Jana Jochim
Slavnostní křest básnické sbírky Poločas ostravského básníka, textaře, slamera a vizionářského barmana Radima Hamrosiho, který je také znám pod přezdívkou Hamry, se uskutečnil ve čtvrtek v podvečer v ostravském centru Pant. Knihu pokřtil písničkář Jiří Krhut.
Foto: Dalibor Válek
Radima Hamrosiho mnozí znají jako barmana kultovního baru na Stodolní, místní literární bublina ho ale registruje spíše jako slamera, básníka a organizátora literárního pořadu Po stopách poezie, který probíhá více než rok na všech možných místech v Ostravě. Psaní básní se Hamrosi věnuje od dospívání a tuto svou vášeň se rozhodl publikovat knižně ve spolupráci s grafikem Vítězslavem Olejákem a fotografem Daliborem Válkem; autorem fotografie na přebalu je Zeno Václavík. Knihou by ale Poločas končit neměl, část básní byla zhudebněna a nahrána několika místními muzikanty. Na knihu tak naváže album Celebrity z Metan City.
Od samotného příchodu do Pantu bylo jasné, že Hamry akci pečlivě připravil: na návštěvnictvo čekal šálek s welcome drinkem poetického názvu Čaj o páté. Šlo o nostalgický odkaz na populární koktejl v dnes již zavřeném baru, který autor křtěné knihy provozoval. A nechyběla ani sušenka k zakousnutí. Uvolněná a přátelská atmosféra, která provázela celou akci, mohla sice být podpořena ginem, který Čaj o páté obsahuje, ale sdíleli ji i ti, kteří si welcome drink nenabídli.
Křest zahájil Hamrosi recitací svých básní, a to poněkud netradičně: zpaměti. Nezvyklé taky bylo, že akci moderoval autor sám, což ale zdůraznilo upřímnost a osobitost celého projektu. Básník k sobě na pódium postupně přizval grafika knihy Vítězslava Olejáka a fotografa Dalibora Válka, jehož fotografie společně s Hamryho autorskými linoryty knihu ilustrují. Nestrukturované, spontánně vedené rozhovory na pódiu publikum seznámilo s cestou vzniku knihy Poločas, hlavně ale s Hamrosiho osobností, jeho srdečným vztahem k tvorbě a lidem kolem něj. Každý z hostů navíc přečetl svou oblíbenou báseň z knihy.
Název publikace, tedy Poločas, odkazuje k příležitosti, ke které měla vzniknout. Hamrosi si ji chtěl nadělit ke 45. narozeninám, ale jak sám na slavnostním křtu poznamenal, dárek se o dva roky zpozdil.
Důkazem dlouhověkosti a intenzity Hamrosiho básnického nadšení je rozsah knihy, který přesahuje 300 stran. To u básnických sbírek, které prošly redakčním řízením, nebývá zvykem. U samonákladu si ale pravidla určuje autor sám, byť pak výsledek může působit poněkud amatérsky. Ale roztomilé pubertální prvotiny, které knihu otvírají, jen podtrhují upřímnost a autenticitu autorského záměru celého počinu, mapujícího Hamryho básnickou tvorbu v celém jejím několik desetiletí dlouhém trvání.
Na slabší místa knihy a Hamrosiho básnické techniky přišla také řeč: přátelsky míněné kritiky se dopustil Jiří Krhut, kmotr knihy. Ten měl být podle Hamrosiho prvním člověkem, který jej navedl k publikaci básní. Kritiku ale střídala chvála, vtip a vzpomínání na společné noční prožitky.
Krhut na konverzaci s Hamrosim navázal samotným aktem křtu Poločasu, překvapivě vodou. Nechyběla ani hudební vložka, kmotr večer ozvláštnil dvěma písničkami. Závěrem akce bylo rozsáhlejší autorské čtení z knihy s podkresem zvuků lesa. Právě les byl totiž místem, které básně z tohoto bloku propojovalo.
Nedá se říci, že by byl Poločas tím nejsofistikovanějším básnickým dílem. S největší pravděpodobností ale jde o splněný sen milovníka poezie, nadšence, který tvoří upřímně, od srdce. A dojemné chvíle, které mohlo návštěvnictvo na křtu knihy sdílet – jmenovitě přednes básně o básníkově zesnulém otci, během kterého nešlo nemyslet na rodinné příslušníky sedící v první řadě – se nedají popsat jinak, než jako cenné.
