Návštěva staré dámy v Aréně: Všechno se dá koupit, ale dobré divadlo musí uzrát

Návštěvu staré dámy (v originále Das Besuch der alten Dame) uvádí Komorní scéna Aréna v překladu Jiřího Stacha. Nadčasovost je v tomto případě téměř zbytečné zmiňovat. Pokud má nějaký text co říci, tak je to určitě právě Dürrenmattův rukopis. Když do kvalitní klasiky navíc přidáte ideální tvůrčí ingredience, vznikne divadelní koktejl správné konzistence a chuti. A tím Návštěva staré dámy v režii Adama Steinbauera bezesporu je.

Coby divák oceňuji inovativní divadlo, tvůrčí improvizaci a novotvary… když však vstupuji do Dürrenmattova světa, jsem ráda, když vidím přesně to, co Friedrich Dürrenmatt píše. U jeho her je totiž zbytečné cokoli vymýšlet, stačí se nechat vést jeho poetikou. Úprava Tomáše Vůjtka je sice místy značná, ale nikterak na škodu. Naopak, zachovává s úctou přesné instrukce autora a ruku v ruce s režií Adama Steinbauera pomalu tvoří kostru vynikajícího představení.

Návštěva staré dámy. (Foto: Roman Polášek)

Minimalistickou scénu tvoří především panelová zástěna a podsvícenými nápisy „Kostel“, „U zlatého Apoštola“, „Policie“ či „Alfred Ill koloniál“.  Vystačí si tak s jednotlivě rozsvícenými názvy, díky čemuž je zjevné, kde se zrovna aktéři ocitají. Divák přistupuje na tuto hru a chce ji hrát s herci. O to více se může soustředit na to podstatné, a to jsou dialogy a postupný rozklad společenských norem. Magdaléna Teleky vytvořila autentickou polorozpadlou scénu s prvky zašlého urbanismu, která společně s kostýmy Karolíny Konvičky Srpkové dokonale vyobrazuje zoufalost Güllenu a jeho obyvatel.

Stejně jako hosté přicházeli do divadla zahalení v teplých kabátech, postavy Güllenu své kabáty převlékají nenápadně, ale zcela zjevně. Postupná transformace jednotlivců má důležitý aspekt, a to zachování kousků oblečení, které je stále identifikují. Jakkoli se převlečou, jejich zvrácený charakter o to více probublává na povrch. S jídlem roste chuť a v tomto případě roste touha obhájit čin nejhoršího ražení.

Josef Kaluža a Marek Čišovský. (Foto: Roman Polášek)

Ponurou atmosféru dokresluje autentická hudba Martina Srpka Konvičky. Společně s vizuálními aspekty (scéna, kostýmy a světelný design Jonáše Garaje) tvoří dokonalou tvůrčí harmonii. Trio Roby (Jan Lefner), Toby (Jan Chudý) a Komorník (Vladislav Georgiev) kromě svých neodmyslitelných rolí bodyguardů obdařilo inscenaci démonickou hudební vložkou.

Z celého představení je cítit neutuchající touha dělat dobré divadlo. Vedle excelentní kombinace všech tvůrčích složek je opětovně velký důraz kladen na hereckou stránku. Do hlavní role obsadil režisér Renátu Klemensovou. Klára v jejím podání vstupuje na scénu jako nonšalantní dáma, která v sobě přináší jistou dávku vulgarity a zemitosti. Ačkoli je bohatou dámou, nezapomíná na své kořeny.  Klára je velmi barvitou postavou, která sice přináší nebezpečnou výzvu pro místní obyvatele s chladnou vypočítavostí, ale zároveň se u ní projevují lidské emoce, jimiž převyšuje přízemní touhy Güllenských.

Návštěva staré dámy. (Foto: Roman Polášek)

Ženské postavy doplňují Tereza Cisovská jako žena Alfréda Illa a Kristýna Panzenberger Krajíčková jako jeho dcera. Zatímco Kristýna Panzenberger Krajíčková výstižně balancuje se svou postavou na hranici naivity a odhodlání vykročit ze svého stínu, Tereza Cisovská propůjčuje Illově ženě jasnou vizi, coby zkušená žena hokynáře umí využít příležitost, která se kolem ní naskytne a jít si za svým.

Herecký soubor Komorní scény Arény je bezesporu stabilní kotvou, která tvoří základní stavební kámen kvalitních inscenací. A obsazení Dürrenmattovy tragikomedie je jako výhra v loterii. Základní čtyřlístek – Starosta (Josef Kaluža), Farář (Milan Cimerák), Učitel (Vojtěch Lipina) a majitel obchodu Alfréd Ill (Martin Siničák) – výstižně představuje maloměstskou honoraci. Vyrovnané herecké výkony vdechují Dürrenmattovým postavám jasné kontury, na které je radost se dívat.

Jednotlivé postavy jsou díky hercům definované s jistou dávkou karikatury, která však nikterak neškodí. Především scénu z lesíka řadím mezi nejpovedenější s využitím veškerého hereckého potenciálu. Svůj prim zde má intonační hraní Josefa Kaluži, sebevědomý projev barvitého Vojtěcha Lipiny a především vynikající kreace Martina Siničáka, jehož postupně sílící strach je citelný, místy hmatatelný a smíření se s blížící se smrtí je víc než uvěřitelné.

Návštěva staré dámy. (Foto: Roman Polášek)

Chválou nešetřím, ale mrzí mne dvě malé kaňky na jinak bezchybném divadelním zážitku. Prvním flíčkem na bělostném tvůrčím procesu je dvojice slepých eunuchů Kobyho a Tobyho. Už tak bizarní postavy na sebe zbytečně strhávají pozornost svými kostýmy pionýrů. To, co funguje u gangsterů kolem Kláry, se zde míjí účinkem a přehnaná vyhraněnost zbytečně devalvuje jinak perfektní práci s kostýmy a charaktery postav.

Druhou poznámkou si dovolím poukázat na citelně zpomalené tempo ve druhé části inscenace. Nicméně i přes tento malý nedostatek lze označit Návštěvu staré dámy za divadelní laskominu, kterou je dobré si někdy ještě zopakovat.

*

Návštěva staré dámy. Autor Friedrich Dürrenmatt. Překlad Jiří Stach. Dramaturgie a úprava textu Tomáš Vůjtek. Režie Adam Steinbauer. Scéna Magdaléna Teleky. Kostýmy Karolina Konvička Srpková. Hudba Martin Srpek Konvička. Recenze je psaná z premiéry, kterou uvedla Komorní scéna Aréna v Ostravě v sobotu 31. ledna 2026.