Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Jsme sami sobě pánem, říká Izzi z Dogy a prorazuje, kdo jim v pátek pokřtí nové album Hard Werk

Jsme sami sobě pánem, říká Izzi z Dogy a prorazuje, kdo jim v pátek pokřtí nové album Hard Werk

1.3.2018 Hudba

Rocková čtveřice Doga slaví letos třicet let od svého založení a při příležitosti vyrazila na turné, které nemine ani Ostravu. A právě zde, konkrétně v Bonver Aréně (hala Tatran), už v tento pátek proběhne křest aktuálního alba Hard Werk. Nejen tato témata jsme s Romanem Izzim Izaiášem v následujícím rozhovoru probrali. Zároveň se dozvíte, co tento zpěvák a kytarista považuje za největší úspěch Dogy, jakou důležitou zakázku kapela vyjednala v Itálii, ale nechybí ani informace, které mnoho let nehrané písně aktuálně figurují v playlistu skupiny.

Zvětšit obrázek

Karvinská kapela Doga, zpěvák Izzi druhý zleva.
Foto: Archiv

Od února do první poloviny dubna máte naplánováno turné čtrnácti koncertů. Co bys k této štaci na úvod našeho povídání prozradil?  

Začal bych asi tím, že v rámci tohoto Hard Werk Tour jsme už jeden koncert hráli, a to v Jilemnici v klubu Továrna. Což nás těší, že jsme naše turné, které připomíná továrnu, začali právě v Továrně. Jinak máme novou scénu, která se odvíjí od titulní věci, k níž jsme natočili i videoklip – Fabrika rock´n´rollu. Na páteční Ostravu se samozřejmě těšíme. První kapela Booters bude hrát půl hodiny, Komunál hodinu a my asi hodinu a půl, přičemž uděláme průřez všech našich desek, z té nové hrajeme asi sedm věcí.

Máš nějaký recept, aby koncerty nebyly stereotypní?

Každé dva roky měníme scénu, pokaždé je to jiné. Snažíme se obměňovat i playlist, ale samozřejmě klasické věci jako Poletuju, Nejsi nevinná, Jsem trochu divnej musíme vždycky hrát. Teď jsme playlist obohatili o nové album a těch sedm věcí je celkem dost. Nicméně podle ohlasů fanoušků i podle našich pocitů si myslíme, že se deska fakt povedla, takže my jsme spokojení, proto z ní hrajeme tolik věcí.

Je možné zmínit nějaké detaily ohledně vaší „tovární scény“?

Tím, že se bavíme o Fabrice rock´n´rollu, máme hadry à la montérky, které jsou šité přímo na zakázku v Itálii. Koncert začínáme tím, že máme svářečské kukly a rovněž na pódiu je umístěna obrovská svářečská kukla a uprostřed hledí se nachází monitor televize. Nechybí ani obrovské barevné ventilátory. Vše jsme vymýšleli podle té titulky. Souvisí s tím i obal desky, který byl focen v Třineckých železárnách, udělali jsme tam rovněž fotky a natočili klip. Scénu jsme tedy přizpůsobili, chtěli jsme, ať má nějakou duši a vše je kompaktní a působivé.

Co se týká koncertního setu, tak jste fanouškům dali možnost, aby si vybrali písně pro aktuální turné. Dostal se nakonec do playlistu nějaký song, který jste nečekali?

Víceméně se v jejich tipech objevily ty skladby, které v playlistu byly. Ale vytáhli jsme pár songů, které jsme už dlouho nehráli, třeba pomalejší věc Stíny. Tu jsme nehráli asi deset let. Další mnoho let nehranou věcí je Blbá láska.

Bylo těžké s ohledem na oblibu nového alba vybrat z něj konkrétní skladby, které nakonec na koncertě zaznějí?

Víceméně je to zralé na to, abychom hráli celou desku. Ale myslím si, že těch sedm pecek zatím stačí. Postupně však možná ještě jednu věc či dvě skladby přidáme.

Důležité je také říci, že během vašeho patečního koncertu v Ostravě proběhne křest alba Hard Werk. Chystá se něco speciálního?  

Můžu ti prozradit jednu věc, kterou zatím nikdo neví, a to, že kmotrem desky bude Tanja, které si s námi střihne pecku Noc vášnivá ze snímku Muzzikanti. Ve filmu ji nazpívala Marta Jandová, ale ta je v Praze. Proto mě napadla Tanja, jelikož mám rád její barvu hlasu. Domluvili jsme se tedy s ní. Také je to fajn ženská a navíc furt vypadá stejně dobře. (smích)

Když jste připravovali nové album, jak jste se dopracovali k té „tovární image“?

Prostě to vyplynulo z textu. Každopádně vůbec poprvé jsme nahrávali desku stylem, že jsme byli týden ve studiu, pak jsme si dali týden pauzu, pak jsme zase týden točili ve studiu. Předtím jsme všechna alba točili v kuse, třeba tři týdny jsme makali ve studiu. Nyní jsme točili v Citronu a měli jsme od toho větší odstup. Během volna jsme si odpočinuli, nabrali energii a pak jsme šli zase točit, takže ta deska vznikla v pohodové atmosféře. Přiznám se, že jsem neměl moc hotových pecek, než jsme šli do studia, měl jsem napsaný snad jeden text. Ale nějak to prostě sedlo… Deska měla původně vyjít až letos v únoru, před turné, ale naštěstí nám vše šlo tak dobře, že jsme ji stihli vydat už na vánoční trh, což je dobře. Fanoušci tak mohli během dvou, tří měsíců nové věci naposlouchat. Máme venku i klip, takže všechno se pěkně stihlo do té doby, než jsme zahájili turné.

Trochu jsi mi odběhl od otázky, protože jsem se ptal, zda jste měli tuto image naplánovanou už dříve, ale prostě nebyla vhodná doba, nebo to byl nějaký spontánní nápad? Když se nad tím člověk zamyslí, tak tato varianta se nabízela už dříve…   

Byla to náhoda. Víceméně my všichni jsme od „černého řemesla“, jsme vyučení mechanici, opraváři a podobně. Ale nebyl tam žádný kalkul. Udělal jsem píseň Fabrika rock´n´rollu, což je tvrdší věc. A napadlo mě nějak spojit fabriku a koncert, něco ve smyslu, že i pódium je jako továrna. Jsi zpocený, okolo tebe jsou dýmy a ohně. Prostě takové přirovnání, že fabrika a koncert jsou podobné záležitosti.

Co bylo při přípravě nového alba pro tebe nejtěžší?

Asi ta zodpovědnost, že slavíme třicet let a bude to naše desátá deska, kterou jsme chtěli potvrdit naši pozici na české hudební scéně. Pořád si myslím, že ta kapela má co říci. I proto jsem poprvé přizval člověka, který napsal muziku na album Dogy. Do této desky jsem byl výhradním autorem písní Dogy já. Během natáčení filmu Muzzikanti jsem však potkal Petera Cmoríka, což je trojnásobný Zlatý slavík na Slovensku, padli jsme si do noty a nabídl jsem mu, že pokud bude mít nějakou dobrou pecku, tak bych ji vzal. On tedy dodal hudbu, já jsem napsal text, a myslím, že se ta věc povedla. Také fanoušci si skladbu Dej mi duši svou oblíbili. Původně jsme k ní chtěli udělat i klip, ale nakonec jsme jako první zvolili Fabriku rock´n´rollu. Další dva klipy asi ještě natočíme, a to na Beskydy a právě Dej mi duši svou.

Vnímáš, že jsou vaše písně stále líbivější a přístupnější? Což není myšleno nějak negativně…

Jo, chápu. Jestli to tak je, jsem samozřejmě rád. My jsme nikdy nekalkulovali, že uděláme popovou nebo komerčnější desku. I když jsme se někdy snažili přijít s deskou, kde by byla à la rádiová písnička. Jenže pak jsme stejně zjistili, že to je zbytečné, protože ji rádia stejně hrát nebudou. Vykašlali jsme se na to a hráli jsme podle sebe. Nikdo nás nikam netlačí, nejsme pod žádnou firmou. Jsme sami sobě pánem.

Bereš tedy informaci o líbivosti vašich skladeb jako kompliment?

Jo, prostě čím více napíšeš hitů, tak to je pro muzikanta to nejvíc. Mě baví kapely, které dělají písničky, které si zazpíváš, jako například Rammstein. Jsou to hity, jsou tvrdě zahrané, ale má to hlavu a patu. Nicméně pak jsou kapely, které hrají výborně, ale z jejich tvorby si nezapamatuješ ani notu.

Ve skladbě Systém zpíváš: „…jsou pravdy, za který stojí lhát…“ Jak je to myšleno?

Jsou prostě pravdy, u kterých se vyplatí lhát, abys dosáhl svého cíle. Taková bílá a černá lež. Někdy je prostě vhodné zalhat pro dobro věci.

Na druhé straně lidi lžou stále více, a zdá se, že jim to vlastně ani nevadí…

Tady to je o tom, že prostě jsou pravdy, za které stojí zalhat. Díky tomu povyšuješ tu dobrou věc.

Když se ohlédneš zpátky, byla někdy kapela Doga během těch třiceti let v krizi?

Prožili jsme za hodně veselých věcí i hodně smutných věcí. Jedna z těch smutných byla smrt našeho předchozího baskytaristy Pepy, který se v podstatě upil. Ačkoliv jsme se mu snažili zajistit léčení. Tohle byla asi největší krize kapely. Nicméně nikdy mě nenapadlo, že bych to chtěl zabalit a s Dogou skončit. Zaplaťpánbůh, že se v kapele nemění muzikanti, bubeník Petr Vajda je v kapele 28 let, kytarista Lumír Krpec 21 let a basák Jozef Inger dvanáct let.

 

Čím si myslíš, že je Doga pro fanoušky zajímavá? Těch kapel, které mají takovou fanouškovskou základnu jako vy, zase tolik není…

To je spíše otázka pro fanoušky. My se snažíme dělat to tak, jak to děláme. Snažíme se také přidat nějakou show, chceme lidi bavit, aby naše koncerty byly pestrý. Nemáme všechno v jedné lajně, máme i úletové písně. Před několika lety jsme v období Vánoc hráli hodně unplugged koncertů, pak jsme od toho upustili. Nicméně momentálně zase zvažujeme, že těchto koncertů odjedeme více. Největší úspěch Dogy je, že i po třiceti letech pořád hrajeme a chodí na nás lidi.

Máš ještě nějaký hudební cíl?

Vydržet to co nejdéle s kapelou, kterou mám rád. My se hudbou bavíme, je to náš životní styl. Už patnáct let hrajeme osmdesát koncertů ročně. Nás by nebavilo jezdit dvacet koncertů za rok. My jsme zvyklí v pátek sednout do auta a vrátit se v neděli. Když tak žiješ patnáct let, tak si na to zvykneš. V lednu moc nejezdíme, ale když mám dva víkendy volné, tak nevím co s tím. I když předtím si zase stěžujeme, že toho je hodně. (smích)

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.