Dream Factory: Třetí den potvrdil kvalitní dramaturgii a velký zájem diváků. Škoda jen zrušeného představení

Příjemný nedělní den v rámci divadelní festivalové přehlídky Dream Factory začal pozvolna bublat v Divadle loutek Ostrava. Zde si přišli na své především mladší diváci, ale ani rodiče nebyli ochuzeni. Nápaditá inscenace Jedenáct babiček v režii Jakuba Maksymova, jenž je zástupcem také ostravské sekce, nabídla putování malé Klárky hned k několika různým hlídacím babičkám. Moderní příběh podle knihy Olgy Černé nepatří sice k tomu nejvydařenějšímu z letošního repertoáru ostravské loutkové scény, nicméně dokazuje neutuchající kvalitu zdejší dramaturgie.

Odpolední program následně pokračoval v nedalekém Divadle Antonína Dvořáka. V zaplněném sále historické budovy Národního divadla moravskoslezského diváci mohli zhlédnout známou operu Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta očima loutkových ikon Spejbla, Hurvínka, Máničky a Žeryka. Inscenace vznikla ve spolupráci Divadla Spejbla a Hurvínka a Národního divadla Brno. Diváci se tak prostřednictvím zvídavého Hurvínka mohli velmi originálně přiblížit světoznámé opeře a přitom se velmi příjemně bavit. Propojení živých herců/pěvců a loutek známých napříč generacemi velmi dobře funguje. Zdařilý nápad vznikl v režii Hany Mikoláškové podle upraveného libreta Patricie Částkové, čímž se propojily zdánlivě nesourodé divadelní bubliny, aby vznikla jedna velmi barevná, hravá a inspirující.

Z inscenace Hurvínek prodává nevěstu. (Foto: Maxim Bajza)

Od inscenací určených především dětskému publiku se měl program velmi šikovně přesunout do teenagerské tematiky. Láska z Tiktoku režisérky Daniely Špinar, která měla být uvedena v komorním prostoru Studia G, byla bohužel zrušena kvůli akutní zdravotní indispozici představitelky hlavní role Barbory Horčičkové.

Ačkoli taková změna programu zamrzí, večerní emočně nahuštěná inscenace Noční můry s čápem marabu maximálně vykopenzovala chybějící divadelní zážitek. Téměř dvouhodinová adaptace knihy Irwina Welshe diváky zavedla do podvědomí floutka Roye Strange, ve kterém se odehrává fascinující mikrosvět myšlenek, pohnutek, tužeb, činů a výčitek svědomí. Postupně se rozplétá změť situací, které vedou k morálně pokřivenému závěru. Jak se s takovou situací vyrovná divák, ponechává režisér Tomáš Ráliš čistě na jeho mysli. Inscenace se vyznačuje zdařilou a precizní režijní prací, jež diváka nepodceňuje a zdárně se vyhýbá explicitnímu herectví. Michal Lurie, Jan Hájek, Dan Kranich a Romana Widenková předvedli fascinující vtažení do děje.

Z inscenace Noční můry s čápem marabu. (Foto: Maxim Bajza)

Noční můry s čápem marabu patří do kategorie apelujících inscenací, které nechtějí zavírat oči před společenskými křivdami či sociálními rozdíly, ale zároveň nezapomínají na estetiku herectví a kvalitní domyšlenou režii, ve které se odráží především důkladná znalost Welshova díla a jeho typického rukopisu. Jak rozkryl Tomáš Ráliš v následné diskuzi, jeho práce spočívá především v dobrém týmu herců a tvorba finální verze divadelní adaptace se měnila pozvolna a velmi pečlivě.

Závěrem se jen sluší dodat, že Dream Factory jako každý rok dokazuje, že česká a slovenská divadelní scéna je umělecké perpetuum mobile. Každoročně přivádí do Ostravy neutuchající příval režijních nápadů, kvalitního herectví a témat, která nemají hranice a doufám, že je dlouho (nebo snad nikdy) nenaleznou.