NODO – Dny nové opery Ostrava – Passion

Pascal Dusapin: Passion
Opera v deseti scénách, 2006–07

Hudba a libreto: Pascal Dusapin
Dirigent: Walter Kobera
Režie a choreografie: Ursula Horner
Scéna a light design: Norbert Chmel
Kostýmy: Melanie Frost
Sound design: Christina Bauer

Účinkují:
Melis Demiray, soprán (Ona)
Wolfgang Resch, baryton (On)
PPCM Vocal Ensemble Graz
– Beatriz Gaudencia Ramoz, soprán
– Laure Catherine Beyers, soprán
– Justina Vaitkute, alt
– Valentino Blasina, tenor
– Martin Šimonovský, baryton
– Harald H. Hein, bas
Holger Falk, umělecké vedení

Ostravská banda

Česká premiéra, 90’

V italském originále s českými a anglickými titulky

Ve spolupráci s Neue Oper Wien

On, Ona a ti druzí… Passion je opera, která zpracovává mýtus o Orfeovi, ale takříkajíc téměř obráceně. „Našel jsem protikladné vášně, které jsem zhudebnil – válku, modlitbu, a dokonce i smrt…“ V Passion vystupují dvě postavy: „On“, muž, a „Ona“, žena. Ostatní se nazývají „Gli altri“ [italsky „Ostatní“]. Je tam také had, kterého nevidíme, ale víme, že je někde kolem… Stejně jako „Lei“ [italsky „Ona“] a „Lui“ [italsky „On“], kteří jsou poháněni neustálým pohybem jedné vášně přecházející v druhou, si představuji typ hudby, v níž zvuk a slovo nelze nikdy rozlišit. Vášně na sobě lpí, odporují si a dělí se na mnohočetné cesty, kterými prochází strach, radost, bolest, hrůza, touha, extáze, smutek, láska a hněv. Passion je putování. „Ona“ se však odmítne vrátit ke slunci, protože zná konec tohoto příběhu. „On“, kterého se vše dotýká, ale vždy se připravuje na válku, se s ní nechá navždy pohřbít „v tom temném doupěti, v němž ví, že cesta návratu ke slunci je uzavřena“. (Dante) Pascal Dusapin

Pascal Dusapin (1955) je francouzský skladatel. Pascal Dusapin byl studentem na Schola Cantorum, studoval také plastická umění a uměleckou vědu na Sorbonně a navštěvoval semináře Iannise Xenakise. Poznamenán Edgarem Varèsem, Francem Donatonim a ovlivněn jazzem si vytvořil nezávislý styl, který se vyznačuje využitím mikrotonality a intenzivní polyfonie, přičemž neustále dbá na uspořádanost intervalů. Jeho cit pro melodii ho dovedl k zachycení intonace hlasu v instrumentálním zápisu. Jeho tvorba je protkána literárními, obrazovými a filozofickými referencemi. V letech 2006-2007 vyučoval na Collège de France. Mezi jeho díla patří Lumen (1977), If (1984, premiéra na objednávku francouzského ministerstva kultury), Roméo et Juliette (1988, premiéra na Radio France festivalu v Montpellier), To be sung (1993), Perelà (2001, premiéra v pařížské Opéra Bastille), Faust, the last night (2005, premiéra na objednávku berlínské opery), Uncut (2009).

Více informací na webu NODO.