Deathmetalová úderka Translunaria: Hudba bez ohledu na styl by měla člověka obohacovat a utvářet jeho osobnost

Co stálo za tím, že se Translunaria vrátila po deseti letech na metalovou scénu a natočila po sedmnácti letech druhou studiovou nahrávku Vit(Re)alis?

Lukáš: Za znovuobnovením kapely není třeba hledat nic zvláštního. Zkrátka nám intenzivně chyběla hudba Translunarie, chuť tvořit a dokončit rozdělané druhé album. Tohle album jsme měli takřka připravené již v roce 2011, ale kvůli různým hudebním i nehudebním aspektům se vydání posunulo až na letošní rok. Prvně jsme se začali scházet s Petrem, který je spolu se mnou jediný původní člen, někdy v roce 2019, kdy jsme si na začátku též museli vysvětlit a vyříkat určitá nedorozumění z minulých let. Pak se přidal náš dlouholetý fanoušek Jaccob na basu a nakonec jsme doplnili sestavu o vokalistu Ondru a později o druhého sekerníka Radima. Petr se snažil Translunarii obnovovat mnohem dříve, chvíli i zkoušeli v původní sestavě s bubeníkem Honzou (Keep On Rotting, Morthymer). Já sám jsem jej musel odmítnout v roce 2013 kvůli svému vytížení ve Spasm.

Domníváte se, že vám pauza pouze uškodila, nebo v nějakém směru pomohla?

Petr: Za mě pauza uškodila. Už jsme mohli být možná jinde, ale možná taky ne. Měli jsme v plánu rodiny, tak by stejně nebylo možná tolik času na muziku a podobně. Ale nikde není napsáno, že bychom se neodmlčeli nebo nerozpadli tak jako tak. V přístupu k muzice je teď asi větší nadhled. Nedělá se nic na sílu.

Lukáš: Za sebe můžu jednoznačně říct, že uškodila. V době největšího kapelního rozmachu, kdy se často koncertovalo, tvořilo a schylovalo se k dokončení druhé desky, jsme kapelu uložili k ledu na dlouhých osm let, což je v dnešní zrychlené a ukvapené době jako století. Na druhou stranu jsme si aspoň srovnali priority, založili rodiny a věnovali čas našim nehudebním já.

To je jistě obohacující. V čem tedy vidíte největší rozdíly mezi oběma počiny?

Lukáš: Hudební stránku bych rád ponechal na fanoušky. Nechť se vyjádří k rozdílům mezi první a druhou deskou, ale pokud budu mluvit za sebe, největší rozdíl spatřuji v použití širšího spektra nejen metalových stylů. Základním prvkem zůstal samozřejmě death metal, ale vždy jsme se snažili o progresivnější a košatější pojetí tohoto ranku a komplexnější uchopení všech různých stylových odnoží, které milujeme. Přístup k hudbě se změnil asi v četnosti zkoušek, na které již z mnoha důvodů nezbývá tolik času, takže více se zaměřujeme na domácí přípravu.

Album obsahuje šest písní, včetně krátkého intra. Kolik původního materiálu se na CD objevilo a které skladby vznikly po vašem comebacku?

Petr: Materiál je v podstatě všechen původní. V podstatě i skladby jsou až na malé změny původní. Některé riffy se jen trochu upravily. A obměnila se trochu druhá kytara.

Lukáš: Jak jsme už zmiňovali, deska byla víceméně připravena v podstatě již v roce 2011, ale samozřejmě nějaké změny ještě před nahráváním proběhly. Intro bylo vymyšleno během nahrávání, avšak všech pět plnohodnotných songů bylo vytvořeno již dříve. Ve skladbách proběhly dílčí inovace, které se týkaly spíše několika bicích partů nebo kytarových riffů tak, aby výsledek konvenoval všem členům. Dokonce i texty byly prakticky hotovy, Ondra dopisoval text pouze k songu Restraint Absorbed By Eternal Flames.

Říkáte, že jste vycházeli z materiálu, který jste měli připravený už v roce 2011. To opravdu byly riffy z té doby tak kvalitní, abyste je zachovali?

Lukáš: Je jasné, že jsme materiál podrobili důkladné analýze, jestli riffy, melodie nebo části skladeb jsou stále aktuální. Spekulovali jsme, jestli třeba neznějí nějak archaicky, nebo snad i hloupě. Usoudili jsme, že riffy jsou i po iks letech tak zatraceně dobré, že jsme většinu z nich nechali a dále je spíše jen aranžovali k naší spokojenosti. Skladby jsou dle mě skutečným svědectvím o tehdejším optimálním nastavení kapely a úrovně komponování. Zub času se na skladbách příliš neprojevil a že je možné se na ně dívat prizmatem současnosti. Právě i kontinuita byla pro nás nesmírně důležitá, abychom s kapelou navázali tam, kde jsme přestali, a abychom působili přirozeně, autenticky. Věřím, že se nám to povedlo.

Jak moc se na současné tváři kapely promítá Ostrava, potažmo Moravskoslezský kraj, kde nyní většina z vás žije? Přece jenom Translunaria má kořeny v jiných městech…

Lukáš: Pravda je, že naše kapela vznikla na území Zlínského/Olomouckého kraje. Já jsem se asi před 17 lety natrvalo přestěhoval do Ostravy, kytarista Peťa zůstal žít v Holešově, přestože v Ostravě stejně jako já studoval výšku, a nostalgicky vzpomíná na své studijní úspěchy. Ostatní současní členové pocházejí z Moravskoslezského kraje kompletně, takže se můžeme považovat za moravskoslezskou kapelu se zlínským šmrncem. Jinak Ostrava, její specifické kouzlo a šarm mě inspirovaly především při tvorbě textů. Místy až ponurá atmosféra určitých zákoutí mi vnuknula nejeden nápad, třebaže se ani v náznacích naše město nebo kraj v textech neobjevují.

Museli jste při komponování dělat hodně ústupků, aby písně s ohledem na jejich technickou náročnost byly ještě posluchačsky přívětivé a nešlo pouze o prezentaci vašich hudebních schopností? Anebo se dá říci, že vaše současná tvorba atakuje hranice vašich možností?

Petr: Zapeklitá otázka. Za mě se snažím vymýšlet kytarové party, které mě baví, a věřím, že budou bavit i ostatní kluky v kapele a posluchače. Za ty roky hraní člověk dospěje do určité úrovně a hraje bez toho, aby přemýšlel nad tím, zda jsou party složité, či nikoliv. Ten kreativní proces jde nějak přirozeně.

Lukáš: Zásadní věcí při komponování naší hudby je, že i přes, někdy i zdánlivou, technickou náročnost či složitost se snažíme tvořit pořád písničky, které obsahují jasnou strukturu. Riffy, jejich proměny, rádoby refrény v naší hudbě mají své pevné místo a nehodláme na tom nic měnit ani v budoucnosti. Skladby samozřejmě vyžadují určitý um, dovednosti, někdy i na hranici našich možností, ale pořád by je měl muzikant zvládnout zahrát bez trápení a křeče. Myslím si, že bychom uměli tvořit i složitější a posluchačsky náročnější hudbu, ale nespatřujeme v tom žádný smysl. Onanistická preludia v rychlosti 320 bpm, okázalé předvádění kytarových i bubenických „fitcentrum“ dovedností, vrstvení třiceti riffů za sebou bez nějaké hlubší struktury – to necháváme na jiné kapely. (smích)

Máte pocit, že prostřednictvím vaší tvorby obohacujete death metal, nebo spíše death metal, respektive vaše pojetí death metalu, obohacuje vás? Do jaké míry vás váš kreativní proces ovlivňuje váš pohled na svět?

Petr: Vše již bylo vymyšleno. Ani naše hudba není ničím novým. A vzhledem k tomu, že se jedná o věci, které jsou staré přes 15 let, tak něčím novým opravdu nejsou. (smích) Můžeš hrát rychleji než ostatní, techničtěji, kombinovat různé styly hudby. Ale to neznamená, že si něco vymyslel nebo jsi něčím výjimečný. Různé onanie na hudební nástroje nemusí být nutně známkou kreativity. Nejen death metal, ale hudba obecně bez ohledu na styl by měla člověka obohacovat, a i trochu utvářet jeho osobnost a osvobozovat ho.

Lukáš: Bylo by troufalé si myslet, že naše hudba způsobuje nějakou deathmetalovou revoluci, která masově obohacuje posluchače. Nicméně jsem přesvědčen, že způsob našeho pojetí death metalu je aspoň trošku originální a nevysypeš z rukávu hned pět kapel, které znějí stejně jako my. Vždy jsem se nějak přirozeně snažil přemýšlet o metalové hudbě jinak, svojsky, kreativně. Od malička mě bavily kapely, které přistupovaly k tvorbě osobitým způsobem, protože jejich jinakost z nich vytvořila unikáty, stylové legendy. A pokud jsi otevřená mysl a vnímáš různé kreativní přístupy, je jasné, že se to promítne i do tvého osobního, nehudebního života. Uvažuješ nad věcmi z více úhlů pohledu, z jiné perspektivy a stáváš se vnímavějším člověkem, který nebere vše jako samozřejmost.

Co se skrývá za názvem alba? Jaký význam hraje v názvu slovo Re, které lze přeložit jako slunce, či dokonce jako bůh slunce?

Jaccob: Původně jsem název alba chtěl nechat zahalený tajemstvím, jak to dělají všechny cool kapely, ale když se tak hezky ptáte…

Přece jenom se tato otázka nabízí. Nejde o typický název…

Jaccob: Proces výběru vhodného názvu alba byl od začátku ohraničen požadavky kapelníka Petra, který po tom, co viděl, že názvy songů na našem albu jsou „dlouhé jak tejden do výplaty“, zavelel, že název alba bude úderný a jednoslovný. Původně jsme měli v plánu ho nějak obměkčit, neb na dlouhých názvech jsme si dali záležet už na prvním albu 17 let zpět, a osobně jsem to pokládal za jakýsi signaturní prvek Translunarie. Nicméně nakonec jsem to vzal jako osobní výzvu vymyslet jednoslovný krátký název, který by i přesto řekl co nejvíce, jelikož jsem velký příznivec různých slovních hříček, slovních metafor a jinotajů. Vit(Re)alis je ve skutečnosti složenina hned několika slov s významy spojenými přímo s kapelou a její „znovuobrodou“, tak i s tématy, o kterém album vypráví. Nápověda na první dvě slova jsou velká písmena v názvu: Vitalis je latinský výraz pro slovo „živý, vitální“, Realis je latinský výraz pro slovo „opravdový, reálný“. Tato dvě slova mají signalizovat světu, že přestože byla Translunaria u ledu spoustu let, tímto oznamujeme, že rozhodně ještě má co říct i současnému publiku.

To rozhodně ano…

Jaccob: Třetí slovo, které se z názvu dá vyčíst, pokud si ho přečtete nahlas, je slovo „vitriol“, které má jako prvotní význam v označení prudkého jedu. V kontextu alba je ale myšlen jeho druhotný význam, jenž „vitriol“ označuje jako prudkou nenávist, nechuť k nějakému člověku či objektu, jak uvádí například Cambridge Dictionary. Je to spojené s texty, které rozebírají deziluzi ze své vlastní existence a vytváření si sebedestrukčních schémat uvnitř naší psychiky, jež nakonec budou neodvratně mířit k emočnímu odosobnění a později k našemu mentálnímu skonu. Abychom ale nebyli jenom vážní, přidám i jeden fun fact.

Jen do toho…

Jaccob: V průběhu procesu vymýšlení této slovní složeniny jsem zjistil, že slovo vitrealis opravdu existuje Je to označení pro Palpita Vitrealis, anglickým názvem Jasmine Moth, což je taková malá bílá můra s bílými průhlednými křídly. Přišlo mi to v tom víru vážných myšlenek natolik úsměvné, že jsem se rozhodl, že na albu by měla mít také místo, a její obrys jsem zapracoval do bookletu jako grafický podklad pod název alba, ať to máme všechno hezky po kupě. Snad se mi povedlo tento proces dobře popsat. Přijde mi vtipné, že celý tento postulát jenom vysvětluje, že s bohem slunce Re to vlastně nemá nic společného. (smích)

Prozradili jste, že jedním z témat textů je deziluze z vlastní existence. Proč podle vás je stále více jedinců rozčarováno z vlastního života? Je to podle vás spíše dílem vlastní nečinnosti, nebo třeba kvůli tomu, v jakém se pohybují prostředí?

Lukáš: Domnívám se, že to bude kombinace obou faktorů, které popisuješ. Člověk je od přírody líný tvor, který se často spoléhá na pomoc svého okolí. Chybí mu vlastní iniciativa a ambice něčeho dosáhnout a žít život dle svých představ. Pokud pak dlouhodobě strádá a neumí si poradit s komplexností a náročností současného světa, dochází k deprivaci, jež může vyústit v naprostou deziluzi. Pro člověka je typická tendence svádět vlastní neúspěchy na jiné osoby nebo autority.

Přesně tak…

Lukáš: Některé jedince tato životní lekce vede k agresivnímu jednání. Viz všichni ti internetoví odborníci a dezinformovaní hlasatelé se zaručenými recepty na společenské problémy. Taktéž prostředí, ve kterém tito strádající lidé vyrůstali, hraje dle mě významnou roli. Pokud vyrůstáš v láskyplné rodině, která ti vštěpí ty správné zásady pro život, bude tě podporovat ve vzdělání, ukáže ti směr, ale zároveň tě neopečovává jako květinku a připraví tě na to, že život umí být i krutý, drsný a že ne vše se ti povede, pak povětšinou projdeš harmonickým vývojem a dospěješ v úspěšnou bytost, již hned tak nic nepoloží.

Dále se v textech zabýváte lidskou samotou, která je velmi často bagatelizována, přitom osamělých a samotných lidí stále přibývá. Proč jste se rozhodli věnovat tomuto tématu?

Lukáš: Většinu textů jsem napsal já, takže odráží mé tehdejší rozpoložení a prožitky, jež jsem měl potřebu vyřvat světu. Myslím si, že na každého z nás je vyvíjen obrovský společenský tlak, abychom byli úspěšní, zvládli své sociální role a splnili nějaká očekávání. Přitom však zapomínáme na svou vlastní podstatu, identitu a směřování ke svému pravému já. To, že jsi obklopen lidmi, neznamená, že uvnitř neprožíváš naprostou samotu. V ideálním případě je nutné, abys věnoval čas sobě, své duši a uvědomil sis, kdo jsi. Pokud totiž nemáš rád sebe, nevěříš si a neznáš svou hodnotu, těžko tyto vlastnosti oceníš u druhých. Osamělých lidí podle mě rozhodně přibývá navzdory stoupající tendenci spojování a propojování celého světa s ohromným množstvím sociálních sítí, na nichž se přece nemůžeš cítit sám…

Jak vidíte budoucnost kapely? Chcete si nadále zachovat deathmetalové elementy ve své tvorbě, nebo by vás lákaly skladby s ještě progresivnějším nádechem?

Petr: Naše hudba bude mít asi i dál trochu progresivní deathmetalový nádech s melodickými linkami. Nebráníme se ale ani prolínání s jinými prvky z různých stylů hudby. Nic však na sílu nebo za cenu toho, abychom byli za každou cenu originální. O to nám určitě nejde. Kytarového materiálu pro tvorbu nových skladeb je v současné době docela hodně a určitě se ponese v podobném duchu jako doteď. Ale na druhou stranu se budeme určitě snažit o to, abychom naši tvorbu někam posunuli a další materiál byl zase o kousek vyspělejší.

Co vás čeká v nejbližší době?

Lukáš: Teď se budeme určitě věnovat tvorbě nového materiálu a zkusíme domluvit i pár koncertů, kde bychom si od podzimu rádi zahráli. Nehodláme nějak koncertní aktivitu neúměrně zvyšovat, nám zcela postačí pár akcí do roka. Bavili jsme se už i o klipu, takže je možné, že se brzy něco vyskytne. Uvidíme.