Autor Celkem všedních dnů Adam Gwon v Ostravě: Vaše inscenace patří k nejlepším, co jsem viděl

První otázka nemůže znít jinak. Jak se vám líbila včerejší i dnešní premiéra? Jak byste zhodnotil kvality inscenace i její obsazení?

Je nádherné vidět, že muzikál, který jsem napsal a který je mi tak osobně blízký, může být přeložen do jiného jazyka. A co je ještě důležitější, že může být přenesen ten příběh, postavy a emoce k úplně nové skupině lidí v jiné zemi. To pro mě hodně znamená. A mluvit s některými z herců a slyšet, jak sami sebe poznávají v těchto postavách v tomto příběhu, je myslím něco opravdu výjimečného. Jsem moc rád, že jsem tu mohl být a zažít to.

Je něco konkrétního, co vás zaujalo na jejich ztvárnění postav?

Zaujalo mě například, jak působil pár Jasona a Claire. Myslím, že jsem tento vztah ještě nikdy neviděl tak hravý a plný radosti, protože v Americe mají herci a režiséři tendenci zdůrazňovat chlad a odstup, které jsou v jejich vztahu přítomné. Líbilo se mi, že zde jsem měl pocit, že se tyto dvě postavy skutečně milují, navzdory překážkám, které musí překonávat. Díky tomu jsem k nim od začátku měl blízko.

Včera i dnes jsem také vnímal jako jeden z nejdojemnějších momentů chvíli, kdy Jason chytí lístek papíru. To na mě v amerických inscenacích nikdy tak silně nepůsobilo. Ale dnes večer jsem díky vztahu, který mezi sebou vybudovali, ve chvíli, kdy Jason dostává tu zprávu z nebe, s ním opravdu soucítil a moc jsem si přál, aby ti dva mohli být spolu.

Tým muzikálu NDM v Ostravě spolu s Adamem Gwonem. (Foto: Martin Kusyn)

Obstojí ostravská inscenace ve světové konkurenci nejlepších zpracování tohoto díla?

Rozhodně. Řekl bych, že tato inscenace patří k těm nejlepším, které jsem viděl. Vždycky mám rád, když zpěváci do svých rolí vnášejí také hodně herectví. U velkých muzikálů v Americe jde často především o zpěv, a ne tolik o herectví. Ale já mám rád, když najdete skvělé zpěváky, kteří předají zároveň hloubku svých postav a emocí. A myslím, že všichni herci v obou obsazeních toho dosáhli opravdu dobře.

Vaše texty jsou velmi civilní, vtipné a založené na přirozené mluvě. Čeština má ale jiné přízvuky a úplně jiný rytmus. Jaké pro vás bylo poslouchat své dílo v češtině, jazyce, kterému nerozumíte?

Je to opravdu zajímavé, protože bohužel nemluvím česky, takže hlavou jsem tak úplně nerozuměl tomu, co herci říkají. Mám ale pocit, že jsem to všechno cítil. A myslím, že je to zásluhou Hanina překladu. V ústech těchto herců mi text připadal naprosto přirozený a autentický.

Jedna z mých nejoblíbenějších věcí na muzikálech, které píšu, je sledovat herce v postavách, které působí velmi skutečně. Přestože zpívají a používají tedy umělý, stylizovaný druh jazyka, stále působí jako skuteční lidé. A přesně to jsem tady cítil.

Adam Gwon v Ostravě. (Foto: Martin Kusyn)

Co vás vlastně přimělo přijet do Ostravy přes půl světa? Je pro vás běžné jezdit na premiéry zahraničních nastudování svých her, a to i takto daleko, nebo ne?

Není to běžné. Je to něco velmi výjimečného. Režisér Marek David mě oslovil na Instagramu, napsal mi o této inscenaci a pozval mě. Bylo to pozvání, které jsem nemohl odmítnout, protože jsem v České republice ještě nikdy nebyl. Bylo tedy pro mě vzrušující tuto zemi poprvé navštívit. A jakou lepší motivaci k cestování na nějaké nové místo si můžete přát než vidět, jak krásně se tam uvádí vaše vlastní dílo? Bylo pro mě opravdu výjimečné napojit se na místní divadelní komunitu, protože v New Yorku hraje komunita v životě divadelních umělců velmi důležitou roli a mám pocit, že stejně je tomu i tady.

Muzikál Celkem všední dny je hluboce zakořeněný v tempu a rytmu New Yorku. Jak na vás působí tempo, rytmus a atmosféra Ostravy?

Řekl bych, že je to tady mnohem klidnější, a to úžasným způsobem. Je tu také tolik historie! Už jen procházet se ulicemi a poznávat město… Dnes ráno jsme navštívili katedrálu, která stojí naproti divadla. Vnímat tíhu historie tohoto místa mě opravdu fascinuje. Už jsem si o tom dělal legraci s Hanou. Říkala: „Ale tahle budova vlastně není tak stará. Byla postavena na konci 19. století.“ A to by v Americe byla opravdu, opravdu stará budova. Je tedy velmi zajímavé vnímat historii tohoto místa v kombinaci se vší tou novou, živou energií, kterou představuje například tato divadelní budova a uvádění nových muzikálů. Je to opravdu vzrušující kombinace, kterou podle mě v New Yorku nenajdete.

Zleva překladatelka Hana Nováková, Adam Gwon a moderátorka Kateřina Huberová při besedě v centru Pant. (Foto: Martin Kusyn)

V Ostravě jste strávil několik dní, máte za sebou mimo jiné besedu v Centru Pant. Co na vás v Ostravě zatím udělalo největší dojem? Rozdělil bych to na dvě části – co vás nejvíce zaujalo v Ostravě a co v divadle?

Ve městě jsme dnes ráno měli naprosto úžasnou příležitost podívat se na varhany, které se staví ve zmiňované katedrále. Nikdy jsem nic podobného nezažil, a bylo to proto opravdu vzácné potěšení. Mohl jsem vidět, s jakou pečlivostí a složitým úsilím se tyto varhany v katedrále staví a obnovují.

Pokud jde o zdejší inscenaci, myslím, že jedním z mých nejoblíbenějších momentů byl duet Deb a Warrena na střeše. Byl inscenován velmi jednoduše, pouze dva herci seděli vedle sebe na pohovce. Ale byl jsem naprosto pohlcený tím, co si říkali, přestože jsem nerozuměl slovům. Jejich společný výkon byl velmi křehký. Cítil jsem to včera večer i dnes večer. Myslím, že Marek tuto scénu nádherně zrežíroval a herci ji zahráli opravdu nádherně a citlivě. Doslova jsem hltal každý okamžik.

Společná fotografie po skončení besedy v Pantu. (Foto: Martin Kusyn)

Možná úplně poslední otázka: Kdybyste měl na základě své návštěvy Ostravy a lidí, se kterými jste se setkal, napsat jednu píseň, jakou náladu by měla?

Myslím, že by to byla veselá party píseň, protože mezi všemi, kdo se na muzikálu podíleli, panuje obrovská radost. Nemluvě o tom, že jsme během dvou premiérových večerů měli dvě oslavy. Takže si myslím, že bych pro Ostravu napsal party song.

Děkuji vám za váš čas a za rozhovor.

Bylo mi potěšením.