Dobře rozehraná Partie Pavla Formana, Ivany Štenclové a Roberta Kuśmirowského v opavském Domě umění

Pavel Forman a Ivana Štenclová jsou hlavními autory výstavy. Zdá se, že prostor opavského Domu umění láká k vystavování umělců ve dvojici. Vzpomeňme si například na výstavu Daniela Balabána a Ivana Csudaie nebo na výstavu Ivana Titora a Rostislava Hermana, pokud se vrátíme dva tři roky nazpátek. Jedním z důvodů může být velikost a také členitost prostoru, který se nabízí, druhým je záměr dostat vystavující dvojici do interakce, jednak mezi sebou a jednak před samotnými diváky.

Pavel Forman: Sniff. (Foto: Kateřina Skalíková)

Osobně vnímám výstavy dvojic za velmi podnětné. A to nejen pro ty, kteří se dívají, ale hlavně pro ty, kteří se svými díly takříkajíc střetávají „na place“ v jednom uzavřeném prostoru. Jde o sehraný souboj se slepými náboji, spíše exhibici, radost ze hry než soupeření. Navíc se odrazem jednoho od druhého posiluje jinakost, to jest originalita každého z nich. Způsob, jakým lze dvojici autorů vystavit je dvojí: zcela odděleně, nebo promíchaně. Kurátorka Lenka Bergerová zvolila druhou možnost. Přesto každý autor dostal dost „svého soukromí“ i v této namixované instalaci. Nakonec každý z nich měl svou vlastní silnou zbraň: odlišné výtvarné médium.

Ivana Štenclová – detail obrazu Symbol II. (Foto: Kateřina Skalíková)

Ivana Štenclová a Pavel Forman spolu umělecky spolupracují už téměř deset let. Možná i déle, pokud ano, snad mi nepřesnost prominou. V kraji spolu vystavovali v Industrial Gallery v Ostravě, a to v roce 2017. Společně mají na kontě vícero výstav. Ona je vizuální umělkyně, která ve své tvorbě kombinuje kresbu, malbu, objekt a instalaci. On je ze svého naturelu bytostným malířem.

Prezentace autorů u vstupu do výstavy. (Foto: Kateřina Skalíková)

Pro oba je společná figurativnost, ovšem každý se jí zmocňuje odlišným způsobem. Přesto je jim blízká určitá expresivita, razantnost, výraz. Ať už je to u Ivany technika laser cut, kterou kresbu vypaluje nebo vyřezává do materiálu a následně ji vrství na sebe, nebo je to u Pavla fotomalířský způsob práce s velmi exaltovanými, vzletnými i poněkud útočnými tématy a výjevy. Přesto se vzájemně dobře doplňují, neboť se v jejich společné prezentaci prolínají intimita, sondy do vlastního nebo cizího nitra, vcítění se a porozumění (ona), ale také teatrálnost, dynamika, extroverze a odstup (on).

Obrazy Pavla Formana. (Foto: Kateřina Skalíková)

Velmi působivě se jejich díla projevují v interiéru kostela sv. Václava. Syrové, neomítnuté zdivo stěn dobře komunikuje s obrazy obou autorů. Štenclová vybrala pro tento prostor obrazy madony s děťátkem v několika různých provedeních (rozměrově i kompozičně), přičemž jedno z nich je triptych. Trojice obrazů s názvem Trikolora je ze stejné šablony, ale každý v jiné barevnosti: modré, bílé a červené.

Ivana Štenclová: Cold Madonna. (Foto: Kateřina Skalíková)

Její partner promísil komornější obrazy madon s velkoformátovými obrazy baletek. Obrazy Baletka 1 a Baletka 2 jsou na rozdíl od statických obrazů jeho partnerky plné rozletu a rozmáchlosti. Na protější stěně hlavní lodi pak umístil šest velkých pláten s podobným dynamickým efektem. Zatímco on maluje formu, objem a prostor, ona vyřezává a tvaruje šablony, které vrství na sebe a přes sebe, pokrývá barvou a dokonce i šrafuje. Výsledkem jednoho je realistická malba ve stylu nadsázky, deformace a fantasmagorie, výsledkem druhého jsou asamblážové obrazy vykazující řád, preciznost, usebrání a introspekci.

Detail obrazu Baletka 2 Pavla Formana. (Foto: Kateřina Skalíková)

To, co bylo autory deklarováno na stěnách kostela, se pak bez zábran dále rozvíjí v prostoru galerie: v dolním atriu a pak v prvním i druhém patře Domu umění. Štenclová představuje své další práce z vrstvené překližky, pestře kolorované a rozmanitě tvarované. Vykrajuje např. dnes hojně používané znaky, symboly, piktogramy nebo loga, ze kterých pak skládá a modeluje portréty. Anebo vyřezává jednotlivé díly tak, že výsledek připomíná vitráž, kde křížící se a prolínající se linie jasně ohraničují tu kterou barvu. Autorka tak potvrzuje svou odbornou erudici, kterou získala v Ateliéru kresby profesorky Jitky Svobodové na Akademii výtvarných umění v Praze.

Její díla by se dala klasifikovat jako prostorové kresby či reliéfy vycházející z kresby. Kresebnost a grafické cítění u ní zkrátka hraje prim. Do výstavy kromě asamblážovo-reliéfních obrazů zařadila i jeden nástěnný objekt z prořezávaného průhlédného (zřejmě) akrylátu a drátu – opět jde o portrét – a obraz lebky s názvem Kolores Skull poskládaný z desítek až stovek barevných pastelek. Kromě portrétů slavných osobností (Emil Zátopek, Marilyn, Agnes Obel) se vrací i ke známým pop-artovým námětům jako jsou revolver nebo postavička myšáka Mickeyho.

Ivana Štenclová: Kolores Scull. (Foto: Kateřina Skalíková)

Forman, jak bylo na začátku uvedeno, podává výrazným, avšak čitelným malířským způsobem figury a portréty, ať už jde o lidské nebo zvířecí nebo mix obojího. Obvykle se jejich tvary a tělesnost jakoby v náhlém momentu překvapení vyloupnou z neurčitého pozadí obrazu. Jakoby nemístně a netaktně vyrušena ze svého klidu se z obrazu prudkým gestem vynoří hlava jakési bájné bytosti ze středověkého bestiáře. Na dalších obrazech zachází s figurou způsobem, který daleko překračuje hranice expresivity, lidské anatomie a perspektivy. Nevím, zda bylo záměrem umístit některé rozměrné obrazy v místě bez možnosti patřičného odstupu, ale možná přece jen šlo o to, zblízka se dotknout očima explodujících těl v pro ně příliš těsné ploše plátna a stísněném prostoru. Kombinace lidského a zvířecího, proměny jednoho ve druhého a naopak, manipulace s lidskou tváří do té míry, až máme dojem, že jde vlastně o latexové masky vytvořené za účelem hororové seance. Dalším cyklem, který Forman na výstavě alespoň částečně prezentuje, jsou dětské portréty včetně obrazu dosud nenarozeného dítěte s názvem Fistkid.

Pro úplnost je potřeba zmínit samostatnou expozici polského vizuálního umělce – sochaře, performera a fotografa – Roberta Kuśmirowského, který pro prostor bývalé oratoře připravil instalaci s prostým názvem Instalace – fotografické objekty. Připomíná spíše jakýsi kabinet kuriozit, kterým vystavené fotografie mají dodat punc věrohodnosti a faktografické skutečnosti.

Z instalace Roberta Kuśmirowského. (Foto: Kateřina Skalíková)

Na první pohled je ale zřejmé, že vystavené artefakty jsou jen fiktivními objekty, které nemají nic společného s nějakým konkrétním využitím nebo použitím ve smyslu vynálezu za účelem technického rozvoje a pokroku. Instalace velmi dobře zapadá do výstavy a doplňuje obrazy o další prvek vizuálního vyjadřovacího prostředku, jímž instalace nepochybně je. Celkově je tak výstava rozmanitá, bohatá a rozhodně stojí za návštěvu, i když k vidění už je jen poslední týden.

*

Partie. Vystavují Pavel Forman, Ivana Stenclová a Robert Kuśmirowski. Kurátorka Lenka Bergerová.  Dům umění, Opava, Pekařská 12. Výstava je k vidění až do neděle 1. února 2026. Připravila ji Opavská kulturní organizace (OKO).