Petr Bidzinski
Foto: archiv
Proč je právě letošní květen tím správným okamžikem, kdy vydáváš debutové album? Proč ne až příští rok nebo před dvěma roky?
Ono to vlastně tak nějak přirozeně vyšlo. Před třemi lety jsem podepsala smlouvu s berlínským vydavatelstvím Random Noize Musick a zároveň s berlínským labelem Fat Banshee Records na vydání alba. Nejdřív vznikaly samotné skladby, potom se plánovalo nahrávání ve studiích a až následně termín vydání. Celý ten proces potřeboval svůj čas, aby všechno dozrálo tak, jak mělo. A letošní květen nakonec vyšel jako moment, kdy bylo album opravdu připravené jít ven.
Písně, které jsi na album Behind the Universe zařadila, jsou nové, nebo vznikaly průběžně třeba ještě v době, kdy jsi studovala ve Spojených státech?
I když jsem měla v plánu nahrát album už delší dobu, všechny skladby vznikly až v Česku. Psala jsem je průběžně během posledních let. Pamatuju si, že první skladbu The Void jsem napsala asi před třemi lety a právě na základě téhle skladby se vydavatelství Random Noize Musick rozhodlo se mnou podepsat smlouvu na vydání alba. Skladby tedy vznikaly postupně a hodně intuitivně. Nepíšu každý den, spíš ve chvílích, kdy cítím silnou inspiraci a potřebu něco zachytit.
Bylo pro tebe náročné vytvořit písně, které by byly především poslouchatelné, pro posluchače akceptovatelné a nešlo jen o prezentaci tvých kytarových schopností?
Myslím si, že kytarová technika a další znalosti, jako třeba studium harmonie, slouží hlavně k vyjádření hudby. Bez toho je podle mě skoro nemožné opravdu něco sdělit. Je to podobné jako mluvit jazykem, který neumíme dostatečně dobře. Chceme něco říct, ale neznáme slovní zásobu, takže to nedokážeme vyjádřit přesně tak, jak bychom chtěli. Tyhle skladby jsem určitě neskládala podle toho, co chce dnešní společnost slyšet nebo co je snadno poslouchatelné. Chtěla jsem vyjádřit něco autentického a osobního i za cenu toho, že ta hudba nebude pro každého. Myslím, že to není úplně lehká hudba na poslech, ale pro mě bylo důležitější říct přesně to, co jsem chtěla říct.
Když jsi songy skládala, měla jsi nejdříve vymyšlené nějaké téma či určitý pocit, kterému se chceš hudebně věnovat, a podle toho jsi tvořila, nebo jsi nejprve skládala píseň a na základě výsledku a toho, co ti song evokoval, jsi vymýšlela názvy?
Názvy jsem měla vymyšlené už delší dobu a podle nich jsem pak skládala hudbu tak, aby co nejvíc vystihovala jejich atmosféru a význam. Většinou to tedy fungovalo tak, že jsem měla představu nebo určité téma, které ten název nesl, a hudba se tomu postupně přizpůsobovala a přirozeně z toho vycházela.
Je album pro tebe důležité pouze z hudební stránky, nebo jsou do jeho finální podoby obtisknuty i jiné nehudební faktory?
Určitě obojí. Album je pro mě důležité jak z hudební stránky, tak i z té obsahové a sdělovací. Tedy z pohledu toho, co tím chci lidem říct. V hlavě jsem měla už delší dobu jasnou představu o tom, o čem by album mělo být, jen jsem potřebovala dát všechny ty myšlenky a hudbu dohromady do jednoho celku a dotáhnout je do finální podoby.
O čem pojednává song Against the Wall?
Skladba Against the Wall je především o odvaze. O odvaze něco změnit, postavit se překážkám a pokračovat dál i ve chvíli, kdy máme pocit, že všechno stojí proti nám. Vznikla také z myšlenky, že se lidé často vzdávají příliš brzy. Právě ve chvíli, kdy má ještě smysl bojovat a vytrvat. Pokud chceme ve světě nebo ve svém životě něco posunout, často musíme jít proti odporu a nejistotě. Ta skladba zachycuje právě ten boj, překážky i vnitřní sílu potřebnou k tomu pokračovat dál. I když je ta cesta někdy těžká, věřím, že jedině pohybem vpřed může vůbec dojít ke změně.
Stoprocentně podepisuji, nicméně těžká rozhodnutí mnohdy nechceme dělat, respektive se jimi nechceme zabývat. Čím to, že se různých životních překážek spíše bojíme, než abychom je považovali za výzvy, které nás mohou posunout dále?
Myslím si, že je to hlavně strach ze změny. Když jsme na něco dlouho zvyklí, tak v tom často zůstáváme, i když víme, že to pro nás vlastně není dobré. Člověk má tendenci držet se toho známého, protože je to bezpečnější než nejistota, která přichází se změnou. Přitom právě překážky nebo těžká rozhodnutí nás často mohou nejvíc posunout dál. Jenže vystoupit z něčeho známého vyžaduje odvahu, a tu není vždy jednoduché najít.
Píseň Music Forever ukrývá jiné poselství. Jaké?
Skladba Music Forever reflektuje to, jak je dnes hudba často vnímána. Spíš jako komerční produkt než jako čistý prostředek vyjádření. Zachycuje určité napětí i touhu po autenticitě v dnešní rychlé době, kdy se mnoho věcí podřizuje trendům a očekáváním. Dnes navíc často nejde jen o samotnou hudbu, ale hodně i o vizuální stránku a o to, aby se všechno co nejlépe prodávalo a fungovalo navenek. Zároveň ale skladba nese i naději.
Jakou?
Ať už se hudební průmysl proměňuje jakkoliv, věřím, že skutečná hudba vždycky přežije. Existuje mimo trendy, mimo čísla i mimo komerci. Hudba je něco nadčasového, a právě proto je navždy.
Kamile Csenge. (Foto: archiv)
Kdo jsou oni ochránci krásy, naděje či života, o kterých je v bookletu zmínka v souvislosti s písní Guardians of the Garden?
Ochránci krásy, naděje a života v písni Guardians of the Garden nejsou konkrétní postavy, ale spíš symbolické bytosti nebo síly. Už samotný název je ale poměrně těžké přesně vysvětlit, protože jde spíš o obraz a pocit než o konkrétní příběh a je pro mě vlastně i těžké ho úplně přesně popsat.
Můžeš být konkrétnější?
Celá skladba nás přenáší do jiného světa. Místa mimo hluk a chaos, kde stále existuje něco čistého a křehkého, co stojí za ochranu. Zahrada (Garden) tu není jen fyzickým prostorem, ale symbolem toho, co je živé, zranitelné a zároveň vzácné. Ti strážci (Guardians) tedy představují jakési ochránce této rovnováhy. Ať už si je člověk představí jako bytosti, energii nebo vnitřní sílu, která chrání světlo v temnotě. Je to spíš pocit než konkrétní příběh.
Album uzavírá skladba The Point of No Return. Jak poznáme, že jsme se dostali do bodu, kdy víme, že není cesty zpět a musíme skutečně jednat?
Existují momenty, kdy cítíme, že musíme jít vpřed. The Point of No Return je právě o tom okamžiku, kdy stojíme na hraně něčeho zásadního a není už cesty zpět, protože víme, že to musíme udělat a něco nás k tomu silně táhne. Myslím si, že ten bod poznáme ve chvíli, kdy by cesta zpátky byla stejně dlouhá nebo možná ještě delší a těžší než cesta vpřed. V tu chvíli je zkrátka jasné, že se musíme pohnout dál. Ta skladba je pro mě připomínkou toho, že některá rozhodnutí člověka definují a jediná možná cesta vede dopředu. Bez ohledu na to, jak náročná nebo nejistá může být.
Jak se obecně díváš na zapojení umělé inteligence do hudby?
Myslím si, že umělá inteligence nikdy nemůže nahradit člověka, a obzvlášť ne v hudbě. Tam ji nelze nahradit, může ale sloužit jako pomocný nástroj v jiných oblastech. Hudba pro mě není jen kombinace správných tónů nebo dobře poskládaných struktur, ale hlavně osobní zkušenost, emoce a něco hluboce lidského. Umělá inteligence navíc vždycky vychází z nápadů a tvorby, které už dříve vytvořili lidé. Sama o sobě nic autenticky neprožívá. Smysl mi to dává jen v případě lidí, kteří si chtějí hudbou jen zpříjemnit čas, nikdy předtím na nic nehráli nebo s tvorbou teprve začínají. Pokud jim to pomůže rozvíjet kreativitu, učit se nebo si jen pro radost něco vytvořit, tak je to v pořádku. U profesionální hudby a muzikantů ale osobně nevěřím, že by umělá inteligence mohla nahradit skutečnou lidskou tvorbu a autenticitu.
Co tě čeká v nejbližší době?
V nejbližší době nás čekají dva křty alba. První proběhne 26. května v berlínském Kulturhaus Insel Berlin a druhý 5. června v pražském Jazz Docku. Potom bychom chtěli naplánovat další koncerty, dostat hudbu k co nejvíce lidem a pokračovat v rozvíjení celého projektu i nové tvorby.
