Čtyři dny na několika scénách, domácí i zahraniční autoři, koncerty, performance i knižní jarmark. Letošní ročník Inverze ukázal, že méně někdy znamená více. Festival se zkrátil, program se naopak zhustil a vedle osvědčené provozácké dramaturgie dostal výraznější prostor také anglicky mluvený program. Festival tak letos nepůsobil přehlceně, přestože za čtyři dny obsáhl opravdu hodně
Foto: Jana Mac Dvořáková
Inverze si letos udržela svou hlavní devizu, tedy nepříliš posvátný vztah k hranicím mezi žánry, generacemi a míře literární zavedenosti. Vedle etablovaných jmen se objevovali autoři začínající i ti, kteří své texty četli asi i poprvé. Za středečním úvodním programem jsme se již ohlédli v samostatném článku.
Čtvrteční program tak od debutu Marie Škrdlíkové přes debatu o současné poezii a alternativní spiritualitě s Magdalénou Duškovou a Pavlem Šplíchalem došel až k Radku Wollmanovi a jeho silnému reportážnímu románu Krev Kruh Černá o porevolučních letech zasvěcených boji proti neonacistům a životě na squatech. Večer zakončilo čtení Harakiri Czurakami a následný básnicko-hudebně-performativní vystoupení Samuela Grófa. Právě taková dramaturgická rozkročenost je pro Inverzi typická a skvěle plní svůj účel.
V sobotu se v Pantu objevili již etablovaní literáti a na řadu přišla hluboká témata. Marek Šindelka otevřel debatu o perfekcionismu, generačních traumatech a lásce ke svým dětem. Jíří Klečka na Šindelku volně navázal, představil svou loňskou detektivku Černý kos a vyzdvihoval hrdinství obětí násilí.
Velkým letošním plusem byl anglojazyčný program, který se během festivalu pohyboval mezi Fiducií a Provozem. V pátek přinesl Ali Yansori témata perského súfismu, poezie a filosofie. Sobotě pak dominovala Sami Rhymes se svým živelným a energickým hudebně básnickým vystoupením. Zahraniční program tak nebyl jen povinnou festivalovou kolonkou ,,pro cizince“, ale fungoval jako přirozená druhá dramaturgická linka.
Hudební výběr byl přesně takový, jaký bychom od organizátorů z Provozu čekali. Páteční večer zakončil Jan Senft vystupující jako Člověk krve. Spojil tradiční písničkářství s literárními odkazy, vypravěčstvím a folkem. Sobota pak vyvrcholila koncertem Davida Jirky, který vystupuje pod pseudonymem Curk. Ten svou hudební směsí rapu, indie a post-punku s elektronickou kytarou rozvlnil celý Provoz.
Sobotní program navíc připomněl, že Inverze není jen o literatuře, ale také o městě, ve kterém se odehrává. Petr Ligocký, iniciátor a realizátor projektu literárních procházek, měl původně publikum provést Ostravou osobně. Kvůli zdravotním komplikacím se však plánovaná procházka proměnila v besedu Hříšný život města ostravského. O nic podstatného tím ale návštěvníci nepřišli – hříšná historie Ostravy je dostatečně bohatá i na vyprávění pod střechou. Řeč přišla například na okolí Stodolní ulice, kde vznikaly první hornické ubytovny, nevěstince a abštajky, nebo na ulici Velkou s pověstnými Lauby. Ostrava se tak na Inverzi neobjevovala jen jako místo konání, ale jako svébytné téma a zdroj příběhů.
Jak bylo řečeno v úvodu, zkrácení na čtyři dny letošní Inverzi prospělo. Program zůstal dostatečně pestrý, ale člověk po jeho skončení neměl pocit, že právě absolvoval literární bootcamp. A jestli má být příští ročník zároveň jubilejní desátý, je to vlastně docela dobrá výchozí pozice: Inverze už ví, co jí funguje, a zároveň pořád působí, že má chuť zkoušet něco nového.
