Žádné téma nebylo tabu, tvrdí autoři filmu s názvem Jarek. Jak se povedl, bude jasné v srpnu

Filmový štáb pod vedením zkušené režisérky Petry Všelichové po dvou letech usilovné práce vytvořil dokument, jenž je takřka kompletním životním příběhem ostravského barda. Alespoň tak to prezentovali tvůrci na tiskovce. Snímek s názvem Jarek je podle režisérky plný emocí, poetiky, drsných střetů s každodenní realitou i nebývalého množství písní, které téměř autenticky vyprávějí životní eskapády ústřední postavy.

„Já jsem k tomu přistupovala asi jako ke každému dokumentu. Omlouvám se, ale brala jsem Jarka jako normálního člověka. Setkávala jsem se s negativními reakcemi typu, jak to můžeš dělat. Když se potom s Jarkem potkáte, ono to odejde a vlastně ta práce byla moc pěkná,” řekla Všelichová novinářům.

Z filmového dokumentu Jarek. (Foto: Petarda Production)

Na scénáři pracoval Marek Dohnal, jehož precizní a hluboce promyšlený přístup vedl Jaromíra Nohavicu k otevřeným a mimořádně osobním výpovědím. Divák tak bude mít možnost prožít umělcovy nejosobnější okamžiky a prostřednictvím nevtíravé kamery Jirky Berky nahlédnout do míst, kam by se nikdy nedostal. Ať už jde o rodinné zázemí, koncertní tým, osobní šatnu nebo třeba psychiatrickou léčebnu a vyšetřovnu StB.

Vše je podle tvůrců autentické a Nohavica velice často snímá masku obdivovaného písničkáře a mění ji za tvář pohodáře a normálního smrtelníka, jenž nemá problém hovořit otevřeně a zcela o všem.

Z filmového dokumentu Jarek. (Foto: Petarda Production)

Jak se dokument staví k některým sporným otázkám, které jsou s Nohavicou v poslední době spojeny, budou moci posoudit diváci až v srpnu. Scenárista Marek Dohnal však na otázku, jestli existovalo nějaké téma, které Jarek doporučil neotevírat, odpověděl: „Jarek hned na začátku řekl, že žádné téma není tabu, že se můžeme ptát na co chceme.“

„Z televizního materiálu jsem vybral nakonec nějakých třicet hodin, které by se mohly hodit. K tomu nám Jarek dál k dispozici svůj archiv, on sám je archivářem svého života, pořídil si videokameru a natáčel zákulisí svých koncertů a cest. Ohromná je práce Tomáše Linharta, Jarkova dvorního kameramana, který s ním řadu let jezdí, natáčí zákulisí a jeho cesty po zahraničí. Tohoto materiálu bylo přibližně 120 hodin. Jarek jako bývalý knihovník má doslova archiv sám sebe, spoustu fotografií, výstřižků, kronik, které psal jeho tatínek, takže opravdu bylo z čeho čerpat.”

Z filmového dokumentu Jarek. (Foto: Petarda Production)

Jak na pondělní tiskové konferenci také zaznělo, filmový štáb v průběhu natáčení navštívil desítky lokací spojených se životem Nohavici a natočil více než 30 hodin autentického materiálu. Není proto divu, že první verze dokumentu měla nejprve 7,5 hodin, následně pět hodin, poté dvě a půl hodiny a až po půlroční usilovné práci ve střižně, kde režisérka, dramaturg i střihač Tomáš Simper doslova vážili každý vystřižený záběr i slovo, konečně vznikla finální podoba snímku s celkovou stopáží 101 minut.

Ve filmu Jarek o nejpřekládanějším českém písničkáři, jehož písně se hrají ve dvanácti jazycích světa, zazní celkem 66 skladeb z jeho autorské tvorby. Jak s nadsázkou tvůrci snímku uvádějí, v archivu přitom stále zůstává tolik materiálu, že by vystačil na další dva díly.

Pomyslnou pozvánkou do kin je navíc netradiční rapová skladba Jaromíra Nohavici Já už jsem tu byl, jejíž klipová podoba nabízí vizuálně poutavou ochutnávku pro nedočkavé diváky. Díky letnímu termínu premiéry se distributoři rozhodli uvolnit film ihned od data premiéry také pro všechna letní kina. A není vyloučeno, že se při některé z projekcí objeví i samotný Jaromír Nohavica – osobně a se svými písničkami.

Výběr písní do filmu měl na starost Marek Dohnal. „Tohle byla ta nejmilejší část práce. Spoustu z pěti set písniček od Jarka jsem neznal, nejsem jeho encyklopedista, že bych měl všechny najeté nazpaměť. Bylo to zajímavé v tom, že neexistoval žádný předem daný klíč, že tam budou ty nejslavnější nebo, že tam bude tolik veselých, tolik ostravských, tolik makových… Jak ten Jarek příběh vypráví, tak ty písničky přirozeně naskakovaly,” řekl.

Z tiskové konference k filmu Jarek.

Slovo na pondělní tiskové konferenci v Heligonce dostal v její další části i sám Nohavica. „Já si myslím, že tak to je v životě s mnohým. Nic se nemá příliš moc tlačit na pilu. Odehrál jsem tisíce koncertů, napsal jsem stovky písní, projel jsem desítky zemí světa, prožil jsem to, co jsem prožil, a najednou mi přišlo, že bych měl natočil o tom všem film. Měl jsem velké štěstí, že jsem potkal právě tady ty lidi, protože jsem ten film mohl natočit tak, že jsem řekl: točte, co chcete, postavte mě, kam chcete, zeptejte se na cokoliv. Já otevřu své vzpomínky, poskytnu vám všecko, co mám, a nebudu vám do toho mluvit… A dneska můžu říci, že jsem jim zatleskal,” řekl Nohavica.

Z filmového dokumentu Jarek. (Foto: Petarda Production)

Na otázku jestli ani jednou nechtěl film skrečovat, Nohavica odpověděl: „Něco o natáčení filmů vím. Film se natáčí tak, že dostaneš repliku, kterou se naučíš…Tohle nebylo točení filmu, to jsem dělal poprvé v životě. Nechci se vznášet, ale tohle nebylo jenom natáčení, to bylo vzpomínání. Marek mi řekl, jedeme do Uherského Hradiště, tam kde jsi byl na vojně. Já jsem najednou začal vyprávět, vzpomínat, dívat se do kamery, dívat se kolem sebe. V tomhle slova smyslu to bylo pro mě nesmírně objevné, sami to znáte ze své zkušenosti. Vracíš se na místa svého mládí a najednou se ti vrací vzpomínky, vůně, okamžiky. V tom to bylo náročné, že natáčecí den skončil, ale já jsem neuměl vypnout. Ta hlava byla roztočená, já jsem ležel a byl jsem šťasten, že kolem sebe ty kamery nemám. No dobře, ale obrazy tam byly pořád a já se pořád v těch vzpomínkách vracel dál a dál. V tomhle slova smyslu je natáčení velmi náročné, ale hodně důležité je obklopit se fakt lidmi, na které je úplný spoleh. Kteří tě vezmou na tu svoji loď a plujeme, plujeme společně a jinak to prostě nejde.

Petra Všelichová a Jaromír Nohavica na tiskové konferenci.

Na tiskovce se rozvyprávěl i producent filmu Petr Šiška. „Zaregistrovali jste, že když Jarek Nohavica hovoří o svém filmu, že máte pocit, že se jedná o červenou knihovnu, romantický baladický příběh zalitý všemi vůněmi, na který se těšíte? Já musím být trochu ostnatý, a říct, že několikrát během natáčení to taky v uvozovkách pořádně zasmrdělo. My jsme během natáčení nebyli pouze na těch romantických místech, ale byli jsme třeba v psychiatrické léčebně ve Šternberku, byli jsme v Karviné ve vyšetřovně StB a tam si myslím, že ty vůně nebyly příjemné ani pro tebe, Jarku. Ty jsi neskutečný profesionál a dokážeš ty emoce zvládat na jedničku. Režisérka Petra Všelichová se scénáristou Markem Dohnalem tě dokázali nejednou během toho natáčení dostat do méně komfortní civilní formy a vizáže, kde jsi to byl opravdu ty a to se málokomu povede,“ řekl Šiška.

Na to Nohavica zareagoval: „Já bych celou svoji odpověď začal vysvětlením toho slova, které jsem možná použil nepřesně. Ty ses od něho odrazil a je to slovo vůně. Já jsem možná měl říci, že vůně je pro mě zároveň i zápach. Vůně není jenom příjemná. I ten můj život byl plný vůní. Vzpomínky byly plné různých vůní. Tohle všechno patří k tomu, co se ti vrací. Najednou se ti vrátí i okamžiky nehezké. Já to v tom filmu poznám nejlíp, vím, kde jsem byl, co se stalo.“

Z filmového dokumentu Jarek. (Foto: Petarda Production)

Na adresu nového videoklipu, který film provází, Nohavica řekl: „Hluboce se skláním před tvůrci tohoto klipu. Když se ten film natáčel, nebylo jednoduché vybrat píseň, která bude takovým praporem. Zase to je o tom, že najednou, když se ponoříte do hladiny toho oceánu, tak ta velryba, která se ti ukáže v dálce, je ta pravá, ta jediná, kterou si nevymyslíš a ona přijde. Moji milí, už od časů Muzea v tom mém zpívání vždycky byl kus rapu, kus hip-hopu. A je tam už od časů Majakovského, kdy básníci recitovali a skandovali svůj život skrze verše. Jsem moc rád, že vám můžu nabídnout i takového sebe.“

Z filmového dokumentu Jarek. (Foto: Petarda Production)

Nohavica evidentně nemá potřebu někoho o něčem přesvědčovat. Nestylizuje se do role obětního beránka nebo mučedníka, ani spasitele. Zdá se, že film bude jeden velký příběh o jeho písních a jeho životě, tak, jak ho vnímal a prožíval on sám. Nový dokumentární film zřejmě těžko přesvědčí jeho odpůrce, rozhodně ale půjde o hlubokou sondu do doby, která nebyla vůbec jednoduchá. Doby, jejíž samozvaní architekti manipulovali s osudy obyčejných i  mimořádně talentovaných lidí, jako je Jaromír Nohavica. V každém případě jde o jeden z nejočekávanějších filmových snímků letošního roku.