Hostem Rádia Ostravan byl režisér a dramaturg Pavel Gejguš. Stálý dramaturg činohry Národního divadla moravskoslezského má za sebou studium na JAMU, působení na volné noze i několik let spojených se Starou arénou, kde působil jako umělecký šéf. Vedle dramaturgie se věnuje také režii a v současnosti připravuje například inscenaci Chlapec, který snil o stavu beztíže v Komorní scéně Aréna.
Foto. archiv
Jeho cesta k divadlu přitom začala už v dětství, i když první zážitek rozhodně nebyl tím, co bychom si pod dětským divadlem běžně představili. „Můj první divadelní zážitek byl japonský horor, bylo mi asi pět a opravdu jsem se bál, ale možná právě to ve mně zanechalo silný dojem,“ vzpomíná Pavel Gejguš.
O studiu režie začal vážněji uvažovat až na gymnáziu. Přesto pro něj tehdy představa, že by se měl stát režisérem, nebyla vůbec samozřejmá. „Jsem introvert, představa, že ze mě bude režisér, mi připadala absurdní.“
Po studiu na JAMU následovaly první režijní zkušenosti a práce na různých českých scénách. Výraznou etapou jeho profesní cesty se později stala ostravská Stará aréna, kde působil také jako umělecký šéf. Právě tam měl možnost věnovat se nejen samotné režii, ale také dramaturgii a fungování divadla z širší perspektivy. V rozhovoru jsme se proto zastavili i u toho, co obnáší práce režiséra a dramaturga a jak se tyto profese vzájemně doplňují.
Bavili jsme se také o tom, jak volí texty, které by rád inscenoval. „Snažím se vybírat si texty, které mi přijdou inspirativní v tom, že ohledávají zajímavá témata, “ říká. Kromě práce s hotovými dramatickými texty se věnuje také dramatizacím literárních děl. Sám například vytvořil dramatizace titulů Ema nebo Kerouac, které byly uvedeny ve Studiu G.
V rozhovoru jsme se dostali také k samotnému procesu zkoušení, k tomu, co Pavla Gejguše na režijní práci baví a co všechno se během vzniku inscenace může stát. Na závěr jsme se věnovali také jeho aktuální práci, a to připravované inscenaci Chlapec, který snil o stavu beztíže v Komorní scéně aréna.
