k temperamentnímu souboji mužského a ženského vokálu, což lze označit za typický znak žánru. V tomto případě však rozhodně ne za klišé.

Oba songy by hudebně dokázaly zapadnout do atmosféry alba In Love With Blood z roku 2002 nebo The Dark at The End of the Tunnel z roku 2004, kde by byly osvěžením. Tak jsou doommetalově věrohodné, nikoliv ustrnuté či zaseklé v minulosti. Osvědčenou sestavu Yarin Kai Kiery (zpěv), Daniel Matuszny (kytary), Roman Kufa (kytary), Miroslav Holub (klávesy) a Jiří Szotkowski (bicí) na nich doplnili zpěvačka Zuzana Ferfa Rozsypalová (poprvé se s ní fanoušek skupiny mohl setkat na albu New Feelings z roku 2008), zpěvák Lech Sikora a baskytarista Martin Dreik Hracký.

Reedice alba Depression. (Foto: Petr Bidzinski)

Rovněž lze zdůraznit, že CD Depression bylo vydáno ve formě digipacku s poutavým bookletem. Jeho součástí je řada fotografií, a to včetně těch srovnávacích. V neposlední řadě nechybějí upřesňující informace, které se vrací k některým důležitým momentům v historii kapely, ale zároveň osvětlují, za jakých okolností vznikla tato nahrávka.

Kruh se uzavřel. Nikdy neříkej nikdy, ale R.E.T. už z metalového záhrobí nepovstanou. Poslední studiovou desku nazvanou Silence vydali v roce 2019 (recenzovali jsme ji zde). Mohlo by se zdát, že reedice debutové kolekce Depression je především připomínkou minulosti, po které budou lační zejména pamětníci. Ale není tomu tak. A když už, tak musíme jedním dechem dodat, že je třeba tento počin vnímat nikoliv pouze jako připomínku minulosti, ale jako její oslavu. Nahrávku, kterou už čas ocenil a ještě ji docení.

R.E.T.: Depression (30th Anniversary Edition). Celkový čas: 44:50. Pařát Productions 2025