Šéf festivalu Metal!!! Marcel Palovčík: K extrémním subžánrům se musíš proposlouchat

Pořádat v Ostravě dvoudenní festival extrémní metalové muziky je možná trochu šílenost, zároveň ale velká srdcařina. Plánoval jsi už od počátku, že se tenhle festival rozroste na dva dny, nebo tě k tomu postupně dovedla rostoucí poptávka fanoušků?

Spíše se to vyvinulo postupně, a to i na základě ohlasů publika z minulých let. Někteří lidé nám říkali, že se jim cena vstupenky zdá vysoká na to, že se festival koná jen jeden den, což mi ale s ohledem na program vůbec nepřipadalo. Ale nakonec jsme šli i kvůli termínům některým kapel do dvou dnů a počet kapel jsme zdvojnásobili s tím, že se cena za dvoudenní vstupenku zvýšila jen nepatrně, o několik stovek, a lidé dostanou o třináct kapel více. Rozšíření na dva dny mi rozhodně dává smysl, i když se objevily ohlasy některých lidí, že dva dny jsou na ně moc, že už jsou na to například moc staří (smích), nebo že jsou někteří v pátek až do večera v práci. Nakonec jsme i proto spustili prodej jednodenních vstupenek. Ty páteční se neprodávají skoro vůbec, ale sobotní celkem solidně.

Když se podíváme na program festivalu, tak je jasné, že ho děláte pro lidi, kteří žijí metalem 365 dní v roce, znalci si nad line-upem musí docela libovat. V tom se ale odlišujete od jiných festivalů, které nabízejí i obecně mnohem známější jména. Chceš i do budoucna zachovat undergroundový nádech festivalu, anebo jsi někdy uvažoval i o headlinerech širšího významu? Netvrdím, že na festivalu nejsou i některá globální jména, ale přece jen jsou tato jména známa pouze v rámci subkultury.

Určitě nechci program rozšiřovat o něco, co by se dalo označit za metalový mainstream, do budoucna chci zůstat u extrémního metalu a undergroundovějších věcí, které mě baví více. Samozřejmě se tam občas může objevit jméno, které má přesah do středněproudového metalu, ale jsem si jistý, že na festivalu Metal!!! nikdy nebudeme mít takové žánry jako speed metal, heavy metal nebo power metal. To opravdu ne. Chci se držet skutečně jen velmi tvrdých žánrů a kromě globálních jmen zvát i kapely střední i menší velikosti, nejenom české, které u nás mají velmi silné zastoupení, ale i zahraniční, protože i metalisté rádi objevují něco nového. Je to velmi loajální publikum, vždyť už hodinu po poledni míváme areál asi z poloviny plný, lidé si to skutečně chtějí užít co nejvíc, když už si koupí vstupenku. Takže každý den nabídneme kromě dvou nebo tří velmi známých zahraničních jmen také několik koncertů nových a méně známých kapel, které v Ostravě ani v České republice jinak moc často nehrají, případně v Česku ještě nehrály nikdy.

Je dvoudenní festival o hodně náročnější než jednodenní, nebo je to srovnatelné z hlediska příprav a logistiky?

Na produkční přípravu je to o samozřejmě o něco náročnější, je s tím více starostí, ale rozhodně to není dvojnásobný objem práce. Za ty roky jsme se to naučili a máme dobré ohlasy, organizaci velmi pozitivně hodnotí kapely i publikum. Máme na co navazovat. Ale samozřejmě dva dny jsou náročnější pro všechny, nebude to jen o osmnácti hodinách v sobotu jako loni, ale o 48 hodinách s nějakou kratší přestávkou na vyspání. Do postele se dostaneme někdy o půl třetí a možná už v osm budeme muset být zase ně místě. Ale zvládneme to.

Bude dvoudenní i příští ročník?

Určitě ano, na rok 2027 už mám domluvené kapely na pátek i na sobotu.

Extrémní metal už od svých počátků do dnešní doby bojuje s různými předsudky. Setkáváte se i dnes s tím, že musíte některým lidem, třeba poskytovatelům dotací nebo partnerům, vysvětlovat, že nejde o hudbu pro asociály? Člověk se totiž někdy nestačí divit, co si u reportáží z festivalu přečte v komentářích od lidí, kteří o tomto typu kultury nemají ani ponětí.

Já myslím, že vnímání metalistů se v poslední době dost posunulo. Pomáhá k tomu i mírně pronikání vlivů extrémních žánrů do mainstreamových médií. Když se třeba zeptáte lidí, kteří bydlí v Trutnově nebo v Jaroměři, kde se konají nejznámější festivaly zaměřené na tyto žánry, tak z 90 procent jsou místní lidé rádi za to, že tam ten festival je, a pochvalují si, jak jsou metalisté milí a bezproblémoví lidé. Občas se samozřejmě setkávám s rezervovanými postoji, ale těm lidem říkám, aby se přišli na festival podívat, že tady zažijí více pohody než na festivalech mainstreamové kultury. Říkají to i sekuriťáci, pro které jsou metalové festivaly nejpohodovější a rádi s nimi spolupracují, protože je tam dobrá atmosféra, maximálně se někdo zraní, občas se někdo opije a usne, ale jinak jsou lidé velmi disciplinovaní, udržují kolem sebe pořádek a nemají problém zajít 30 metrů ke koši s odpadky. Myslím, že fanoušci extrémního metalu mohou často sloužit jako vzor toho, jak by se člověk měl chovat ke svému okolí.

Přesto je tento typ hudby často spojen s nepochopením. Řada posluchačů, kteří vyrostli na klasickém bigbítu nebo konvenčních metalových žánrech, extrémní žánry minimálně přehlíží a ignorují, pro spoustu lidí je to jen řev a hluk. Jak bys těmto lidem vysvětlil, že je to taky svébytný druh umění, a v čem spočívá jeho kvalita, kterou lidé nedokážou docenit?

Především bych jim řekl, aby tomuto typu hudby dali šanci a poslechli si ji hodněkrát. Ale opravdu hodněkrát. Člověk se tím opravdu musí trpělivě proposlouchat, aby tuto hudbu docenil. Když se někdy bavím s člověkem, který je hodně urputný ve svém názoru a tvrdí, že extrémní metal je s prominutím sračka a že je to pro omezené lidi, tak mu říkám: Omezený jsi ty, protože tvoje mentální kapacita nezvládá tu virtuozitu a rychlost, kterou oni to podávají, a ty tam prostě tu kvalitu neslyšíš, nedal jsi tomu ten potřebný čas. Vím to i z vlastní zkušenosti, taky jsem docela dlouho neposlouchal black metal. Začínal jsem u hardcoru, ale nechápal jsem grindcore. Až postupně jsem se propracoval ke všem žánrům extrémního metalu a zjistil, že každý má své kvality. Moje žena dodnes nemá ráda black metal, ale já ho miluju. Přitom kdyby ses mě na to zeptal před deseti lety, tak ti řeknu, že black metal v žádném případě.

Člověk se tím opravdu musí proposlouchat a začít si v hlavě rozkládat jednotlivé nástroje, aby pochopil tu neuvěřitelnou a extrémně rychle zahranou harmonii. Muzikanti na této scéně jsou velmi zkušení virtuosové, kteří dokážou zahrát tak rychle, jak si běžný bigbítový muzikant nedokáže představit ani v nejdivočejších snech, že by to dokázal zahrát.

To je pravda, ta rychlost je často skutečně ohromující, nepochybně je za tím skutečně hodně dřiny…

Jo, metal prostě potřebuje svůj čas, což je ostatně vidět i na věkovém průměru návštěvníků, který nám velmi stoupá. Už jsme si na jednom z posledních koncertů v Barráku dělali legraci, že kapely budou brzo jako svůj merch prodávat stařecké hůlky a inkontinenční plínky. Aspoň tak to na jednom koncertu vypadalo (smích). Na druhé straně je skvělé, že se v poslední době začíná na festivalu i na metalových koncertech objevovat hodně mladých fanoušků, včetně lidí od patnácti do dvaceti let, a že pořád vznikají i nové kapely, které posunují hranice žánru, což je naprosto skvělé.

Spoustě lidem možná nevadí ani tak hudba jako taková, ale spíše některé texty, které jsou u těchto kapel někdy plné zloby, agrese a temnoty. Asi stokrát můžeš lidem vysvětlovat, že tyto texty nepředstavují návod k použití v reálném životě, ale že je to podobné třeba jako u filmových hororů, že je to prostě svým způsobem jen divadlo…

Je to tak, já se navíc přiznám, že u řady kapel často neznám skoro žádné texty, protože zpěv pro mne představuje jen jeden z dalších nástrojů této hudby. Ale samozřejmě, záleží na tom, o čem se bavíme, v případě black metalu jsou texty skutečně hodně temné a brutální, na druhé straně když si poslechneš některé grindcorové a hardcorové skupiny, tak často zpívají o právech zvířat a společenské odpovědnosti. Takže texty opravdu nejsou jen o násilí, ale dokážou v sobě nést i pozitivní společenský apel. Je třeba se na tuto scénu nedívat jen černobíle a vnímat ji jako pestrou škálu možnosti sdělení.

Jak se festival Metal!!! zabydlel v areálu Slezskoostravského hradu? Rozumí si s jeho středověkými kulisami? A už jste si na ten areál zvykli? Nelákají tě třeba Dolní Vítkovice, které jsou mezi pořadateli festivalu oblíbené?

Ano, už jsme si zvykli, a doufám, že výhledově nebudeme muset z hradu odejít. Na hradě i v jeho okolí je krásné prostředí plné zeleně. Nic proti Dolní oblasti, ale je tam hromada jiných akcí a myslím, že je fajn být někde jinde. A středověké kulisy k metalu rozhodně patří a krásně ho doplňují, my se také snažíme to prostředí vyzdvihnout například dekorativním nasvícením hradních kulis, a myslím, že návštěvníci to oceňují.

A co hradní strašidla? Už se kvůli festivalu odstěhovala, anebo si naopak v podzemí spokojeně potřásají hlavami?

Mi to spíše připadá, že hlavně v podvečerních hodinách všechna strašidla vylezou a jsou mezi námi. A myslím, že jsou spokojená, navíc letos určitě ocení, že festival potrvá dva dny.

Program je letos dvojnásobný oproti loňsku a nemá asi smysl se jím v rozhovoru zabývat podrobněji, už tak si povídáme docela dlouho. Stačí se mrknout na váš web. Přesto se zeptám, který z festivalových koncertů bys vypíchnul nejvíce? Která z kapel představuje tvůj největší úlovek?

Mám radost ze všech kapel, ale pokud mám něco vypíchnout, tak to bude kapela Haehorrhage, která přijede z Madridu a kterou jsem se do Ostravy snažím dostat už několik let. Není to s ní jednoduché kvůli specifickým požadavkům týkajících se například dopravy – kapela totiž koncertuje jen o sobotách, přes týden její členové všichni pracují, takže pracovní dny včetně pátků u ní nepřipadají v úvahu. Jsem také rád, že v Ostravě zahraje kapela Hellripper ze Skotska. To je kapela, která relativně nehraje moc dlouho, ale myslím, že v blízké budoucnosti půjde hodně nahoru. Ale samozřejmě si stojím za celým programem, který je i letos velmi kvalitní.

Jaké je tvoje největší přání před letošním ročníkem?

Aby byli lidé spokojeni, aby nám vyšlo počasí, ať není vedro a zároveň ať neprší, ať je návštěvnost slušná a ať si to všichni užijí na maximum.