Ředitel festivalu Folklor bez hranic Lukáš Pavlík: Naše publikum mládne. Letos hostíme šest zahraničních souborů

V čele festivalu stojíte už déle než pět let. Jak náročné bylo bylo převzít vedení této akce po Kateřině Macečkové?

Kateřina se rozhodla v roce 2020 z vedení festivalu odejít vzhledem ke svému věku. Chtěla předat štafetu mladším. Bylo to zrovna v roce, kdy se festival nemohl konat kvůli pandemii covidu. Proto jsme spolu s dalšími členy a členkami Souboru lidových písní a tanců Hlubina, který festival pořádá, hledali ve svém středu někoho, kdo bude ochoten se toho zhostit. Nejde jen o samotný průběh festivalu, ale o spoustu celoroční práce, která je s ním spojená. Já jsem byl u festivalu už od jeho zrodu, i když tehdy jsem byl patnáctiletý chlapec, který pomáhal, kde se dalo, nejprve nosit vodu, později pomáhat s koordinací techniky nebo stavbou pódií.

S rozhodnutím převzít vedení festivalu mi pomohla moje manželka, která je také členkou souboru a přislíbila, že dohlédne na ekonomickou stránku, takže řeší mimo jiné grantové záležitosti, vyúčtování a podobně. S trochou nadsázky se dá říct, že já jsem hlava festivalu a manželka je krk, který tou hlavou otáčí.

Kolik lidí se na festivalu podílí kromě vás dvou?

Je to spousta přátel a tanečníků z folklórního sobotu Hlubina. Celoročně je to asi pět lidí, ale od začátku srpna a během festivalu se k nám přidávají všichni ostatní členové souboru, každá ruka je dobrá. Kluci pomáhají stavět pódia, abychom ušetřili na technice, děvčata se starají o hostující folklorní soubory. Každý soubor má jednoho až dva delegáty nebo delegátky z našich řad, aby se mohl v Ostravě zorientovat, často je třeba zajistit tlumočení a samozřejmě dovézt účastníky ve správný čas na správné místo a podobně.

Zleva zakladatelka festivalu Kateřina Macečková a nynější ředitel Lukáš Pavlík. (Foto: archiv)

Festival má už desítky let stejnou strukturu programu, začínáte v pondělí v centru, v dalších dnech pokračujete v Hrabůvce, v Mariánských Horách, v Porubě a končíte v pátek závěrečným koncertem, který bude letos v Dolních Vítkovicích. Vyhovuje vám tato putovní forma? Nemáte potřebu to nějak měnit?

Tohle putování po jednotlivých částech Ostravy má původ v myšlence celého festivalu, kterou jsme převzali od jeho zakladatatelů. Festival původně organizovala Společnost pro kulturu a umění, jejímiž členy byli kromě Katky Macečkové také Ladislav Vrchovský, Renáta Huserová, ale třeba i Karel Haruda. Inspirací byly festivaly konané v Itálii ve Francii, které postupně putují vesnicemi a folklorní soubory tak přijíždějí za lidmi místo toho, aby lidé chodili za folklorem. Takže festival putuje po frekventovaných náměstích největších ostravských městských obvodů, kam mohou lidé přijít, aniž by platili vstupné a aniž by museli vstupovat do nějakého uzavřeného areálu. Snažíme se také jít za lidmi, kteří nemohou přijít ani na ta náměstí, proto i letos navštívíme čtyři domovy pro seniory, lázně v Klimkovicích a tradičně i ostravské centrum pro osoby se zdravotním postižením Čtyřlístek.

Letošní novinkou je změna dějiště závěrečného koncertu – kde přesně pódium v posledním dni postavíte?

Ano, novinkou pro závěrečný koncert bude Národní zemědělské muzeum v Ostravě v Dolních Vítkovicích, jde o venkovní prostranství, které se nachází hned vedle muzea, mělo by to být částečně ve stínu, navíc je tam lepší dopravní dostupnost a návštěvníci mohou zaparkovat v bezprostřední blízkosti, případně můžou dojít z tramvajové zastávky u vysokých pecí. Velkou výhodou také je, že závěrečný koncert bude stejně jako všechny ostatní koncerty zdarma, zatímco na hrad lidé museli platit běžné vstupné. Tak uvidíme, jak se nám to na novém místě osvědčí.

Soubor Spandan z Indie. (Foto: spandanindia.net)

Největší atrakcí festivalu bývají zahraniční soubory, mezi kterými jsou soubory i z mnoha exotických zemí. Kdo přijede letos?

My se každý rok snažíme, aby kromě několika souborů z Evropy přijel aspoň jeden soubor ze zámoří. Letošní ročník bude v tomto ohledu velmi silný, protože z jiných kontinentů dorazí hned dva velmi zajímavé soubory – Ballet Folklórico de Occidentea z Mexika a také soubor Spandan z Indie. Evropský folklor budou letos zastupovat soubory z Maďarska, ze Srbska, ze Slovenska a z Polska. Šest souborů ze zahraničí jsme tady už velmi dlouho neměli. Je to i díky tomu, že některé soubory nejsou moc početné, takže si to můžeme z hlediska nákladů na ubytování a stravu dovolit, cestu si soubory hradí z vlastních zdrojů. V jednání jsme letos byli i s Ekvádorem, bohužel ale soubor odřekl účast kvůli aktuální mezinárodní situaci s ropou a letenkami, takže jsme docela narychlo podařilo vykomunikovat soubor z Mexika, který je aktuálně na evropském turné a do Ostravy dorazí z Itálie.

Zmínil jste, že soubory si platí náklady na dopravu samy, vy tedy platíte jen na ubytování a stravu, to je ve folklorním světě běžná praxe?

Ano, je to tak. Stejně tak jako když náš soubor Hlubina cestoval recipročně do Kostariky nebo do Jihokorejské republiky, šly cestovní náklady za námi. Tyto věci ale velmi často hradí různí donátoři, v našem případě je to Statutární město Ostrava a Moravskoslezský kraj, v řadě případů ale za tyto cesty tanečníci doplácejí ze svých peněz, aby mohli vycestovat.

Lukáš Pavlík vystupuje se souborem Hlubina. (Foto: archiv)

Tak to je docela řehole, že členové souboru si musí na zahraniční vystoupení doplácet ze svého. Je to zajímavý kontrast například oproti světu populární hudby. U folkloru si tedy o honorářích můžou tanečníci a zpěváci nechat jen zdát?

Je to tak, na druhou stranu je to životní styl, je to kolektiv přátel, se kterým toto chcete absolvovat, a za druhé poznáte exotické země z úplně jiného pohledu než při běžné turistice. Když jste v Turecku u hranice se  Sýrií, tak zjišťujete, že je to úplně jiné Turecko, než když jedete na dovolenou do Antalye. I díky tomuto poznávání členové folklorních souborů do zahraničí rádi jezdí, i když z toho nic nemají a často je to stojí hodně peněz. Vidíme to i u souborů, které k nám dorazí z dalekých zemí. Například u souborů z Indie jsou to většinou lidé z vyšších kast, mezi členy jsou profesoři z vysokých a středních škol, navíc z bohatějších částí Indie, a proto si mohou dovolit cestovat po světě a věnovat se folkloru. Podobné to bylo, když přijel soubor z Kostariky, také šlo o lidi z vyšších příjmových skupin. Na reprezentaci národní kultury většinou přispívají státy souborům pro reprezentaci zemí, ze kterých pocházejí, často si ale velkou část cestovních výdajů platí účastníci skutečně ze své kapsy.

V dnešní době jsou docela atraktivní různé folklorní žánrové fúze s moderní hudbou, festival Folklor bez hranic se ale po celou dobu striktně drží folkloru v ryzí podobě. To je samozřejmě velmi sympatické, ale nenapadlo vás někdy třeba jeden den věnovat prolínání s jinými žánry? Třeba v rámci doprovodného programu?

To rozhodně ne. My si rádi zajdeme na jiné akce tohoto charakteru, taky mám rád třeba kapely Čechomor a Hrdza nebo Gorana Bregoviće, ale pokud se bavíme o našem festivalu, tak jsme hrdi na to, že Folklor bez hranic Ostrava je čistě folklorní festival. Trochu mě i mrzí, že některé jiné akce, které se nazývají folklorními festivaly, už čistě folklorní linii nedrží, i když chápu, že v tom jsou ekonomické důvody. My se ale snažíme od počátku držet žánrovou čistotu a myslím, že to oceňují i naši donátoři.

Jak byste na festival Folklor bez hranic Ostrava pozval člověka, který na něm ještě nebyl a není zrovna fanoušek folkloru?

My ten festival děláme i pro takové lidi, kteří folklor nikdy takto naživo nepotkali. I proto jim jdeme naproti, proto na nás narazíte právě na náměstích, nemusíte platit vstupné, nemusíte vstupovat do uzavřeného areálu za nějaký plot. Já budu rád, když se právě tito lidé na festivalu zastaví, když se na chvíli zastaví a podívají i všichni kolemjdoucí. Třeba si poslechnou jen jeden nebo dva soubory a v dalším roce dorazí i se svými dětmi, rodinou nebo přáteli. Folklor bez hranic je mezigenerační festival. V případě Ostravy je velkou přidanou hodnotou i skutečnost, že Ostrava má skutečně hodně folklorních souborů, ve kterých působí hodně dětí i velmi mladých lidí. Lidé tak můžou zjistit, jak silné folklorní podhoubí tady máme. Stačí jen překročit nějaké předsudky, že folklor je pro staré lidi. To vůbec není pravda! Samozřejmě si na koncertech najdou to své i naše babičky a dědečkové, ale když se přijdete podívat, zjistíte, že dnes jsme úplně někde jinde než před dvaceti lety, kdy šlo spíše o starší věkovou strukturu. Dnes už to tak není a na akci chodí celé rodiny i s dětmi. Letos to bude zajímavější i v tom, že všechny soubory, které do Ostravy dorazí, budou mít i živé kapely, takže si myslím, že to bude moc pěkné. Určitě přijďte aspoň na jeden den.