Šéf Colours of Ostrava Filip Košťálek: Mým cílem je dělat festival pro lidi, kteří chtějí žít naplno

Minulý ročník festivalu Colours of Ostrava byl posledním, na němž se Zlata Holušová podílela. Je pro tebe ten nadcházející hodně výraznou změnou, nebo zas tak moc ne, když jsi dramaturgii spolu se Zlatou vytvářel už několik let?

Ano, je to tak, že poslední roky jsme na programu pracovali se Zlatou společně, ale samozřejmě je to pro mě obrovská změna. Letošní ročník je pro mě skutečně zlomový, protože v tandemu se ten program dělá jinak než v situaci, kdy je hlavní zodpovědnost na jednom člověku.

Jsi aktuálně výhradním a jediným dramaturgem festivalu, nebo rozhodování o programu probíhá v širším týmu?

Samozřejmě o spoustě věcí, včetně programu, často diskutuji s kolegy a s přáteli branže. Tak to bylo i v minulosti, kdy jsme se také radili, ale samozřejmě musí být někdo tím, kdo převezme hlavní zodpovědnost a kdo musí mít jasný směr, jakým se festival má dále ubírat.

Znamená konec Zlaty Holušové ve funkci umělecké ředitelky její definitivní rozloučení s Colours of Ostrava, anebo se nějakým způsobem ještě na festivalu podílí v jiné roli?

V současnosti je to tak, že už jsme v kontaktu pouze přátelsky, nikoliv pracovně.

Filip Košťálek. (Foto: Jiří Staněk)

Řadě lidí během několika minulých ročníků neuniklo, že se dramaturgické zaměření festivalu pomalu mění. Samozřejmě, že festival nadále zůstává multižánrový, ale přece jen, asi nejsem sám, kdo cítí, že se festival snaží více orientovat na nejmladší generaci včetně teenagerů a na ty nejaktuálnější hudební trendy. Více než k rockové hudbě se přiklání k popu a k taneční muzice. Proč tomu tak je? Jak moc je důležité, aby mezi návštěvníky byla co nejvíce zastoupena nastupující a nejmladší generace?

Já si myslím, že festival i nadále vychází a bude vycházet ze své původní podstaty a z původní myšlenky, která tady byla už v době jeho vzniku. Ta podstata spočívá v tom, že reflektuje aktuální hudbu. Ale zároveň s tím, jak se mění aktuální hudební scéna, se mění i posluchač samotný a mění se logicky i festivalové publikum. A já mám velkou radost, že můžeme každý rok ukazovat trendy, které jsou aktuálně nejzajímavější a které hýbou světovou hudbou. Prostě se snažíme držet krok s dobou, případně trendy i předvídat.

Takže ano, máš pravdu, festival se mění, ale nemyslím si, že se mění jen festival, mění se vše, co se děje kolem nás a co se děje v současné hudbě a v kultuře jako takové.

Aktuálně je venku převážná část programu. Které z těch jmen je pro tebe největším úlovkem, na nějž jsi nejvíce hrdý?

Tohle musím říct asi úplně o všech největších jménech, která jsou uvedena na plakátech, protože žádné z nich tam není náhodou. Nad každým jménem dlouho přemýšlím, případně vedu debaty s kolegy. Samozřejmě s těmi velkými kapelami je to někdy velmi náročné a těžké. Například o Teddyho Swimse jsme stáli už od chvíle, kdy o sobě tento umělec dal poprvé trochu více vědět. Usilovali jsme o něj dlouho, ale teprve letos se to povedlo, a byl to docela velký boj. Mám obrovskou radost i z Lorde, která v České republice ještě nikdy nevystoupila a kterou se tady snažíme dostat vlastně už od okamžiku, kdy jsem se stal členem festivalového týmu. Hrdý jsem i na to, že se k nám vrací kapela Twenty One Pilots a velmi oblíbená skladatelka a zpěvačka LP. Tohle všechno jsou interpreti, kteří se docela zajímavě vyvíjejí, stále vydávají nová alba a mají velkou fanouškovskou základnu. Do Ostravy se hodně těší a naše pozvání přijali i díky tomu, že jim v minulosti bylo s ostravským publikem dobře. A nesmím zapomenout samozřejmě ani na Tomoru, to bude rozhodně unikátní a pro mnohé i překvapivá záležitost.

Z Colours of Ostrava 2025. (Foto: Aleš Honus)

U Tomory bych se možná rád zastavil. Jde o zcela nový projekt zpěvačky Aurory, která na Colours přijede dokonce už potřetí, a Toma Rowlandse známého z kapely The Chemical Brothers. Pokud se nepletu, seskupení Tomora má zatím zveřejněny jen dva singly a jeho nové album teprve vyjde. Oslovili jste tuhle dvojici hned poté, co jste slyšeli první ukázky jejich společné tvorby?

Ten kontakt přišel ještě dříve. Oslovil nás přímo agent Aurory s tím, že se chystá něco hodně zajímavého. Když jsme s ním pak seděli loni v září v kanceláři a on nám pustil první demonahrávky, tak jsme věděli, že přesně tohle chceme na Colours mít. A ano, zní to hodně zajímavě. Myslím, že to zní přesně tak, jak by člověk mohl tipovat, co čekat právě od této spolupráce. A myslím, že kromě hodně zajímavé hudby to bude i dobrá show.

Je fakt, že někteří fanoušci Aurory můžou vnímat jako překvapení, že začala dělat čistě taneční elektronickou hudbou. Vlastně se dá říct, že elektronika je na Colours v posledních letech zastoupena stále častěji. Už jsme se tohoto tématu dotkli, ale přesto se zeptám: co říkáš na názory mnoha lidí, že některé věci by se přece jen hodily spíše na taneční festival Beats for Love než na Colours of Ostrava?

Já si myslím, že my se snažíme jít vlastní cestou, která je úplně jiná než Beats for Love. Elektronika byla na Colours v určité míře zastoupena už daleko dříve, ale snažíme se to dělat trochu jinak – pokud je v programu Colours elektronická hudba, tak jde spíše o její alternativnější odnože, případně se snažíme nabídnout to nejlepší a nejaktuálnější, co je v taneční hudbě zrovna k mání. Chceme elektronickou hudbu ukázat v širším kontextu. Navíc vždy myslíme i na to, aby lidé, kteří přece jen dávají přednost poctivým rockovým kapelám a kteří si často i ze zvědavosti zajdou na takové interprety jako byli loni Chainsmokers nebo letošní Tomora, tak aby si řekli, že tahle muzika má přece jen něco do sebe. Že z elektronické taneční hudby nemusí mít žádné obavy.

Z Colours of Ostrava 2025. (Foto: Aleš Honus)

Elektronické projekty byly k vidění loni nejčastěji na Fresh Stage, která byla nově koncipována a změnila své dispozice tak, že publikum obklopuje interprety z více stran. Zachováte i letos tento koncept?

Ano, my jsme tu změnu udělali loni právě proto, že zážitek spojený s elektronickou hudbou nebo třeba i s rapem a s dalšími projekty spíše klubového ražení už dávno není o tom, že interpret hraje z nějakého vyvýšeného kvádru, ale že to může být i hodně imerzivní záležitost. Že je skvělé, když může divák vidět dýdžejovi přímo pod ruce a vlastně se může stát plnohodnotnou součástí celé té show. Právě proto jsme pódium na Fresh Stage více vnořili mezi publikum a scénu vybavili hodně zajímavými efekty. Na této scéně často hrají projekty, které jsou pouze o jednom nebo třeba jen o dvou lidech. To je dnes velmi silný trend interpretů, kterým se podařilo prorazit díky platformám jako jsou TikTok nebo Instagram. Tahle scéna je fenomén, se kterým se na Colours určitě budeme potkávat i v dalších letech.

Jak to bude s koncerty klidnějšího rážení v Gongu? Nejsem asi sám, kdo zaregistroval, že jich výrazně ubylo. Zatímco ještě před pár lety se zde konaly třeba i tři koncerty denně, loni toho bylo výrazně méně a koncerty v Gongu ustoupily divadelním představením. Proč?

To je pravda. A je to další věc, která souvisí s vývojem publika. Na rovinu řeknu, že se nám v posledních letech nedařilo ten Gong zaplnit tak, jak by bylo vhodné, takže jsme usoudili, že ho raději uvolníme pro jiný typ produkcí, například pro zmíněná divadla, a pokud tam umístíme koncert, tak to bude něco velmi speciálního, co má potenciál ten Gong opravdu zaplnit, protože v plném Gongu je ta atmosféra naprosto jedinečná. Když je poloprázdný, tak už to tak hezké není. Co se týče koncertů, tak letos v Gongu vystoupí například Lenka Dusilová se speciálním programem k jejím padesátým narozeninám nebo třeba americký country ambientní projekt Suss, na který se strašně moc těším a určitě na tento koncert všechny moc zvu. Měl jsem možnost je vidět v Texasu a byl to nezapomenutelný zážitek… Co se týče vyloženě klidné a poslechové hudby, tak můžu prozradit, že v tomto směru chystáme jednu hodně zajímavou novinku. Detaily ale zatím nemohu zveřejnit, takže budeme ještě návštěvníky trochu napínat.

Z Colours of Ostrava 2025. (Foto: Aleš Honus)

Máte vysledováno, jakým způsobem se mění vaše návštěvnické spektrum? Zejména co se věkové struktury týká?

Mění se to. Samozřejmě největší zastoupení návštěvníků zůstává ve věkové skupině od pětadvaceti do pětatřiceti let, ale zároveň je s námi stále spousta návštěvníků po celá dvě desetiletí. My ale nemůžeme stát na místě, i proto na Colours lákáme i návštěvníky nejmladší generace, ať už programem, tak i zvýhodněným vstupným, protože chceme, aby tady festival byl další desítky let a bez mladých návštěvníků to prostě nepůjde. Zároveň ale nezapomínáme na ty, kteří jsou s námi od počátku, takže je jim dnes třeba už přes padesát let. A co víc, stále na festivalu máme každoročně asi 2000 seniorů, kteří mívají v poslední den festivalu vstup zdarma. Festival Colours of Ostrava je prostě unikátní v tom, že nás navštěvují celé rodiny, často tři generace najednou, a všichni se cítí dobře, každý si v programu najde to své. Takže když se po festivalu potkají a sdělují si své dojmy, tak zjišťují, že každý nich festival prožil úplně jinak a všichni si to dobře užili. To je na tom krásné.

Zahájení Colours of Ostrava 2025. (Foto: Aleš Honus)

Součástí festivalu bude letos hodně zajímavá hudebně-dramaturgická linie, kterou jste nazvali Asijský fokus. Poprvé jste si to vyzkoušeli loni, tentokrát to vypadá, že kapel z východních zemí přijede ještě více. Proč?

Protože v Asii se toho aktuálně děje strašně moc, na mapě světové hudby jde o novodobý fenomén a rádi bychom ho představili v České republice. Doposud jsme prozkoumali jenom Koreu, Japonsko, Tchaj-wan a trochu Číny, ale hodně se toho děje i v dalších zemích, například před pár dny jsem se vrátil z Thajska, kde se dá současné hudební dění označit za explozi, stejně jako třeba v Indonésii. Myslím, že je dobré tuhle muziku sledovat.

Když jsem si některé ty kapely pouštěl, tak z velké části nejde o mainstream, jsou to různé fúze asijské lidové hudby, která ale nezní pro středoevropské publikum příliš libozvučně.

A právě to je dobře. Baví mě tohle objevování nové hudby, která v nás vyvolává nové a dosud nepoznané emoce. Tahle hudba často skutečně není taková, že se lidem nutně zalíbí na první dobrou, ale na druhé straně dokáže v posluchači zanechat hlubokou stopu. I když se mu to třeba nutně nemusí libit. Třeba ve středu na festivalu vystoupí korejská skupina Jambinai, což je hodně zajímavá hudba na pomezí post rocku a asijské muziky. Jsem přesvědčen, že pro spoustu lidí to bude představovat vrchol středečního programu. A pokud ne, vždycky může odejít na některou z dalších sedmi scén, kde zase bude hrát jiná muzika, která bude stylově úplně odlišná. Náš festival stále zůstává multižánrový a stále se bude snažit objevovat nové cesty. Osobně cítím za program velkou zodpovědnost, i proto věnuji jeho přípravě veškerý dostupný čas, za rok navštívím až 400 koncertů a další stovky umělců se snažím sledovat na různých streamovacích platformách. Smyslem je udělat festival co nejzajímavější. Za každým jménem si stojím.

Z Colours of Ostrava 2025. (Foto: Aleš Honus)

Samostatnou kapitolou festivalu a jeho mladším bratříčkem je čtyřdenní diskusní fórum Meltingpot. Každým rokem lze slýchat stesky, že se prostě nedá stihnout vše. Přednášky začínají někdy už před polednem, takže pokud si chce návštěvník užít co nejvíce, stráví v areálu třeba i čtrnáct hodin denně v kuse, a to čtyři dny po sobě. Tohle asi zvládne málokdo. Nemáte po těch letech pocit, že se ty akce navzájem požírají? Že by stálo za to, natáhnout program do ještě více dnů? Nebo ho rozdělit na dvě samostatné akce?

To rozhodně ne, myslím si pravý opak. Ty akce se výborně doplňují. Samozřejmě prodloužení festivalu o další dny by se určitě někomu mohlo líbit, ale bylo by to ekonomicky nesmírně nákladné a pro řadu lidí i časově náročné. Já si naopak myslím, že pokud lidé investují peníze do čtyřdenní vstupenky a přijedou do Ostravy z větší dálky, tak naopak takto intenzivní program uvítají. Se vstupenkou si pro sebe kupují možnost aktivního trávení volného času na celé čtyři dny. Když už tu vstupenku mají, tak si ten čas užijí co nejvíce.

Samozřejmě se najdou i lidé, které zajímá především Meltingpot. Dorazí do areálu v jedenáct hodin dopoledne, užívají si až večera jen přednášky Meltingpotu, večer pak pro zpestření zhlédnou třeba jen jeden nebo dva koncerty a jdou domů. Naopak je publikum, které dorazí až na večerní program a zůstane skoro až do rána, ale je to tak, že i řada hudebních fanoušků chodí na přednášky. Ty sály bývají většinou plné, přestože se tam řeší často velmi náročná témata, která definují současnou dobu, ať jsou to mezinárodní konflikty, udržitelnost, ekologie, zdravý životní styl a podobně. Pokud by se Meltingpot od Colours oddělil a stal se samostatnou akcí, nikdy by tam nebyla taková atmosféra. A právě díky napojení Colours na Meltingpot tam chodí i lidé, které diskuse na první dobrou tolik nezajímají a nekoupili by si na ně samostatnou vstupenku, ale když už na festivalu jsou, tak si vyberou nějaké téma a rádi si na přednášku zajdou. A baví to i řečníky, protože se tam nesetkávají s konferenčním publikem, ale naprosto obyčejnými lidmi, které prostě jen zajímá svět kolem sebe. A řečníci pak oceňují, jak je publikum vnímavé.

Architekt Steven Holl, autor návrhu koncertního sálu pro Ostravu, na Meltingpotu 2024. (Foto: Aleš Honus)

Děkuji za rozhovor a ještě na závěr bych se zeptal, jaké je tvoje největší přání před letošním ročníkem.

Aby vyšlo počasí…

Jasně, bouřky a lijáky jsou samozřejmě noční můrou všech pořadatelů…

Je to tak, počasí je pro festival skutečně velmi významný faktor. Kromě toho si nepřeji nic jiného, než ať vše proběhne, jak má, ať dorazí všechny kapely a ať festival baví co nejširší spektrum lidí, tak jako tomu bylo doteď. Nechceme být festivalem pro mladé, nechceme být festivalem ani pro ty starší. Naším cílem je dělat festival pro všechny lidi, kteří chtějí žít naplno a touží po kvalitních a silných zážitcích. To je to hlavní, co chceme našim návštěvníkům předat.