Milan Bátor
Pianistka Kristina Kasíková nepatří k umělkyním, které by hudební scénu každoročně zahlcovaly novými nahrávkami a dotěrným marketingem. O to hlubší stopu však zanechává její nový počin, který se zrodil s vnitřní konzistencí, inteligentním ponorem a zřídka vídanou pokorou. Její nejnovější album, vydané u vydavatelství ArcoDiva a nahrané v inspirativním prostoru Sálu Martinů v Praze, je toho zářným důkazem.
Snímek, který po technické stránce citlivě podpořila hudební režie zkušeného Jiřího Štilce a zvukové mistrovství Václava Roubala, přináší stěžejní repertoár německého a rakouského romantismu: Beethovenovu pozdní Sonátu As dur op. 110, Schubertova Vier Impromptus op. 90 a Brahmsova Drei Intermezzi op. 117.
Již samotný průvodní text v bookletu, který rodačka z Opavy sama napsala, prozrazuje, jak niterný a osobní je její vztah k tomuto repertoáru. Vzpomínky na dětství, hudební zázemí rodičů a svět prosvětlený slunečními paprsky se propisují i do samotného interpretačního rukopisu. Album tak nepůsobí jen jako akademická přehlídka dokonalé techniky, ale jako intimní zpověď a dialog s minulostí i současností skrze umění, které překračuje čas. Škoda, že nahrávka nemá konkrétní název, který by umělecký „těsnopis“ její duše výstižně pojmenoval.
První pilíř alba tvoří Sonáta As dur op. 110 Ludwiga van Beethovena. Kristina Kasíková v bookletu trefně poznamenává, že předposlední mistrova sonáta má „jedinečnou formu, která je tvořena jejím příběhem – příběhem Beethovenova života, jeho zápasů, utrpení a vítězství“. Jak sama Kristina Kasíková o skladbě uvádí, úvodní věta v ní otevírá „tématem mytickou moc lásky, která dává vzniknout nejen životu samému, ale je živnou půdou pro všechny tvořivé akty, tvůrci je múzou, člověku ochráncem, má moc proměňovat lidská srdce“. Pianistka skvěle vystihla dynamické proměny díla – od sněžné křehkosti kaskádovitých akordických rozkladů přes revoluční vzdor až po hluboké utrpení třetí věty, kde arioso a fugátové pasáže evokují „zápas sváděný ve vlastním nitru, snahu vyrovnat se s ranami osudu a nutností obětí“. Závěrečná fugová katarze pod jejíma rukama ústí v extatickou transcendenci.
Francouzská vzletnost a vídeňský půvab se v pojetí Kasíkové mísí s hlubokou existenciální tísní v cyklu Vier Impromptus op. 90 Franze Schuberta. Podle jejího výkladu se tato hudba až „příliš často ocitá ve stínu přicházejícího konce, náhlá zamrazení a předtuchy prosvítají i slunnými částmi těchto poeticko-dramatických obrazů“. Zatímco první impromptus v c moll nese ozvěny temných dramat blížící se smrti – s mrazivou naléhavostí připomínající slavného Krále duchů, druhé a čtvrté opouštějí bezstarostné letní počasí a propadají se do chmurných, zimomřivých nálad, v nichž se mísí touha s vědomím nedosažitelnosti. Třetí impromptus naproti tomu rozeznívá něžný a milosrdný prostor tóniny Ges dur, jako svébytné poetické rozjímání o lásce.
Závěr alba patří trojici Drei Intermezzi op. 117 Johannesa Brahmsa, které sám autor nazval „ukolébavkami mého žalu“. Kasíková tuto trilogii vnímá skrze esenciální lidské motivy: Zrození – Láska – Smrt. Ztvárnění této klavíristky zde vychází z hypotézy, že první intermezzo sice nese rysy skutečné ukolébavky vycházející ze skotské balady, ale „radost z mateřství a láska k dítěti se ocitají ve stínu závažné životní situace a chudoby“, přičemž nakonec smířlivě vítězí.
Dramatičtější druhé intermezzo b moll v sobě nese neklid a lítost nad ztracenou či promarněnou láskou, zatímco třetí intermezzo v prochladlé tónině cis moll dýchá atmosférou zmaru, tísně a neúprosného konce, kde hrdina již nemá sílu vzdorovat a je přemožen tragickým osudem.
Nová nahrávka Kristiny Kasíkové je triumfem zralého uměleckého vyjadřování. V době, kdy je hudební provoz často poháněn dravou snahou po zviditelnění a komerčním ohlasu, působí tento počin jako vzácná oáza klidu, hluboké reflexe a vytříbeného vkusu. Její hra se opírá o dokonalou technickou suverenitu, která však nikdy nezastiňuje obsah – naopak slouží jako průzračné médium pro sdělení těch nejniternějších lidských emocí. Tento počin si bezpochyby zaslouží pozornost každého milovníka klavírního umění.
*
Kristina Kasíková: Beethoven, Schubert, Brahms. Sál Martinů, Lichtenštejnský palác, Praha. Hudební režie Jiří Štilec, Zvuková režie Václav Roubal, Cover foto David Turecký, Sleeve note Kristina Kasíková. Celkový čas: 66:46. ArcoDiva, 2026.
