Pocta Davidu Stypkovi: Předvídatelný koncert, který by si zasloužil víc než reprízu již slyšeného

Pětileté výročí Davida Stypky si zaslouží pozornost. Nejkrásnější dárek mu do hudebního nebe už na podzim poslala jeho kapela Bandjeez. Deska Opatruj. je v pořadí jejich čtvrtým a zřejmě finálním společným opusem, který pro některé překonal očekávání a jiné naopak zklamal. Tak už to chodí. Podobně to dopadlo také s koncertem nazvaným K poctě Davida Stypky, který se konal v ostravském Gongu.

Je skvělé, že se podařilo vyprodat druhou největší ostravskou halu třikrát za sebou a je dobré si říct, díky komu se to povedlo. Bez Davida Stypky by nic z toho nebylo vůbec myslitelné. Bandjeez umí rozeznít jeho písně jako nikdo jiný. Jejich podání je neobyčejně autentické a sugestivní. V Gongu se Stypkova kapela postarala o řadu skvělých momentů, mezi něž patřily sólové kreace Pavla Sotoniaka u klavíru a rozdováděný basák Maro Zeman, který si dokonce velmi solidně vystřihnul zpěv písně Ještě se mi zdají sny. Pěvecky excelovala především uvolněná a spontánní Ewa Farna, která opět dokázala písně Nebolelo a Mňam vygradovat až na práh euforie. Škoda, že toho Farna nezazpívala víc. Karty totiž nebyly rozdány rovnocenně.

(Foto: Martin Kusyn)

Kateřina Marie Tichá toho od Stypky zazpívala nejvíc. Zazářila v písních Divoká a baladické miniatuře Tvoje oči. Některé Stypkovy písně by však svědčily víc mužským interpretům, hlasově Tiché příliš nevyhovují a zpívala častěji pod tónem. Střídavě si vedl i Mirai Navrátil, který si zopakoval písně O lítání, Jericho a další. Škoda, že song Marie nezazněl také s jeho vokálním přispěním, podobně jako na albu Dýchej, kde Stypka zpívá celou první sloku sám.

Uznání si zaslouží Janáčkova filharmonie, která si aranžmá Jana Lstibůrka připomněla s erudicí sobě vlastní. Zvuk byl na nedobré poměry Gongu na solidní úrovni a mnohé písně jako Jericho, Nebolelo, Osudová či Kříž vyzněly velmi dobře včetně zřetelných a přesných vyhrávek harfy, příčné flétny a žesťových nástrojů.

Kateřina Marie Tichá. (Foto: Martin Kusyn)

Před třemi léty se v Gongu konal obdobný tribute se stejnými interprety, který je dosud k dispozici na sítích. Připomenutí a srovnání je poměrně výmluvné – téměř navlas stejné písně, podání a totožné rozdání karet a rolí. Jakoby dramaturgii aktuálního koncertu došly nové nápady, kterými Stypka neustále překypoval, večer se ubíral v téměř identickém duchu, jen tentokrát chyběl pocit uhranutí a magická aura. Důvodů je několik.

Pětileté výročí si zasloužilo větší péči a doprovodné atributy, které takové pocty běžně mívají. Především chyběla zdvořilá vizuální vzpomínka na toho, kvůli komu se celý koncert konal. Mohla to být obyčejná fotografie, video, prostě cokoli. V době, kdy technologie fungují tak intuitivně, že se dají různé „memories“ vyrobit i pomocí chytrého telefonu, je to stěží pochopitelné. Mohl zaznít Stypkův skutečný hlas nebo jeho myšlenky, které jsou nesmírně inspirativní. Místo toho se publikum například dozvědělo, že Radek Pastrňák jeho tvorbě přišel na chuť teprve nedávno. To je k pětiletému výročí strašně málo.

Mirai Navrátil. (Foto: Martin Kusyn)

Škoda, že kromě písně Už mě nesou, jež navíc byla po pěvecké stránce zklamáním, absentovaly další koncertní ochutnávky z nové a zdařilé nahrávky Opatruj. Kdy jindy měly zaznít, než na koncertě, na kterém paradoxně proběhl i křest posledního umělcova alba? Dvojnásobná škoda, když je k dispozici tak znamenitý aranžér jako Lstibůrek a přehršel fantastických písní Stypky, jehož tvorba je mimořádně konzistentní a může se z ní vybrat v podstatě cokoli.

Křest alba Opatruj. (Foto: Martin Kusyn)

Samotný slavnostní akt vyzněl rovněž podivně, protože mu chyběl kmotr, kterým bývá pozvaná osobnost. Opakovat téměř stejný scénář bez důstojného vizuálního doprovodu bylo poněkud nešťastné. Vždyť sám Stypka byl tak kreativní, že si často scénáře, videa i některé videoklipy vyrobil úplně sám. O jeho četných příspěvků na Instagramu či jinde ani nemluvě.

Publikum vzdalo geniálnímu autorovi a jeho interpretům upřímné a zasloužené poděkování, ale pro Davida Stypku se k pětiletému výročí mohlo udělat mnohem víc. Kdybych parafrázoval jeho okřídlená slova: „To se tu celou dobu marně snažím říct.“