Novoroční koncert Janáčkovy filharmonie: Modrá rapsodie, rytmus tance a vůně Paříže

Zná to každý, kdo se učil hrát na hudební nástroj. Čím horší je, tím snadnějším krokem je přechod na lepší model. Podobně je tomu s nedobrou a optimální akustikou. A co je takový malý krůček pro jednoho člověka, tím větším krokem je důstojné zázemí pro jeden z nejlepších českých orchestrů, respektive pro Ostravu jako moderní kulturní metropoli.

Jeden zásadní posun už Janáčkova filharmonie učinila volbou nového šéfdirigenta Daniela Raiskina, který po autoritativně se jevícím Vasiliji Sinajském působí vitálně a velmi sympaticky. O jeho elegantním vystupování a noblesním stylu se přesvědčilo publikum prvního ze tří novoročních koncertů, které filharmonie pro enormní zájem připravila. Že nejde pouze o vnější gesta, ukázala ostatně i dramaturgie koncertu.

Dirigent Daniel Raiskin. (Foto: Petr Hrubeš)

Raiskin ukázal, že je nakloněn tradičnímu rámci Novoročního koncertu, který má působit svěže, tanečně a odlehčeně. Zřejmě z těchto důvodů se na úvod rozezněla hudební suita z baletu Labutí jezero od Petra Iljiče Čajkovského. Z nestárnoucího díla ruského hudebního romantika publikum nejvíc nadchly stylizované tance různých národností. Raiskin se jejich výstavbou netajil smyslem pro detaily a drobnokresbu. Vzdušná rytmika, plynulé přechody a velkolepě vygradované závěry svědčí o promyšlené koncepci a tvarování celku.

S většími útvary souvisí i dokonalé propracování melodických prvků. V neapolském tanci brilantně zazářila sólová trubka muzikálně delikátním přednesem hudebních frází. Na mnoha místech přitahovaly pozornost pocitově mohutné smyčce, které svými témbry korespondovaly s typickým kánonem klasické ruské školy. Raiskinův výrazný dirigentský rukopis našel pohotovou odezvu ve „svátečním“ publiku, které navzdory zavedeným zvyklostem tleskalo po každé části baletu.

Alexej Volodin. (Foto: Petr Hrubeš)

Po přestávce se na pódium dostavil pianista Alexej Volodin, který spolu s Janáčkovou filharmonií provedl slavnou Rapsodii v modrém George Gershwina. Přestože je tato skladba uváděna možná až zbytečně často, dokázal ruský klavírista nabídnout interpretační řešení, které zaujalo a posléze i přesvědčilo. Volodinova hra spočívala v důsledném odstínění barevného klavírního úhozu a široce koncipované dynamické škály, která se nebála ani titěrných pianissim ve prospěch orchestru. Pianista se s klaviaturou místy doslova laskal, měnil úhly a sklon prstů i zápěstí, jak mu právě velela potřeba vyzískat z klavíru nejvhodnější zvuk. Jeho hra svou neokázalostí připomínala jazzového pianistu, který si na nic nehraje a nepotřebuje před nikým servilně režírovat divadlo v podobě bombastických gest.

Z Novoročního koncertu. (Foto: Petr Hrubeš)

Rapsodie v modrém Alexeje Volodina vyzněla intuitivně, bez námahy a rozevlátě. Janáčkova filharmonie pod Raiskinovou všímavou taktovkou se postarala o špičkovou souhru, pocukrovanou celou plejádou výtečných sólových výkonů v dřevěných i žesťových nástrojích. Volodin se posléze objevil na pódiu ještě v jednom přídavku, který opět ukázal, že tento pianista nezapadá do kategorie „Lev salónů”, ale patří spíš k introvertním lovcům tajuplných hudebních labyrintů. Čajkovského Pas de deux z druhého jednání baletu Louskáček Volodin vykouzlil s barevností blížící se orchestrální verzi originálu. Bravo!

Posledním dílem Novoročního koncertu byl Američan v Paříži. Dílo, které má rozpustilý ráz a pikantní smysl pro humor, napsal Gershwin v okouzlení dobovou estetikou města Paříž. Přesto do své skladby vnesl namísto fádních imitací francouzského espritu typicky chaotickou a vitální atmosféru Ameriky se všemi jejími kontrasty. I této Gershwinově skladbě Janáčkova filharmonie propůjčila živelný puls a taneční drajv, skvěle živený rytmickou skupinou, který korespondoval s dirigentským záměrem Raiskina. Ten se dokonce chvílemi nechal hudbou naprosto strhnout, jak deklarovala jeho roztančená gesta.

Janáčkova filharmonie. (Foto: Petr Hrubeš)

Janáčkova filharmonie má pořád inspiraci k novým nápadům, přestože není ve snadné roli. Novoroční koncert byl zahájením bezprostředním, vytříbeným i brilantním. Kéž je takový celý orchestrální rok a všechno plyne tak jak má bez excesů, prodlev a zbytečných faulů. Bylo by to ku prospěchu všech.