Foto: Serghei Gherciu
Giselle je mladá venkovská dívka, která se zamiluje do Alberta, aniž tuší, že je ve skutečnosti šlechticem zasnoubeným s jinou ženou. Když podvod odhalí druhý z nápadníků Giselle – myslivec Hilarion – dívka se psychicky zhroutí a umírá. Druhé jednání je na rozdíl od realističtěji pojaté první části opravdu pohádkové. Ocitáme se ve světě víl, duchů dívek, které zemřely před svatbou a pod vládou královny Myrthy nutí muže, kteří je zradili, utančit se k smrti. Giselle ale dokáže překonat bolest ze zrady a svou láskou zachrání ztrátou zlomenému Albertovi život.
Pro choreografku Andreu Helander Kramešovou má Giselle i mimořádný osobní význam – jako sólistka ji opakovaně tančila v Národním divadle a v několika inscenacích v zahraničí. „Chci zachovat krásu a čistotu klasického tanečního jazyka, ale dát postavám skutečné vztahy, motivace a emoce, kterým může dnešní divák rozumět,“ říká a pokračuje: „Velmi důležitý je pro mě kontrast obou jednání. První je plné života, barev a lidských emocí. Druhé nás přenáší do tajemného světa víl. Ani ten ale nevnímám pouze jako temný a chladný. Je v něm krása, klid, síla i určitá nadpozemskost. Vládkyní tohoto světa je Myrtha, ale Giselle její neúprosná pravidla dokáže překonat něčím mnohem silnějším – odpuštěním. V tom je pro mě skutečná síla Giselle. V prvním jednání poznáváme mladou dívku, která miluje bez pochybností a bez obrany. Ve druhém jednání se k nám vrací jako někdo, kdo už poznal bolest a zradu, a přesto se rozhodne Alberta chránit. Její láska už není naivní. Je vědomá, hlubší a svobodnější.“
Vedle titulní hrdinky získává v nové inscenaci mj. výraznější prostor také postava Hilariona. Kramešová jej nevnímá pouze jako žárlivého soupeře, ale jako člověka zmítaného rozporem mezi láskou a svědomím. Na konci prvního jednání pro něj proto vytvořila nové sólo na hudbu z Adamova baletu Orfa, aby odhalila a zvýraznila jeho vnitřní konflikty.
„Nechci, aby divák odcházel pouze s pocitem, že viděl krásný klasický balet. Přála bych si, aby ho příběh zasáhl. Aby v něm poznal něco, co zná ze svého vlastního života. Protože doba se změnila, ale láska, zrada, bolest a schopnost odpustit jsou stále stejné. (…) Giselle je pro mě především příběhem o lásce, zradě a odpuštění. Její odpuštění nevnímám jako slabost. Naopak – právě v něm nacházím její největší vnitřní sílu.““
Scénografie Martina Chocholouška záměr choreografky dokresluje: První část zasadil do prostředí inspirovaného venkovským barokem a lidovou tradicí. Druhé (ryze pohádkové) jednání se odehrává mezi ruinami gotické architektury, v tajemném prostoru, kde se příroda prolíná s pozůstatky někdejšího chrámu. Gotický portál se stává symbolickým přechodem mezi světem živých a nadpřirozenou říší víl. Kostýmy navrhl Roman Šolc. Dramaturgem inscenace je Václav Janeček.
Titulní role Giselle patří k nejnáročnějším úlohám klasického baletního repertoáru. Vedle mimořádné technické připravenosti vyžaduje výraznou hereckou a emocionální proměnu – od bezstarostné mladé dívky přes tragický okamžik zrady a smrti až k bytosti, která nachází sílu odpustit. Jednou z ostravských představitelek bude demisólistka baletu NDM Maria Carla Ognisanto, kterou ostravští diváci znají například jako Svanildu z Coppélie či Kláru Cratchitovou z baletu Louskáček – Vánoční koleda. Tančit Giselle si přála od dětství a přiznává, že jméno Carla jí maminka vybrala podle zřejmě nejslavnější představitelky Giselle Carly Fracci, legendární italské primabaleríny. Role vyžaduje technickou preciznost a je velmi náročná, zároveň plná emocí. „Musím říct, že je to opravdu horská dráha emocí. Už při prvním zkoušení scény, kdy Giselle zešílí, jsem cítila obrovskou směs pocitů a po skončení jsem potřebovala pár minut, abych se z toho dostala,“ přiznala Maria Carla Ognisanto.
Balet Giselle je součástí repertoárů divadel už 185 let. Příběh starý téměř dvě století otevírá otázky, které neztrácejí svou naléhavost – jak se vyrovnat se zradou, co znamená skutečná láska a kde hledat sílu k odpuštění. Dílo vzniklo v roce 1841 pro slavnou italskou tanečnici Carlottu Grisi a balet se prakticky hned stal jedním ze symbolů romantismu.
Nové nastudování v NDM navazuje na více než stoletou ostravskou tradici tohoto titulu. Poprvé byla Giselle v Ostravě uvedena 23. listopadu 1922 v tehdejším Městském divadle, dnes Divadle Antonína Dvořáka. Titulní roli tančila Olga Janatová a Albrechta (u nás Alberta) první šéf ostravského baletu Achille Viscusi, který stál u zrodu místní baletní tradice a byl i choreografem inscenace.