Aleš Honus
Ostravská kapela Moře dní, sdružená kolem skladatele, textaře, zpěváka a multiinstrumentalisty Martina Marcyna Hampela, nikam nespěchá. Na její vesměs pomalu plynoucí hudbě a mnohoznačných textech je to znát stejně jako na péči, kterou jednotlivým písním věnuje. Možná i proto recenze jejího druhého alba, jež přišlo na svět v červnu, vychází až nyní, protože písně, které kolekce nabízí, se nedají vstřebat na první ani na druhý poslech. Album s názvem Barevná továrna vyšlo necelé tři roky po eponymním debutu a jeho nahrávání probíhalo na několika místech v relativně dlouhém časovém období. Tak dlouhém, že řada muzikantů, kteří se na něm podíleli jako členové kapely, už dnes jejími členy nejsou. V každém případě máme co do činění s jednou z nejzajímavějších tuzemských nahrávek letošního roku, která je pestrá, ale zároveň skvěle muzikantsky i produkčně ukočírována.
Autor: Václav Buchtelík
Než se podíváme na aktuální album, ohlédněme se ještě několik let před dobu, kdy se Moře dní objevilo na scéně. Marcyn, který je jejím frontmanem a autorem nebo spoluautorem většiny písní, na sebe poprvé upozornil už v kapele Places. Ta již od roku 2021 neexistuje, ale zanechala na ostravské klubové scéně silnou stopu v podobě mnoha nezapomenutelných koncertů a dvou velmi zdařilých alb (2016 a 2021).
Nedlouho po rozpadu Places, za kterým nestojí ani tak nedostatek tvůrčí invence, jako muzikantské i osobní směřování jednotlivých členů, oznámil Marcyn nový projekt s názvem Moře dní. Ke spolupráci si přizval hudebního všeuměla, zvukového mistra a výborného kytaristu Lukáše Lukáše.
Pro mnoho lidí bylo tehdy překvapením, že Marcyn, zpočátku poměrně nenápadný muzikant, který byl dříve v Places vnímán hlavně jako bubeník, vzal do ruky kytaru a začal zpívat. Dobrý ohlas prvních singlů (Vlasy a Vrtulník) mu nejspíš dodal na sebevědomí a to, že jeho nová tvůrčí etapa má budoucnost, stvrdil i první koncert v Kulturním centru Provoz v Ostravě. Následovalo debutové album, které bylo skvěle přijato kritikou a které získalo i nominaci na Cenu Jantar za rok 2023.
Druhé album Moře dní Barevná továrna, které vyšlo letos v červnu, je trochu jiné než debut – mohlo by se říct, že o něco písničkovější. Přesto paradoxně působí sevřenějším dojem, byť ani zde není nouze o kontrasty. Zajímavostí je, že kromě muzikantů, kteří byli v době nahrávání členy kapely, se na něm podílí i osmnáct hostů a hostek, přičemž nejzářivějšími jmény jsou zpěvačky Anna Vaverková a Nika.
Kapela Moře dní. (Foto: Jana Mac Dvořáková)
Kouzlo aktuální novinky odkrývá hned úvodní píseň Alžběto. Prvotní poslech přitom nemusí nepřipraveného posluchače, který se s tvorbou kapely setkává poprvé, hned strhnout. Melodie nepůsobí ani výrazně, ani nijak objevně, ležérní zpěv a zdánlivě jednoduché veršovánky jako Už máš po problémech Alžběto, po problémech, tak je to, anebo zmínka o barevné továrně / továrně na barvy můžou dokonce působit až trochu dětinsky. Ale jen do chvíle, než vám docvakne, že jde o svéráznou poctu zesnulé britské královně Alžbětě II. která vznikla bezprostředně po jejím úmrtí. Důkazem je text, který říká: Máš po problémech (…), nikam nevstáváš, nechodíš, nemáváš, nevévodíš… Takový naivistický styl psaní textů je pro kapelu Moře dní typický. Když se pak v další části skladby začnou ozývat velmi výrazné smyčce a připojí se kytara, je posluchač doslova stržen k soustředěnému poslechu, kapela v tu cílí předvádí naprosto dokonalou práci se zvukem a dynamikou, která jasně ukazuje ambice projektu a působí jako povedený start této písňové kolekce. Úvodní píseň tak ve svém závěru přímo vybízí zbystřit v očekávání, co přijde dál.
Následující Akvarijní rybičky už v úvodních taktech přeladí na chytlavější a písničkovější notu. Jde o skladbu, do níž se zřetelně propsala inspirace poetikou kapely Buty. Tento vliv ostravských ikon se odráží jak v hudební rovině, tak ve zdánlivě banálním, při bližším zkoumání však velmi osobním a hlubokém textu. Ten čerpá ze všedních a útržkovitých vzpomínek na dětství v rodinném kruhu, přičemž akvárium zde funguje jako metafora světa ovládaného zažitými stereotypy, ze kterého není úniku a kde občas zazní povzdechnutí Marníš svůj život…
Atmosféru alba dále rozvíjí Kolín nad Rýnem, povedený singl o plynutí času v pomalém, lehce melancholickém letním tempu, v němž dostává prostor pro doprovodný vokál hostující zpěvačka Anna Vaverková, její hlas skladbu posouvá především zvukově.
Následuje krátká, asi dvouminutová kompozice Autobahn Pt. I. Jde spíše o písňovou miniaturu s textem, který působí tak trochu jako vtípek. Melodie svou akordickou posloupností může trochu připomínat část písně Dotknu se ohně od kapely Lucie (podoba je asi náhodná, ale prostě to tam slyším a nemůžu si pomoci). Největší devizou skladby je ale kytarové sólo, které zní, jako by ho hrál Davida Gilmour z Pink Floyd. Je to jasný doklad toho, jak zručným a citlivým kytaristou Lukáš Lukáš je.
Skladbička s motivem dlouhé cesty v dramaturgii alba působí jako předehra následující písně Dovolená, která nabízí téma úniku před realitou a pojednává o naléhavé potřebě změny. Sledujeme v ní dvojici, která se snaží utéct neúprosnému toku času, usedá do letadla a míří na neznámé místo, kde se čas alespoň na chvíli zastaví: „tak jsme tu / je to fajn / všemu jsem unikl / je dovolená…
Za nejzásadnější moment celé nahrávky lze bezpochyby označit píseň Duše v pokoji. Po textové stránce jde o jednu z nejsrozumitelnějších písní Moře dní, která si pohrává s motivy domova v kontrastu s odcházením a návraty. Sedmiminutová kompozice graduje do monumentálního závěrečného kytarového sóla – jde možná o hudebně nejzářivější moment celé kolekce. Skladbu navíc výrazně obohatila svým nezaměnitelným interpretačním rukopisem hostující zpěvačka Nika.
Hned v závěsu za tímto opusem stojí výrazně odlehčenější píseň Koláček, jejímž autorem je Lukáš Lukáš a která představuje další jednoznačné přihlášení se k poetice zmiňovaných Butů. Není to vůbec náhoda – vždyť Marcyn i Lukáš Lukáš s touto legendární formací aktivně koncertují a Lukáš je navíc autorem této skladby, která by rozhodně obstála i v koncertním setlistu kapely Buty.
Poslední dvě skladby, jejichž výhradním autorem je Marcynův dlouholetý hudební souputník Jakub Hajduch, přinášejí poměrně zásadní poselství v textech, i když i zde je jejich výklad mnohoznačný. Píseň Rádio svým způsobem vyjadřuje únavu z plynutí času, symbolizovaného mimo jiné starověkými motivy. Text proti sobě pozoruhodně staví kontrast věčnosti a lidské pomíjivosti.
Závěrečná píseň Všechno všechno nabízí dokonalé završení alba. Text si opět potrvá s metaforou pomíjivosti života, navíc v sobě nese zřetelnou křesťanskou symboliku. Svou zvláštní uhrančivostí pak píseň přímo vybízí k opětovnému přehrání celého alba a funguje tak jako velmi dobrý závěr této devítipísňové kolekce.
*
Album Barevná továrna je po zvukové stránce mimořádně kvalitně dotažené. Poslech ve sluchátkách posouvá zážitek do ještě vyšší dimenze, protože umožňuje vyniknout všem skrytým detailům a propracovanému mixu. Moře dní na nahrávce dokázalo, že zvládne stylově i tematicky velmi rozdílné písně propojit do jednoho celistvého a fungujícího celku, přičemž řazení písní rozhodně není dílem náhody, ale důmyslně promyšleného konceptu.
O to zajímavěji se pak jeví pohled na personální pozadí vzniku desky, což jsme naznačili už v úvodu této recenze. Kapela během práce na albu prodělala velké množství změn a většinu nástrojových partů ve studiu nahráli jiní lidé, než kteří tvoří aktuální koncertní obsazení. U nemalé části písní se pak hlavní protagonista kapely Marcyn postaral nejenom o zpěv a kytary, ale nahrál také bicí nástroje, perkuse či klávesy.
Největší a nejpřekvapivější změnou, která se po nahrání alba odehrála, je odchod zakládajícího člena Lukáše Lukáše. Ten doposud tvořil spolu s Marcynem jádro kapely, ale po vzájemné dohodě se rozhodl ji opustit.
Běžné posluchače ale zákulisní rošády a personální detaily pravděpodobně zajímat nebudou. Daleko důležitější pro ně bude to, jakým způsobem dokáže nová koncertní sestava v čele s Marcynem přenést mimořádně zdařilé aranže písní a studiovou magii, která z nahrávky číší, na koncertní pódia.
Všechny písně totiž na studiové nahrávce zní naprosto skvěle a dokážou se zapsat do uší každým svým detailem, každým cinknutím perkuse či přejetím prstů přes struny. Bude proto nesmírně zajímavé sledovat, jak se s touto výzvou kapela na nadcházejících koncertech popere a zda dokáže písně naživo představit tak, jak si je lidé při poslechu alba vryli do svých srdcí.
Na webových stránkách kapely sice zatím místa podzimních koncertů zveřejněna nebyla, ale jisté je, že album bude v listopadu pokřtěno v Kulturním centru Provoz v centru Ostravy, tedy na stejném místě, kde kapela odehrála 8. dubna 2023 svůj první koncert na domácí půdě.
*
Moře dní: Barevná továrna. Celkový čas: 36:08. Vydáno zatím jen digitálně 5. června 2026. Distribuce Supraphon.
