„V divadle v Opavě umírám v Macbethovi na pravé straně forbíny a v Maryše zase na levé,“ usmívá se Dušan Urban.
Jaké to je, když herec zkouší dvě inscenace najednou? Nebo když během své kariéry hraje stejnou postavu vícekrát? Oběma situacemi si Dušan Urban během svého dlouholetého působení u divadla prošel. Rozhovor se dotkl také jeho angažmá v Divadle Petra Bezruče i začátků Divadla Mír, kde si vyzkoušel režii.
Řeč přišla rovněž na jeho pedagogickou činnost, ačkoliv sám skromně tvrdí, že neučí, ale pouze předává zkušenosti, které během let nasbíral na jevišti i mimo něj. „Herec by neměl mít pocit, že už všechno zahrál a že už nemá kam dál. To je to nejhorší, co se může herci stát.“
Posluchači se také dozvědí, jak vzpomíná na natáčení seriálu Rekordwoman, které výrazně protáhl neposlušný pes, nebo jak se dostal k domácímu vaření piva, jež se stalo jeho oblíbeným koníčkem.
Na závěr nastínil, co jej čeká v nadcházející divadelní sezoně. Nechyběla ani osobnější rovina rozhovoru a Urbanovo přiznání, že divadlo pro něj není jen zaměstnáním. „Divadlo miluju. Je to terapie.“