Změny se dějí a jsou v pořádku, říká zpěvák John Newman, který vystoupí na Beats for Love

Co si po jedenácti letech vybavíte z Ostravy, kde jste tehdy zpíval na festivalu Colours of Ostrava?

Na Colours of Ostrava mám opravdu výrazné vzpomínky. Tehdy jsem si vůbec neuvědomoval, jak velký to je festival. Nic jsem o něm nevěděl. Přijeli jsme asi 30 minut před tím, než jsme měli jít na pódium. A až tehdy mi došlo, že jsem headliner. Whau. Každopádně to bylo úžasné místo se skvělými lidmi. Vystupoval jsem na mnoha festivalech, ale díky tomuto jednomu faktu si to moc dobře pamatuji. Je super se vrátit zpět. Jsem velmi nadšený.

Už příští měsíc se představíte na festivalu Beats for Love, kde vystupují převážně interpreti inklinující k taneční hudbě…

Podle mě je dobře, že vystoupím na jiném festivalu, který je zaměřený více na taneční hudbu. Změny se dějí a jsou v pořádku. V současnosti mám svou show založenou na elektronice a r´n´b, což je patrné třeba z mé spolupráce s Calvinem Harrisem, Davidem Guettou nebo Galantis. Moje koncerty jsou plné energie, ohňových efektů i pyrotechniky, ale stále v nich zůstává mnoho emocí. Mám také rád, když publikum reaguje. Samozřejmě dojde i na známé hity. Jinými slovy, pro Beats for Love připravím velkou show s hity a se spoustou energických tanečních songů.

Přemýšlel jste o tom, jak by váš život vypadal, kdyby nepřišel úspěch s písněmi Love Me Again, Cheating či Blame, kterou jsem nazpíval právě s Calvinem Harrisem?

Dnešní svět je hodně matoucí. I pro muzikanta. Změnil jsem se hodně. Asi jako každý, kdo čelil podobnému tlaku. Samozřejmě když se věci nevyvíjí tak dobře, jak chcete, uvažujete, jaký by svět bez toho byl. Přemítáte: „Je nějaká další možnost?“ „Co dalšího bych mohl dělat?“ Neznám odpověď. Byly dny, kdy jsem přemýšlel, co bych mohl dělat jinak. Ale nenávidím tuhle myšlenku. Nechci být svázaný touhle myšlenkou. Chci být kreativní člověk, jaký jsem, nechci mít pocit, že jsem tlačen někam jinam. Jsem pořád oddaný mé práci, která je pro mě vším a stále ji velmi miluji. Narodil jsem se, abych dělal to, co dělám.

Slovo slavný je v současnosti velmi zprofanované. Nicméně ve vašem případě použitelné je, protože song Love Me Again vyšel, když vám bylo 22 let. A skladba se vzápětí stala celosvětovým hitem. Je něco, co jste tenkrát nevěděl, ale víte nyní, přitom byste si přál to vědět tenkrát?

S tímto vždycky zápasím, když se mě ptají, co bych řekl svému mladšímu já. Pokaždé to skončí pouze u něčeho povzbuzujícího a u toho, aby člověk pokračoval v tom, co dělá, protože dělá správnou věc. Nic navíc bych neřekl ani teď, ačkoliv stárneme a dostáváme se do životních období, kdy chceme dávat rady dětem. Spíše bych však chtěl, aby mi ten tehdejší mladý kluk radil nyní. Například v tom, jak je život snadný a abych se přehnaně neutápěl v přemýšlení o nějakých běžných životních věcech. Přál bych si, abych tu krásu, naivitu a záři tehdejších dnů měl nyní. Určitě bych nikomu neradil, aby pil nějaké drahé šampaňské a flirtoval s nádhernými holkami jen proto, že odvedl skvělou práci.

Můžeme říci, že jste nyní šťastnější než době, když skladba vyšla?

V určitých ohledech ano, ale ne úplně doslova. Prostě byl jsem šťastný tenkrát a nyní jsem také šťastný, ale jiným způsobem. Tehdy jsem žil svůj život jako slavná popová hvězda, která si v každém městě užívala noční život. V současnosti jsem ženatý muž, který nejraději věnuje svůj čas dceři. Rovněž pracuji jiným, kreativním způsobem než tenkrát. Jsem velmi šťastný za práci, kterou dělám, a že můžu přinášet světlo do života mé dcery a mé ženy. Jasně, je to jiné, ale miluji každou takovou sekundu.

Je něco, co jste ještě o písni Love Me Again neřekl, ale chtěl byste to sdělit?

(smích)… Tak to je velmi těžké. Je to skladba, která měla velký úspěch, stále se o ní hovoří, stále je aktuální a pořád si vede dobře. Je bláznivé, že se neustále zvyšuje počet jejího zhlédnutí na YouTube. Všechno o písni vešlo ve známost už po jejím vydání. Musím však říci, že je skvělé, že tento song stále vytváří nové příběhy, nové momenty, které se týkají nových skutečností v mém životě, i po letech. Je to dobrý song. Je to test času.

Ve skladbě Holy Love zpíváte „I tried my best but it´s not enough“ (Zkoušel jsem vše, co je v mých silách, ale nestačilo to). Co bychom v těchto situacích měli dělat?

Přesně to, co jsem udělal. Stát se nezávislý a vrátit se ke svým kreativním kořenům. Skladba odkazuje k období, když jsem se handrkoval s nahrávacími společnostmi, manažery a podobně. Všichni chtěli, abych jel stále v duchu skladby Love Me Again, ale to jsem nechtěl. Nechci víckrát dělat to, co jsem už udělal. Je to docela zábavné zjišťovat, že mnoho skladeb z té doby bylo o určitých změnách v mém životě. Například Fire in Me odkazuje na období, když jsem se cítil jako v řetězech a čekal na něco odlišného v mém životě, ale nevěděl jsem, na co. Zkoušel jsem dávat každému všechno, ale nedopadlo to vždy dobře.

Které první kapely nebo hudebníky jste začal v dětství poslouchat?
Když jsem vyrůstal, poslouchal jsem různé žánry, jako například indie punk a kapely The Maccabees nebo Maxïmo Park, ale i Stinga a Freda Dursta. V období kolem mých sedmnáctin jsem však najednou ztratil dva své dobré kamarády, což mě nasměřovalo k jinému druhu hudby a k jiným věcem v životě. Soul do té doby byla hudba mojí mámy, ale začal jsem jej také poslouchat, a to hlavně Otis Reddinga. Soulovou muziku stále vyhledávám a mám ji rád. Vždycky jsem měl zájem i o taneční hudbu, hlavně taneční hudbu devadesátých let. Myslím si, že vyspělý hudebník potřebuje vyzrálou inspiraci, čímž se řídím. Snažím se poslouchat a budu poslouchat jakoukoliv dobrou hudbu.

Můžete prozradit více o vašem tetování?

Za všemi se skrývá nějaký příběh. Třeba hned to první Life is a Journey, Not a Destination. Byl jsem mladý naivní kluk, a koupil jsem si první auto. Na osvěžovači vzduchu, který byl na jednom zpětném zrcátku, bylo napsáno: Life is a Journey, Not a Destination. Hned mě zaujalo, jak je to skvělá myšlenka, a řekl jsem si, že ji musím mít na sobě. Vůbec jsem nevěděl, že je to tak slavná citace a docela laciná. Ale nechal jsem si ji vytetovat ve velkém provedení na ruku. Tetování mám fakt hodně, třeba na zadní straně krku mám JJJ, což jsou John, Jackie, James, tedy já, moje máma a můj bratr. Mám tam data narození mé dcery, mé svatby a mnoho dalších.

Slyšel jste nějakou historku od vašich fanoušků, že by jim vaše píseň změnila život?

Je jich opravdu hodně. Mé osobní zkušenosti se dotýkají také mých fanoušků. Zažil jsem toho fakt dost. Měl jsem dva nádory na mozku, takže mnoho lidí se v mých textech najde. Nechci se pasovat do nějakého velkého léčitele, ale myslím si, že je báječné, když lidé cítí, že jsem jako člověk dostupný. Takový totiž opravdu jsem. Jsem tady pro každého, kdo by chtěl se mnou komunikovat.

Jste stále v kontaktu se svými spolužáky ze základní či střední školy?

Vyrůstal jsem v malém městě a jsem docela překvapený, že tam pořád není ještě moje socha (smích)… Jo, s některými z nich jsem stále v kontaktu a komunikuji s nimi. I když se změnila dynamika toho přátelství, protože každý z nás si za ty roky testuje, co pro něho znamená skutečné přátelství nebo opravdová přirozenost.

Obecně vzato, zajímá vás, co si o vás lidé myslí?

O to se vůbec nestarám. Jako hudebník vím, co chci, a to dělám. Rád bych věřil tomu, že všichni poslouchají mou hudbu, ale nedělám hudbu pro to, aby všichni měli stejný názor jako já. Dělám ji pro sebe a je skvělým benefitem, když se líbí druhým. Možná to je to, co bych řekl svému mladšímu já: „Nedávej velkou váhu tomu, co si o tobě lidé myslí.“ Potom se tím jen zbytečně zatěžuješ a vede to ke katastrofám ve tvém mozku.

Je něco, co jste v minulosti neoceňoval, ale nyní si toho vážíte více?

Určitě rodina, lidi kolem mě. Spojení s lidmi na nějaké hlubší úrovni je důležité.

Patříte pořád k vyznavačům zákonů přitažlivosti a různých technik vizualizace?

Bylo mi 12 nebo 13 let, když jsem od mé mámy dostal knihu Law of Attraction (Zákon přitažlivosti). Je to nádherný únik od skutečnosti, že jsme schopní snít o budoucnosti a mít vize, co bychom chtěli dosáhnout. Začal jsem tyto techniky praktikovat a cítím, že mi hodně během mé kariéry pomohly. Ačkoliv si někdo může říci, že to je náhoda. Stále je používám. Třeba tehdy, když si představuji, jak by měl vypadat můj koncert. Možná dělám něco špatně, ale občas je realita jiná, než jakou jsem si ji představoval. Je to nekončící cesta.

Co byste označil za vaši největší současnou výzvu?

Jak jsem už zmínil předtím. Změna je něco, co lidé často nemají rádi. Můj hudební život je stále plný změn, ale pokračuji v cestě, kterou jsem začal, a pořád reprezentuji sám sebe. Je v pořádku, že se lidé mění. Budu pokračovat ve zpívání hitů, budu se snažit stále hudebně rozvíjet různými směry a užívat si to stále více. Změna nemůže být pohodlná…

Máte tedy rád, když se cítíte nekomfortně?

To je realita. Byly dny, kdy jsem zápasil s manažery a volal jim, proč jsou věci takové a ne jiné. Vždy jsem chtěl více. Nyní jde vše správným směrem. Pořád však sám sebe stavím před obtížné situace. Dělám to úmyslně. Stále mám velké nároky na sebe i na druhé, ale vychází to z určitého elánu, který mě žene dopředu. I proto občas čelím nepochopení, ale osobně oceňuji každého, kdo mi pomáhá. Moje práce není komfortní nebo pohodlná, je jako jízda na velmi rozbouřeném moři. Ale o tom to je.