Veronika Cinková o Ostravském architektonickém manuálu: Jako kolemjdoucím nám často chybí informace

Jak by se dal zjednodušeně Ostravský architektonický manuál popsat?

Mám dvě verze, jedna je poetická, druhá technická. Dalo by se říci, že je to galerie ve městě. Architektura je neustále přístupné umění, dostupné kdykoliv. Všímáme si jí jako kolemjdoucí, většinou nám ale chybí informace. A právě ty informace poskytuje databáze OVAM. Ta technická, zevrubnější verze říká, že jde o volně přístupnou webovou databázi architektonického dědictví Ostravy, k nahlédnutí není třeba registrace. Každý, kdo má zařízení s internetem, se k ní dostane. Jde o klasickou databázi, shromažďují se tam informace, dokumenty, fotografie a další materiály. Jejím důležitým aspektem je garance kvality, správnosti a odbornosti informací, za kterou stojí garant Martin Strakoš, památkář a historik architektury. Ten garantuje správnost textu nejen z architektonického hlediska, ale i z hlediska historického kontextu. Celý projekt zaštiťuje Černá louka, je do něj zahrnuto ale mnohem více institucí.

Kdy se budova stane architektonickým dědictvím?

Tohle je spíš otázka na pana garanta. (smích) Ale kdybych to měla vysvětlit ze své perspektivy, tak architektonické dědictví souvisí nejen s určitým stářím budovy, ale také s jejím využitím pro účely, pro které byla navržena, také samozřejmě s jejím vzhledem… V mnohých případech už ani nemusí fungovat k původním účelům, ale její stopa je tak silná, třeba i jen pro samotný urbanismus města, že se stává jeho dědictvím, formuje jeho podobu, je součástí příběhu o budování města.

Zaregistrovala jsem, že inspirací byl podobný projekt v Brně.

Není to podobný projekt. Je stejný. BAM jsou naši základní partneři. Dům umění města Brna, VUT a Via Aurea, instituce zaštiťující technickou a metodickou část brněnské databáze, nám předali licenci a know-how; nemohli bychom si ji jen tak vymyslet, jde o skutečně komplexní věc. Předali nám celou technickou část, ale stanovili své podmínky, mezi něž patří například odbornost nebo kvalitní garant, kterého schvalovali. Dali nám i editorské pokyny a další věci, které se musely skutečně dodržet. Jedním z takových pokynů byl i požadavek na to, že databáze musí být kontinuální projekt s doprovodným programem. Nešlo jen o založení databáze, která by se nabila informacemi a pak nechala být. Architektonický manuál je celorepublikový projekt, jehož cílem je možnost vyhledávání architektonického dědictví po celé republice, ale i mimo ni. Databází je minimálně dvanáct, kromě Ostravy a Brna je i v Litomyšli, Plzni, Jihlavě, Zlíně nebo Opavě. Je skvělé, že v tom nejsme sami, děláme to ve spolupráci s tzv. rodinou AMu. To rozvoji databáze velmi pomáhá, nemusíme se zabývat problémy, které v minulosti už vyřešil někdo jiný. Díky tomu se můžeme věnovat jiným věcem, třeba doprovodným programům.

Jako první stopu ostravské verze jsem dohledala vaši diplomovou práci. Mohla byste nám povědět, jak vás to napadlo?

To je vtipná historka. Své studium produkce v kulturních a kreativních odvětvích jsem dokončovala na Fakultě umění Ostravské univerzity, původně jsem jej ale chtěla dokončit v Brně. A právě v Brně vznikl v roce 2011 první architektonický manuál, který se původně jmenoval Brněnské architektonické stezky. Strůjce celé myšlenky, Rostislav Koryčánek, měl na Masarykově univerzitě, kde jsem původně studovala, program o architektuře Brna, na který jsem se zapsala. Tento předmět na mě měl velký vliv, vtáhnul mě do architektury Brna tak moc, že jsem se ze svého původního zájmu o výtvarné umění přesměrovala na architekturu. Poté jsem přešla do Ostravy, kde bylo studentům produkce doporučeno, aby pracovali na praktických diplomových pracích. To znamenalo nějaký projekt, který by se opravdu mohl realizovat. Věděla jsem, že se chci zaměřovat na architekturu. Po konzultaci s mým vedoucím práce, Tomášem Knoflíčkem, mi bylo doporučeno, především kvůli tomu, že se s Rosťou znám, pracovat na ostravské databázi podle BAMu.

A jak se z diplomky stala realita?

Tím, že to měla být praktická diplomka, tak nebylo hlavní náplní práce jen sedět a psát, ale především domlouvat a zjišťovat. Absolvovala jsem mnoho schůzek s lidmi z ostravského popularizačního architektonického proudu, popsala jsem jim databázi a zjistila jsem, že většina z nich je nadšená z toho, že by měl nějaký takový projekt vzniknout. Dokonce mi nabízeli, že udělají vše, co ze své pozice udělat mohou, aby databáze vznikla. Důležitým rozcestníkem mi byla paní Ilona Rozehnalová z Antikvariátu a klubu Fiducia, která byla z nápadu nadšená a odkázala mě k dalším lidem, kteří by mohli mít o věc zájem. Nakonec jsem skončila na Černé louce, kde jsem měla schůzku s panem Vlčkem, který byl v té době produkční nově otevírané Grossmannovy vily, a panem Šimonem, ředitelem destinačního managementu. Oba byli z projektu nadšení a chtěli ho realizovat. Takže v momentě, kdy jsem ukončovala diplomovou práci, tak jsem měla neformální směřování k realizaci projektu. Podmínka pro realizaci byla sehnání peněz, kterou jsem splnila. Projekt diplomové práce jsem přepsala do žádosti na dotaci, ta vyšla. Byli jsme dokonce jednou z nejvýše hodnocených žádostí a dostali jsme druhý největší objem peněz z daného programu na rok 2025. To byl velký úspěch. A tím to začalo.

Takže šlo o vaši iniciativu, váš grant. Jaké osoby a instituce se kromě vás na databázi podílely a dále podílejí?

Projekt stále pokračuje, je to taková nekonečná práce, takže není jednoduché vyjmenovat všechny zúčastněné. Základní core-tým jsem já jako koordinátorka a odborný garant Martin Strakoš. Texty píše společně s Romanou Rosovou, která je stejně jako on historička a památkářka, a s Evou Špačkovou, docentkou architektury z FAST VŠB-TUO. To samozřejmě není ani zdaleka všechno. Všechny současné fotografie exteriérů nám fotil Roman Polášek, který nám poskytl i materiály ze svých archivů – interiéry a podobně. Dále spolupracujeme s Ostravským muzeem, Fiducií a MAPPA. Jsme domluveni na vzájemném předávání si dat a informací a také na spolupráci na doprovodných programech v offline prostředí. Doprovodné programy jdou ruku v ruce s celým projektem, jelikož jeho důležitým aspektem je popularizace. Zásadní je i naše spolupráce s Brněnským architektonickým manuálem, který nám pomáhá stejně jako dalším „dceřiným“ architektonickým manuálům.

Tým Ostravského architektonického manuálu. (Foto: archiv OVAM)

Dokázala byste odhadnout, kolik lidí stojí za projektem?

Kdybych zahrnula všechny, kteří pomohli alespoň nějak, včetně editorů, korektorů, překladatelů, herců nahrávajících audionahrávky, nebo třeba i vnučku bratra Grossmanna, která nám poslala archivní záběry Grossmannovy vily, které jsme pak mohli v databázi publikovat, tak by šlo určitě o vyšší desítky lidí.

Mluvila jste o kontinuální práci. Když jsem si databázi projížděla, tak jsem si všimla, že většina záznamů je koncentrována v Moravské Ostravě, pár jich je v Přívozu a Porubě. Plánujete databázi rozšiřovat? Máte nějaký plán, třeba dle konkrétních čtvrtí?

Největší koncentrace hesel je v centru pro nejvyšší koncentraci architektonického dědictví, kde je i nejznámější. V centru se dobře začíná. Určitě ale nebudeme vynechávat další městské části, jako příklad můžu uvézt Jubilejní kolonii nebo stezku na Jihu, jejíž součástí je mimo jiné například kostel Svatého Ducha. Nedá se říci, že bychom měli stanovená období soustředění se čistě jen na centrum nebo na určitý časový úsek. Postupujeme spíše podle toho, co je podle nás nejdůležitější. Publikace hesel je zdlouhavá, zdržuje se i na technických problémech… Do budoucna se počítá s dalším rozšiřováním.

Z funkcí uživatelského rozhraní databáze se mi velmi líbí funkce stezek, přijde mi jako skvělý popularizační prostředek. Vnímáte stezky také jako důležitý popularizační faktor databáze?

Stezky jsou ukázkou toho, co databáze umí. Jsou kurátorované, v současnosti jim ale kvůli technickým obtížím chybí úvody, které by měly mít. Až tam kurátorské úvody budou, měly by vtáhnout uživatele do toho, co pro kurátora stezka znamená, proč by si ji měl člověk projít. Popularizace je překlad odborného obsahu do laického, přesně to stezky dělají. Díky nim se ulice stává galerií. Člověk nemusí být žádný odborník na architekturu, aby ji ocenil, díky manuálu na to, jak město projít, mu to může být ale jasnější. Databáze zároveň nabízí uživateli možnost si vytvořit vlastní stezku díky funkci filtru podle období, autora či typu budov. Současné linie stezek, které na webu vidíte, jsou určeny primárně pěším. Do budoucna se v rámci doprovodných akcí chystáme testovat trasy i pro cyklisty.

Co vše může databáze laikovi poskytnout, vyjma zmíněných stezek a bodů na mapě s popisem?

Umí být responzivní, což znamená, že je přístupná i v mobilních zařízeních, což je velká výhoda pro využití v terénu. Člověk už nepotřebuje brožury nebo fyzické mapy, které mimochodem taky chystáme a vnímáme je jako užitečné. V dnešní době není už ale potřeba spoléhat se jen na analogové technologie, práce s mobilem je v terénu pohodlnější. V budoucnu budou součástí databáze i audionahrávky, takže nebudeme muset o budovách jen číst, ale i poslouchat. Databáze má ale velmi důležitý odborný aspekt, můžeme z ní čerpat informace, třeba na seminárku do školy. Nabízí uživatelům kvalitní informace včetně kontextu lokality, fotografie současného i minulého stavu budovy, u některých dokonce fotografie rozestavěných budov…

A co bude s databází dále?

Momentálně pracuji na její popularizaci, proto tady teď sedíme. (smích) Je důležité, aby databáze vystoupila z online prostředí a ukázala se světu. Může totiž nejen vysvětlovat, ale i spojovat. Co se týče digitální databáze jako takové, jede na té již zmíněné celorepublikové databázi, která je úplně nová. Je na ní ještě spousta práce ze stran vývojářů, nicméně už funguje veřejně, jen adresa je na zdrojovém kódu skrytá, aby ji nenašel Google. To trochu znesnadňuje dohledatelnost. I když není OVAM dohledatelný ve vyhledávačích, dá se otevřít zadáním přesné webové adresy (architektonickymanual.cz/ostrava). Úplně nejjednodušší je najít si databázi přes naše sociální sítě.

OVAM je jedním z několika projektů, jejichž výstupem je mapa. Tento trend mi přijde zajímavý. Z čeho může vycházet?

Vzniká mnoho separátních projektů, které mohou na první pohled vypadat jen jako nějaká mapa, protože mapují místo. Děje se to paralelně, ale ne spolu. Nemyslím si, že by to nějak vadilo. Naše databáze ale není mapa, jejím hlavním účelem, stejně jako u většiny databází, je digitalizace informací. Jedinou paralelou mezi takovými projekty je mapa jako součást výstupu. Ta má lidem, stejně jako každá jiná mapa, zjednodušit orientaci v prostoru. V našem případě jim má umožnit přehled o tom, kde konkrétně se objekt/budova nachází v prostoru města. Určitě by na nějaké úrovni šlo projekty propojit, není to ale kvůli odlišnosti jednotlivých projektů vůbec jednoduché. Odkazy z jedné databáze do druhé jsou práce na celý další projekt. Ale chápu, že pro lidi, kteří do toho nejsou tak pohroužení jako já, to vypadá jen jako další mapa…