Jan Smigmator v ostravském Pokladu. Je pověst o králi swingu oprávněná?

„Český swingový král“ je patrně nejčastější přezdívka, která Jana Smigmatora provází v médiích, a je třeba říct, že si jí svým enormním nasazením do jisté míry zaslouží. V Ostravě se ambiciózní swingový zpěvák představil po boku kapely ve složení Mikuláš Pokorný (klavír), Jan Andr (Hammondovy varhany), Tomáš Baroš (kontrabas) a Marek Urbánek (bicí nástroje).

Smigmator nedávno oslavil životní jubileum, což sám na počátku koncertu okomentoval vtípkem s bohémským podtextem: „Na Ostravu jsme se rozehráli včera v Brně. Po koncertě jsme si říkali, že bychom se měli ještě víc rozehřát a rozehrát, a tak jsme šli spát asi v pět. Ale vyfárali jsme zpět na zem a jsme tady a budeme vám hrát v plné síle.“

Z koncertu v Domě kultury Poklad. (Foto. Jan Birke)

Koncert začal slibně písněmi z takzvaného Velkého amerického zpěvníku, který obsahuje nestárnoucí světové evergreeny. Nechyběly improvizační parádičky na klavír a varhany a Smigmator představil svůj hlas v pomalých baladách i svižnějších swingových písních. Jednotlivé písně zpěvák uváděl nenuceně a s notnou dávkou uvolněné nadsázky. Své průvodní slovo Smigmator prokládal výčtem triumfů a zkušeností z uměleckých štací, ať už šlo o světovou výstavu Expo v japonské Ósace, nebo účinkování v americké Carnegie Hall.

V písni I Remember You se poprvé přidal Scott Hamilton. Sametový tón jeho tenorsaxofonu byl příjemným osvěžením. Hamilton je fantastický sideman, který umí podpořit „pouhým“ dekorativním doprovodem. Legendární americký jazzman dokázal také převzít iniciativu a v několika písních vypálil do publika nádherné sólové kreace. Jejich společným jmenovatelem nebyla rychlost nebo jiná exkluzivita, ale spíš absolutní zdrženlivost, jednoduchost a vyhmátnutí přesné esence, kterou každá píseň potřebuje. Opravdu úžasný umělec, z kterého navíc čišela skromnost a pokora.

Z koncertu v Domě kultury Poklad. (Foto. Jan Birke)

Z dalších písní zazněly kupříkladu I Concentrate on You od Cola Portera z filmu Boadway Melody of 1940, kde ji zpíval nezapomenutelný Fred Astaire. Nechyběly ani ochutnávky z podobně impozantního odkazu George Gershwina a jeho bratra v podobě písně I’ve Got a Crush on You. Podobně zaujal i song Billyho Jela New York State of Mind z jeho čtvrtého a patrně nejlepšího alba Turnstiles, které vyšlo před rovnými padesáti lety.

Zřejmě nejsilnějším okamžikem koncertu byla instrumentální coververze Humoresky Antonína Dvořáka, v níž zasvítila naplno nejen genialita českého skladatele, ale také instrumentální brilance a improvizační erudice všech členů kapely. Z těch bych rád vypíchnul zejména famózní hru Tomáše Baroše. Bez zajímavosti nebyly ani písně Moon River a My Way, které Smigmator zazpíval v českém znění. Koncert končil po více než půldruhé hodině v současné době téměř všudypřítomným potleskem vestoje.

Z koncertu v Domě kultury Poklad. (Foto. Jan Birke)

Několik věcí zaslouží zamyšlení. Už jen samotný fakt, jak člověk přijde k podobně okázalému titulu „král českého swingu“. Do jaké míry se na tomto označení podílí ty správné kontakty, skvělý marketing a špičkové promo a jak tyto údaje korespondují s objektivní realitou? Smigmator je nepochybně po technické stránce výtečně připravený zpěvák. Jeho práce s dechem, široké vibrato a dynamická extenze jsou znamenité. Samotné dispozice jeho vokálu ovšem při srovnání s jeho velkými předchůdci i současníky znatelně blednou. Jeho hlas má poměrně všední a nevýraznou barvu, postrádá objem a svůdnější charisma. Vlastnosti, které jsou klíčové pro strhující emotivní vyznění swingových balad a romantických songů.

Druhou věcí je samotné nasazení. Během koncertu Smigmator působil alespoň na mne vícekrát spíše unaveně než nadšeně a s patřičnou razancí a šrmncem. Jeho projevu chyběla jiskra a svižnější drajv. O větší odvaze ukázat se svým hlasem nějaké parádičky, podobně jako to umí na koncertech rozpálit zpěváci Kurt Elling či Gregory Porter, ani nemluvě.

Jan Smigmator je nepochybně dobrý zpěvák, který jde houževnatě za svým cílem. Umí se obklopit elitními muzikanty a zná ty správné strategie, aby dosáhl svého. Dokáže navodit vlídnou atmosféru a člověk odchází z jeho koncertu spokojen. Zvládne toho hodně a určitě o něm v budoucnu ještě víc uslyšíme. Přesto se osobně domnívám, že pověst, která jej předchází, je do značné míry přehnaná. Ačkoli možná stačilo jít spát dřív než v pět, aby v té Ostravě „vyfáral“ v lepší kondici.