Vadí mi rozdělování v hudbě i ve společnosti, říká Marek Olšovský z obnovených Insane

Co stojí za tím, že Insane vydali novou píseň?

Stojí za tím to, že jsme nechtěli nechat nápady ležet jen tak v šuplíku. Bylo nám smutno z toho, že najednou nemáme kapelu. Taky máme stále potřebu tvořit novou muziku a byla by škoda nechat zahálet naše nástroje. Vašek (kytarista, baskytarista, zpěvák kapely Václav Pustějovský – pozn. redakce) tvoří v podstatě nepřetržitě a my se k němu rádi zase přidali. Přišlo mi, že by byla škoda, kdybychom odešli ze scény, když máme stále spoustu nápadů. Generation 1 je první vlaštovka.

S jakým záměrem jste skladbu Generation 1. tvořili, ať už po hudební, či textové stránce? Jaká by měla být reakce fanoušků, abyste si řekli, že vaše úsilí padlo na úrodnou půdu?

To je těžká otázka. Na začátku nikdy nevíme, co se z dané věci vyvine. Chtěli jsme, aby to bylo kolektivní dílo. Což nakonec i je. Vím, že na první singl je to možná celkem těžká věc, ale je pravda, že nás to určitým způsobem definuje. Jsou tam tvrdé a technické metalové kytary v kontrastu s melodickými pasážemi. Najdeš tam čisté kytary ve stylu flamenco, něco takového mě lákalo už dlouho. Vše drží jako celek pěkně pohromadě a vytváří to určitou atmosféru, která se odráží i v textu. A jak to celé přijmou fanoušci? To nikdo nikdy neví. Každopádně pokud si song poslechnete několikrát, určitě se vám to odvděčí, protože je v něm stále co objevovat. A s tím bychom byli určitě spokojeni.

Je tvoření v Insane jiné ve srovnání se Scars of the Insane?

To bych neřekl, v podstatě vše probíhá velmi podobně. Ve Scars of the Insane hudbu tvořili stejní muzikanti jako v Insane. Rozdíl je v ladění kytar a hlavně ve vokálech.

Co je charakteristické pro nové skladby Insane? Chcete se stát nějakou pevnou stálicí české metalové scény, nebo raději budete něčím vybočovat? Uvažujete o vydání alba, nebo, jak je v současnosti častější, chcete postupně vydávat singly?

Charakteristické je asi to, že nic charakteristického v nich není (smích)… Ne vážně, vím, kam míříš. Za roky práce si troufám říct, že máme určitě svůj vlastní ksicht. Pracujeme s výrazovými prostředky v rámci metalu. Ale asi nejsme typická metalová kapela, kterých je jen v České republice spousta. Nechceme se svazovat škatulkami. Klidně vydáme nabušený rádiový hit a k tomu death metalem načichlou rubanici. Vadí mi to rozdělování jak v metalu, tak v hudbě i ve společnosti. Každý má určitě svou oblíbenou muziku, ale není důvod hejtit něco, co není můj šálek čaje. A na další část tvé otázky bych řekl, že nejlepší je vybočovat, a přesto být stálicí na scéně (smích)… Zatím to vypadá, že půjdeme cestou singlů. V případě, že budeme mít více materiálu, nebráníme se celému albu.

Jak poznáš, že skladba nepotřebuje nic dalšího přidat? Je to nějaký tvůj vnitřní pocit, nebo její podobu konzultuješ s lidmi mimo kapely, případně důvěřuješ svým zkušenostem?

Muziku děláme už nějaký pátek a přece jen jsme nasbírali zkušenosti. Když máme určitou kostru skladby, hned víme, co funguje a co už ne. Taky záleží, co od dané věci čekáš, jakým směrem by se měla ubírat a podobně. Konečnou podobu nakonec konzultujeme mezi sebou. Snažíme se, abychom v dané skladbě řekli vše podstatné. Taky je důležitá energie a drive, který by to mělo mít.

Budou Insane také koncertovat? Hráli byste také písně Scars of the Insane?

Momentálně jsme v procesu tvorby, takže zatím nemáme playlist, který by tvořil osu live setu. Každopádně já osobně bych rád. Pokud budeme hrát živě, tak to budou nové věci Insane. Scars of the Insane bychom hráli asi jen s Ivou, zpěvačkou tohoto našeho projektu. Vašek by určitě zvládl upravit a odzpívat něco od Scars of the Insane, ale větší smysl nám dává práce na věcech Insane, potažmo na jejích live prezentaci.

Kapela Insane vznikla už v roce 1993, její poslední album vyšlo v roce 2010. Jak moc se změnila kapela?

Album z roku 2010 Preserve to Diverse bylo poslední před rozpadem starých Insane a určitě bylo to nejlepší, co jsme v té době s kluky udělali. Spoustu věcí jsme se naučili a ve Scars of the Insane jsme tyhle zkušenosti zúročili, hlavně na druhém albu D.H.A.R.M.A. Hlavní změnou je to, že jsme zůstali tři z původních pěti členů Insane. A museli se naučit spolehnout sami na sebe.

Můžeš být konkrétnější?

Hlavním tahounem, co se tvorby týká, se stal Vašek, který nás dokopal k tomu, abychom začali zase skládat. Nejvíc nás ale dostal, když se postavil k mikrofonu. Nemáme zpěváka, ani zpěvačku? Nevadí, nařvu to sám. Což nám umožňuje pokračovat, protože to byl hlavní problém. Potřebovali jsme variabilního zpěváka, který zvládne metalové hromy i melodické vokály. Za to má náš obdiv. Určitě jsme dnes i lepší skladatelé a muzikanti. Těch rozdílů je víc, oproti minulosti se posunuly technologie, které nám pomáhají dostat se k tomu, co chceme a potřebujeme. Dokážeme být ve většině věcí soběstační a to nám vyhovuje. Nemáme za sebou žádné vydavatelství ani nic podobného. Vše děláme při svém zaměstnání, ale tak to má většina kapel.

Jak moc ses od doby, kdy jsi s metalem začínal, změnil po osobní stránce? Je něco, co by sis tenkrát v souvislosti s tebou nedokázal představit, ale dneska je to pro tebe zcela běžné?

Po osobní stránce je hlavní změnou to, že je mi o mnoho let více. V podstatě jsem stále stejný metal maniak, jen ve trochu klidnějším balení. Vzhledem k tomu, že jsem začal hrát v kapele v devadesátých letech, je pamětníkům určitě jasné, co člověk musel přežít a jaký životní styl jsme všichni vedli. Byli jsme naprosto svobodní a užívali si toho. Byly to fajn časy a určitě toho nelituji. V kapele jsme měli vždycky fajn kumpány, kteří se nebáli posedět o něco déle. A kolikrát bylo tempo vražedné. Tohle bych už asi nezvládal. I díky tomu si tělo řeklo o úpravu životního stylu.

Co to znamená v reálu?

Mým velkým koníčkem je ježdění na horských kolech MTB. Cítím se líp než před deseti lety. Můžu jen doporučit! V těch dobách jsme byli většinou sami, dnes máme rodiny a děti, o které se musíme starat. To jsou velké změny, ale neznamená to, že bych bral hudbu na lehkou váhu, právě naopak. Důležitý je také pozitivní přístup, nadhled a velká dávka humoru.

Co je pro vás tím hnacím motorem, že stále hrajete a tvoříte a po konci Scars of the Insane jste si neřekli, že z hudební scény odejdete? Máte tedy pocit, že po hudební stránce máte stále co říci?

Určitě je to vášeň a radost být součástí hudebního světa. Stále nás to baví, v hudbě je pořád co objevovat a v tom, co děláme, je cítit velká energie. Bez toho by to nešlo. Konec Scars of the Insane jsme si dlouho nechtěli připustit, stále jsme hledali někoho, kdo by naskočil do rozjetého vlaku. Tímto musím poděkovat všem, kteří to v mezidobí u nás zkoušeli, bohužel se ukázalo, že laťka je příliš vysoko. Přišlo mi jako logický krok obnovit kapelu pod značkou Insane, když jsme zůstali my tři. Když průběžně poslouchám muziku, na které děláme, tak si říkám, že určitě máme co říct. Jednoduše protože zní skvěle. Minimálně v našich uších. Víš co, vždycky je fajn, když tvou muziku někdo ocení a stane se tvým fanouškem. Ale my už nechceme s nikým závodit, děláme to, co se líbí nám, a buď ber, nebo nech být. Nechceme se striktně držet určitého stylu, máme rádi jak extrémnější formy metalu, tak i řekneme mírnější odnože. Ve finále jde vždycky a hlavně o dobrou písničku.

Jak hodnotíš působení Scars of the Insane na české hudební scéně a je možné, že se ke kapele vrátíte?

Myslím si, že jsme si splnili spoustu našich snů a cílů. Nahráli kvalitní album, vydali několik singlů i s videoklipy a nahráli dvě skladby s Björnem Stridem ze švédské kapely Soilwork. Z této spolupráce jsme měli velkou radost. Odehráli jsme fajn koncerty a festivaly, a objevili jsme se v televizích a několika rádiích. Jediné, co nás může mrzet, je, že v době, kdy Iva odešla na mateřskou, jsme připravovali muziku na další album, se kterým bychom měli velkou šanci dotáhnout to celé ještě mnohem dál. Začali se nám otvírat velmi zajímavé možnosti, ale v tom nejlepším jsme museli skončit. Ale takový je život. Pokud jde o Scars of the Insane, bereme to stále jako naše další dítě a nikdy neříkej nikdy.

Co vás čeká v nejbližší době?

Dokončujeme další skladby a připravujeme jejich vydání. Museli jsme udělat nový facebookový profil, protože o ten starý jsme přišli. Taky bychom se měli objevit na Spotify a dalších platformách. Vše je v běhu a máme před sebou spoustu věcí, které musíme udělat. Budeme promovat a propagovat jednotlivé skladby i kapelu jako celek. Jsme zase na začátku a budeme rádi, když se podíváte na náš YouTube kanál, facebookové stránky a podpoříte nás. Bereme to jako super koníček a skvělou zábavu, a o to nám jde především. Budeme postupně dávkovat nové skladby a určitě se máte na co těšit.