Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Recenzní rozhovor: Inscenace Hoří, má panenko nabízí výborné herecké výkony, k naplnění očekávání to ale nestačí

Recenzní rozhovor: Inscenace Hoří, má panenko nabízí výborné herecké výkony, k naplnění očekávání to ale nestačí

27.11.2022 Divadlo

Činohra Národního divadla moravskoslezského v Ostravě uvedla v sobotu 26. listopadu premiéru divadelní adaptace filmu Miloše Formana, Jaroslava Papouška a Ivana Passera Hoří, má panenko. Autorem adaptace je Tomáš Svoboda, který se také ujal režie. V pokusu o nový publicistický žánr (recenzní rozhovor) si o premiéře nové inscenace povídají Evelína Vaněk Síčová a Ladislav Vrchovský.

Zvětšit obrázek

Z inscenace Hoří, má panenko.
Foto: Martin Kusyn

V předvečer první adventní neděle se Evelína Síčová a Ladislav Vrchovský vypravili do Divadla Jiřího Myrona na premiéru inscenace Hoří, má panenko. Stejně jako si Tomáš Svoboda zaexperimentoval s přenosem filmu na divadelní prkna, i oni si zkusili zaexperimentovat a o inscenaci si namísto psaní klasické recenze popovídali. Přes veškeré tvůrčí ambice režiséra shledali ve svém dialogu některé  jeho kroky za poněkud škobrtavé, a tak je ani nepřekvapila rozpačitost polostojícího hlediště po závěrečném ulehnutí Jiřího Neduhy, kterému shořela chalupa, do zasněžené postele.

Ladislav: O čem to včera podle tebe bylo?

Evelína: Hm …, o čem to bylo … (chvíle ticha)

Ladislav: Mlčení je také odpovědí. Vypadá to tak, že odpověď delší dobu hledáš. Nemýlím se?

Evelína: Vidím včerejší premiéru inscenace Hoří, má panenko jako kombinaci výzvy, pocty, experimentu a touhy na divadle uchopit to, co je téměř neuchopitelné, protože sám o sobě ten film, podle kterého to je, byl ve své době také experimentem. Na poli filmovém, rozumíš mi?

Ladislav: Rozumím. Přečtu ti, co řekl šéf činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěch Štěpánek k projektu této inscenace v rozhovoru pro Ostravan na počátku této sezony: „Dramatizaci dělá Tomáš Svoboda. Tentokrát věc nešije na Ostravsko, ale přímo na tělo souboru. Zahrají si všichni naši chlapi, ve hře je mužských rolí tolik, že budeme potřebovat i hosty. Hlavní postavou ale bude ples. Ples jako kulturní rituál, který se šedesát let nemění.“ (Celý rozhovor ZDE). Ale já se ptám: Opravdu se ples jako kulturní rituál už šedesát let nezměnil? Byla jsi na několika plesech v průběhu posledních deseti, patnácti let?

Z inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Evelína: Tady v tom bych s Vojtěchem Štěpánkem souhlasila. Nemění se, byť generačně už jsme někde jinde. Pořád se ale udržuje nějaká kostra, a i to tlačení opakujících se věcí, tradic na úkor té pohody. Takže ano, souhlasím.

Ladislav: Já mohu s Vojtěchem souhlasit v jedné jediné věci, která mi bere na plesech pohodu, a to jsou velice nudné tomboly.

Evelína: To je to tlačení do něčeho …

Ladislav: Jinak se ale podle mne plesy velice proměnily. Směrem ke kvalitní hudbě, velkému spektru možných druhů plesového oblečení, vesnické plesy před šedesáti lety, pokud se nejednalo o ples folklorní, byly šedivé a bezbarvé. Dnešní moderátoři i na malých vesnicích jsou velmi často skvělí baviči. I moderovaná zábava bývá často velmi vtipná a kreativní. Stejně jako včera v divadle na plesech vídám mladé muže v džínách, což bylo (ano, i dnes někde stále je) zcela nemožné, ale ve většině plesů zcela tolerované. Prostě to neplatí. Ale totéž říká i režisér Tomáš Svoboda.

Evelína: Já bych to možná upravila, nebo přesněji rozdělila, stejně jako divadlo, na formu a obsah. Ten obsah bálů se moc nemění, zatímco forma – vizuál se velmi proměnila. Je tam pořád to, co očekává člověk, který na bál jde. Že tam bude nějaká hudba, moderátor, bude tam tombola, případně nějaká zábava, volba královny krásy moc nebývá, ale na těch hasičských třeba stále může být. Ale forma toho, jak se ti lidé prezentují dneska, jde opravdu s dobou. V tom bych s tebou souhlasila, ale rozdělila bych to na ty dvě úrovně, na formu a obsah.

Z inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Ladislav: K obsahu dnešních plesů: Je možné zažít hry a zábavu, kterou organizátoři připravují pro plesové hosty. Jsou k vidění hry s obsahem parodujícím politiky nebo cokoliv z dnešní reality. To přece bylo před šedesáti lety zcela nemyslitelné. Vidím prostě svobodu, která přišla po roce 1989, i na plesech. A když se budeme dívat jen na dnešní hasičské bály, tak tam vidím v uniformách většinou více mladších než starších dobrovolných hasičů. A jsou to pro mě dnešní hrdinové, v hasičském řemesle skoro stejně dobří jako profesionálové. A ke starším kolegům se chovají s úctou – úplně jinak, než v metafoře zobrazil Miloš Forman. Dnešní plesy jsou obrazem dnešního světa. Rituál se proměnil! Ale dovol ještě citaci z vyjádření režiséra Tomáše Svobody: „Volba titulu není náhodná i s ohledem na dobu, ve které žijeme a díky které získal ten titul novou aktuálnosti. V tom filmu přece vidíme staré uniformované lidi, kteří mají pocit, že vládnou mladým „civilistům, i když to tak vlastně vůbec není. Vidím v tom určitou souvislost s dneškem, kdy vlastně opět vládnou lidé ve věku šedesát plus, kdy vládnou i lidé v uniformách a mladí lidé na to dost pasivním a rezignovaným způsobem koukají. … Je děsuplné to, že jsou ve filmu hasiči vykresleni jako úplně normální lidé. V naší inscenaci jsme ty hasiče posadili do vyšší úrovně nad prostor, ve kterém se zpívá, tančí a hraje, a pohybují se tak v jakémsi velínu, který tomu všemu dává metaforickou podobu. Na scéně budou samozřejmě všechny ty známé figurky a scény, které lidi z filmu znají. Ale tahle metafora gerontokracie versus mladá liberální společnost je v inscenaci prostě přítomná. Diváci můžou zažít vesnickej ples se vším všudy. (Celý rozhovor ZDE). Opravdu nám dnes vládnou šedesátníci a mladí jen rezignovaně koukají?

Evelína: Podobnou větu jsem slyšela od režiséra Svobody v televizním pořadu Sama doma. Cinkla mě do ucha. S tím nesouhlasím. Protože starých lidí ani v té politice už dneska moc nevnímám. Naopak. Jsou tam lidé, se kterýma se já dokážu ztotožnit, tedy věkově myslím. Vláda se omladila v kontext předešlé tradice. Když už tedy řešíme politiku. Netroufám si polemizovat o Formanově záměru, ale extra politicky film nevnímám, nýbrž lidově. Chápu, že v době, ve které je natočen, svádí k této polemice, ale novodobé srovnání mě osobně překvapilo. Film jsem si před premiérou oživila, abych měla srovnání, jak dalece tvůrci budou adaptovat předlohu. Uvědomila jsem si, že mě tam nejvíce baví ta česká povaha, že se v rámci plesu řeší něco, co nikoho nezajímá, ale je na to kladen takový důraz. Ta politika mě od režiséra Svobody překvapila, protože ho mám za velmi svobodomyslného režiséra. S jeho postojem se úplně ztotožnit nemohu, a navíc mě vlastně ani jeho ztvárnění nepřesvědčilo, že bych v tom ten dnešní odraz měla vidět.

Z inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Ladislav: Formanův film vnímám jako metaforu týkající se totalitní a normalizační duchovní vyprázdněnosti a parodii některých lidských povah a charakterů. Tedy skoro všech, vezmeme-li lidské spektrum obecně. Včetně té glorifikace uniforem v tehdejší době. Dnes žiju v pestré občanské společnosti. Mám pocit, že Tomáš Svoboda se v téhle inscenaci stává příslušníkem jistého mikrosvěta, který asi v dnešní populaci existuje. V tom mikrosvětě může vládnout tzv. gerontokracie. Ale spíše se domnívám, že je to účelový pohled v kontextu tvorby této inscenace. A pak už jen mohu tuhle naši dlouhou úvodní debatu uzavřít soudem nad dramaturgií inscenace. Podle mě vychází z mylné, respektive poněkud omezené představy dnešní reality. Proto také nevím, o čem se tohle představení včera vlastně hrálo. Ale ještě jedna věta režiséra Svobody: „Je děsivé, že v tom filmu jsou hasiči vykresleni jako úplně normální lidé.“ Přijdou ti hasiči ve Formanově filmu jako úplně normální? Místy jsou to karikatury.

Evelína: Forman vystihl škálu charakterů lidí. Ta karikatura asi vznikla díky tomu, že jsou to neherci. Dostali nějakou roli a zkouší to zahrát.  Když bych si odmyslila to „zkoušení“, zůstává mi paleta povah lidí, kteří se mohou sejít v tom ansámblu hasičů nebo myslivců nebo učitelů, prostě kdekoli jinde, a v tom vidím sílu Formanova zobrazení. Všude je někdo, kdo kouká na věc z jednoho úhlu, kdo čeká na ředitele nebo kdo tím samozvaným ředitelem je. Že si vybral zrovna ty hasiče, je pro našince trefné. Hasičský bál je takový ikonický, protože se snad na každé vesnici dělá. Nebo myslivecký. Kdybys tam zavedl ty myslivce, je to dost podobné. Ale ten základ je v těch rozmanitých charakterech, ve kterých se zrcadlí naše okolí i my sami.

Z inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Ladislav: Šel jsem na představení s velkým očekáváním. To očekávání se nenaplnilo. Tomáš Svoboda v rozhovoru před premiérou slibuje divákům, že zažijí vesnický ples se vším všudy. Opravdu bych chtěl vidět vesnický ples, který by vypadal jako ten včerejší v Divadle Jiřího Myrona. S tak skvělou kapelou, která sice hraje odrhovačky, ale naprosto skvěle, bez rozladěných nástrojů, s moderátory jako Jiří Sedláček, který mě opravdu bavil. Dokonce i to, že vulgarismy v těch vtipech vlastně nebyly vulgární. Jeho partnerka v moderátorské dvojici, výborná Izabela Vydrová, v té inscenaci pro mě zosobňuje sebevědomé mládí, které žádná gerontokracie nemá šanci poroučet. I když občas hraje postavu s poněkud pokleslým vkusem, co se projevu týká, zpívá a tančí úžasně. Nezažil jsem vesnický ples. Zažil jsem perfektní přehlídky ženského a mužského herectví, ukázku odlišnosti mezi herci a neherci. Svobodův příslib, že zažiju autentickou radost i autentický smutek, a možná i katarzi, se také nenaplnil. Odcházel jsem autenticky smutný a bez katarze. S otázkou, o čem a proč se tohle vlastně hraje.

Z inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Mohu se ale vyjádřit k otázce, zdali je film převoditelný na jeviště, nebo kde jsou hranice mezi filmem a divadlem. Tady ukázal Tomáš Svoboda, že je výborný divadelní režisér ve scéně s hořícím domem. Seděl jsem v divadelním sále, ale zážitek jsem měl silnější než při sledování filmu. Vynikající řemeslná práce tvůrců videa a triku. Ten obraz včera legitimizoval pokus přenesení filmu na jeviště. Byl jsem u toho požáru mnohem blíže než při sledování filmu. Jinak ale v neujasněné dramaturgii pramení všechny problémy, které ta inscenace má.

Evelína: V tom mohu s tebou souhlasit. Vojtěch Štěpánek napsal před rokem inscenaci Něco pro lidi, v režii Tomáše Jirmana, kterou je stále možné vidět. Výborně v ní vystihl povahy postav. To, co řekl k inscenaci Hoří, má panenko, přesně sedí k tomu, co udělal před rokem. Kdybych se podívala do útrob myšlení Vojtěcha, tak vidím, jak on by si asi představoval adaptací Formanova filmu pro divadlo. Tehdy v jeho inscenaci to bylo lehce formanovské. I když v tom hráli profesionálové. Ve filmu hrají neherci, tady všechny repliky vyšly 1:0 pro divadlo, protože to bylo dobře zahráno. Dobře, zasmáli jsme se. Ale chyběla mi taková ta formanovská poetika. U Formana vidíš v každém tom hasiči nějakého člověka, kterého znáš ze života. A řekneš si, ten furt řeší hovadiny. Nebo chce mít tu pravdu. Nebo chce mít všechno na seznamu napsáno. Tady se tomu celý sál smál, protože to bylo dobře zahráno.

Z inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Ladislav: Ale má to být jenom o tom, aby se lidi smáli?

Evelína: A tady se dostáváme k tvému prvnímu dotazu: Co to vlastně mělo být?

Ladislav: Vracím se k té Svobodově zmínce o gerontokracii. Dnes ji vůbec nevnímám. Na konci osmdesátých let, to nám opravdu vládli starci z ústředního výboru KSČ. V tom je síla Formanova filmu: metaforicky se vyjádřil prostřednictvím spolku organizujícího ples ke spolku, který tehdy vládl státu. Ale k čemu se vyjadřuje tahle inscenace dnes? Ale už se zase točíme v kruhu kolem stále stejné otázky. O čem a proč. Pojďme k tomu, co se povedlo. A to byly herecké výkony. Řekni, které výkony herecké tě zaujaly?

Z inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Evelína: Z ženských rolí to byla Petra Kocmanová při hlídání tomboly. Já ji mám ráda jako komediální herečku. Ona je pro mě samá ruka, samá noha, a skvěle si ze sebe umí udělat srandu. Já jsem se na ni zaměřila především, když nebyla „v záběru” a její vložení se do role je pro mě kouzelně fascinující, ona hraje na sto dvacet procent.

Ladislav: Mně se velmi líbila Marie Logojdová.

Evelína: Paní Logojdová tu ambiciózní maminku vystihla nádherně. Hlasem, fistulí. Miroslava Georgievová také. U ní jsem si uvědomila, že byť ženy v inscenaci mají málo prostoru, ona ten svůj využila také dokonale. Problematické mi přišly ale některé vsuvky do textu filmu. K tomu se vrátím. Ve filmu je vidět ten nezájem mladých holek, které někdo tlačí do soutěže královny krásy. Ta apatie. Ten kontrast se snaživými organizátory mě bavil nejvíce.

Ladislav: To je od Formana úplně přesné! Tehdy nám vládli geronti a mladým byla jejich politika úplně ukradená. Až na pár kariéristů, ale to je jiné téma … Včera byly na jevišti úplně jiné dívky! Osobnosti, které šly proti gerontům.

Evelína: Ale jestli to byl Svobodův záměr …

Ladislav: Nebyl! Vždyť mluvil o pravém opaku! O dnešní nadvládě stáří nad mládím!

Evelína: To tam včera nebylo.

Ladislav: Nebylo. Ale mluvila jsi o vsuvkách …

Z inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Evelína: Ano. Je tam partnerský pár a hasiči se ten pár snaží roztrhnout, aby žena šla s nimi, mladík se začne prát, protože mu berou babu, a oni ho v přesile chytnou a vyhodí ven. Jenže tahle scéna byla rozmělněna jakýmsi přídavkem, ve kterém jí z pod šatů vylézá další mladík a situace šla do ztracena.

Ladislav: Chyba režie. Kdyby to zůstalo tak, že staří hasiči vyhazují mladíka, protože potřebují jeho dívku, bylo by to čisté vyjádření gerontokracie. Přídavkem je účinek celé situace zničen.

Evelína: Měla jsem pocit, že jde o manželský pár, a ženě zpod sukně vyleze další chlap. Pro mne velmi rušivá pasáž celé inscenace.

Ladislav: Pojďme k mužským rolím. Pro mě byli velmi dobří Petr Parzenberger, Martin Dědoch, Tomáš Jirman, David Viktora, Petr Houska, František Strnad, výborný byl Jan Fišar, vynikající Vladimír Čapka.

Evelína: Já se hodně zaměřovala na ty vedlejší postavy a výborný za mě byl Vít Roleček i nenápadný Roman Harok v roli Miloše Formana. K tomu bych jen dodala, že tento autorský oblouk mi v rámci filmových interakcí připadal, oproti zásahům do scénáře, velmi vítaný.

Z inscenace Hoří, má panenko. (Foto: Martin Kusyn)

Ladislav: K ostatním stavebním složkám inscenace nemám žádné výhrady. Scéna velmi dobrá včetně využití jeviště i přilehlých prostor, a pokud se Nikola Tempír, jakože asi ano, výrazně podílel na scéně hořícího domu, pak je jeho celková práce vynikající. Kostýmy výborné, světelný design také. V Divadelních novinách dáváme hvězdičky, pět je nejvyšší ocenění. Dávám tři, vzhledem k neujasněné dramaturgii, a oceňuji jimi v celku inscenace hlavně herecké výkony všech účinkujících. Co ty?

Evelína: Shodneme se. Dávám také tři. Herecky, pohybově, hudebně a scénograficky by to bylo za pět hvězd, režijně bohužel mínus dva, a pokud správně počítám, vychází mi z toho, stejně jako tobě, tři hvězdy.

*

Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer, Tomáš Svoboda: HOŘÍ, MÁ PANENKO. Režie: Tomáš Svoboda. Dramaturgie: Pavel Gejguš. Scéna: Nikola Tempír. Kostýmy: Anna Forstová. Hudební nastudování: David Schreiber. Pohybová spolupráce: Jana Hanušová. Premiéra 26. listopadu 2022 v Divadle Jiřího Myrona.

Evelína Vaněk Síčová & Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.