Sting je king! Královský koncert britské legendy ukázal, že esence pravých Colours žije

Klarin: Konečně se nám nad Ostravou zas naplno rozklenula pestrobarevná duha. Jaký dominantní odstín měl tvůj letošní první den, Milane? Můžeme dnes společně včerejšek rekapitulovat tak trochu po vzoru Nolanova filmového Mementa, tedy pozpátku od hluboké noci po čerstvý den? Vykopávám tedy promptně: Pokud pominu svá individuální pouličně-muzikantská dobrodružství a jiné odchodové rituály, má středeční barevná anabáze vyvrcholila pořádným žihadlem přímo do srdečního svalu. Stingův plnotučný finální set, jenž uhranul početné publikum před hlavním pódiem, byl totální esencí zralé muzikantské krásy, která se nepotřebuje okázale pýřit zaměnitelnými scénickými efekty, ale zato vládne precizním zvukem i svůdným chlapáckým charismatem všech zúčastněných, a navíc skvostnou gradací i vyrovnaným repertoárem, na němž neshledávám výraznějších slabin. Parádní hojivá náplast na předchozí, nepříliš povedenou fragmentární party s viditelně unaveným Shaggym, sypajícím z rukávu otřepané pouťové triky, jimiž mi maně připomněl karibskou verzi jistě i tobě důvěrně známého domácího diskotékového krále a milovníka coly, pasáží a poupat. Jak jsi to viděl ty?

Sting zahrál se dvěma spoluhráči. (Foto: Aleš Honus)

Milan: Nebojím se označit vystoupení Stinga spolu s kytaristou Dominikem Millerem a bubeníkem Chrisem Maasem za jeden z top koncertů roku a další výrazný milník v historii Colours of Ostrava. Ten koncert byl od začátku do konce prostě úžasný. Překvapilo mě, že pánové na to vlítli o pět minut dřív, to se na velkých festivalech běžně nestává. Nevzpomínám si, kdy naposledy tři lidé na pódiu vyprodukovali holýma rukama tolik skvělé muziky a nádherných emocí. Jako kytarista musím hluboce smeknout před Dominicem Millerem. Jeho virtuózní způsob prstové hry, využívání flažoletů a feeling jsou prostě dechberoucí. Sting ovšem nezůstal pozadu, což se ukázalo v přídavkovém Fragile, kdy vyměnil basu za kytaru a vysekl na závěr překrásné sólíčko. Moje srdce se v tu chvíli vznášelo na obláčku. Vedle bezprecedentní souhry všech tří muzikantů mě potěšil čitelný a krásný zvuk a spousta pecek z éry Police jako Walking on the Moon, So Lonely či King of Pain. À propos, všiml sis, že pánové toho moc nenamluvili a přesto to mezi nimi jiskřilo jako hrom? Sting během koncertu jen dvakrát představil své spoluhráče a dvakrát oslovil publikum. Jinak se pánové věnovali své práci. Dokonalé řemeslo, absolutní pokora a profi přístup. Tyto vlastnosti tvoří skutečné umělce a pak se rodí zážitky, které nejsou rychle pomíjivé. Mezi ty naopak řadím v konsenzu s tebou, Petře, koncert Shaggyho, který sice dokázal svými tuctovými rytmy roztančit davy, ale můj šálek kávy to také moc nebyl. Taková jamajská diskoška s klaksonama, spoustou řečí a dvěma dobrými písničkami. Nehledě na to, že Shaggy toho moc nezazpíval, od toho tam měl další lidi. Je to ale velký showman, svůj účel to ale splnilo a potěšilo mě, že si pánové Shaggy a Sting vystřihli i společné písně. To bylo velmi milé bratrské gesto, byť jejich muzika a styl jsou diametrálně odlišné, pánové ukázali, že v hudbě všichni bratři jsou. Mimochodem, zaregistroval jsem tě hned v úvodu programu na ostravských Nedivoč. Jak se ti líbil jejich koncert?

Shaggy. (Foto: Aleš Honus)

Klarin: Jasně, Milane, i já bratrství a sounáležitosti dvou slavných bardů samozřejmě vzdávám hold. Co se Nedivoč týče, myslím si, že jejich název je jednoznačným příkladem fenoménu nomen omen a klidně si je dokážu představit v pokročilé noci jako poněkud ospalejší barové pokračovatele již zmíněného Shaggyho. Tedy sofistikované dojížděcí finále původně rozjuchaného maturáku, určené již spíš pro rodiče oslavenců. Znáš to, ples pomalu končí a nejen konfety se potupně válí pod politými stoly, a všechno v tobě unaveně pošeptává …už nedivoč. Pod opatrnými rockovými výboji se ukrývají fortelné folkové základy, jež v některých harmoniích nápadně připomenou například Vlastu Redla, problém mám s řadou sic snaživých, přesto však značně předvídatelných textů. A těch cajdáků bylo na startu festivalu zkrátka přespříliš. To už mne podstatně víc potěšili stále živelně zdivočelí valašští harcovníci Docuku. A jakpak probíhalo tvé debutové bezprostřední setkání s mými letitými oblíbenci, noise-rockovými špinavci Chief Bromden?

Chief Bromden. (Foto: Aleš Honus)

Milan: Chief Bromden pasuju hned za Stingem na druhý největší zážitek prvního dne. Tento energický kvintet z různých koutů České republiky kombinující rozvibrované kytary, hutnou basu a frenetické bicí se syntezátory a charismatickým melodickým vokálem Štěpána Pařízka zahrál koncert, který bych na Richterově škále označil nejvyššími čísly. Kluci na to vlítli pořádně zostra a jejich zuřivé běsnění se promítalo mimo jiné v neuvěřitelně poskládaných rytmických konfiguracích, které zamotaly hlavu i zkušenému muzikantovi. Velmi oceňuji ten obrovský tlak směrem do publika. Štěpán se s tím vůbec nepáral a chodil si pěkně dopředu na hrazení. Byl neustále v pohybu, rozlítaný, úplně se vydal všanc! Písně z aktuální desky in/tense logic naživo mají obrovskou sílu a Chief Bromden ukázali, že rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co současná česká alternativní metalová scéna nabízí. Jo, koupil jsem si od nich desku. To taky nedělám moc často, jen když mě něco opravdu sejme a nadchne. Ještě si dovolím oslí můstek k Nedivoč, trochu za tuto partičku musím bojovat. Mám pocit, že oni neusilují o nic jiného, než co jsi docela hezky popsal: je to kapelka a muzika pro starší a zkušenější publikum, čemuž odpovídají texty i celkový projev. Jejich koncert byl dramaturgicky velmi hezky sestavený a muzikantsky solidní. Sváťa Tulej zpíval báječně, naopak v duetu Že si s ním hostující zpěvačka Joy Joy citelně ztrácela dynamikou i drajvem. Celkově mě Nedivoč bavili, byť souhlasím, že by jejich koncert mohl mít větší tah na branku, co se týče komunikace s publikem a celkově méně zastydlého a usedlého projevu na pódiu. Tyto atributy bychom asi těžko hledali během vystoupení prvního headlinera včerejška, kterým byl Ben Cristovao. Jak se ti líbil jeho koncert, Klarine? Myslíš, že náročnou roli otevřít festival hned po poměrně rozpačitém festivalovém zahájení Ben zvládnul?

Z koncertu Nedivoč. (Foto: Aleš Honus)

Klarin: Pokud by se povedlo odstartovat vstupní koncert bezprostředně po úvodních projevech, tedy bez zbytečné zvučící prodlevy, byl bych nadšen. Jinak si ale myslím, že Ben Cristovao odšpuntoval dění na největší festivalové scéně takříkajíc na jistotu, že ty i já budeme lehce zvyšovat věkový průměr jeho publika. Nicméně se jasně ukázalo, že obliba páně Christovaa zdaleka přesahuje jedinou věkovou kategorii, byť jeho hlas pochopitelně hovoří primárně k ženskému publiku, v němž kromě vnuček i dcer byly významně zastoupeny i matky a babičky. Po delší době se nám tu zrodil uhrančivý multigenerační idol, jenž navíc hlásá řadu úctyhodných životních postojů. Až na přebasovaný úvod, kdy dunící rytmika naprosto přehlušila zbytek jinak velmi dobře šlapající kapely, jsme se dočkali výborně gradujícího setu, zpestřeného i řadou důvěrně známých hostů. S trochou nadsázky se nebojím říct, že Ben se v našich podmínkách snaží v podstatě o něco podobného jako Lenny Kravitz, tedy o sexy, hypnotickou a vášnivou žánrovou fúzi. A daří se mu to velmi dobře. Nejspíš nejsem cílovka, leč chovám respekt!

Ben Cristovao. (Foto: Aleš Honus)

Věčný smíšek Mark Ambor si za ochotu i způsob, jímž nahradil původně avizovaného Artemase jistě zaslouží mocné uznání i mohutné ovace nespočetného publika, propříště bych však ocenil podstatně rozmanitější setlist, jenž by tolik neoplýval navzájem dosti zaměnitelnými, reklamně unylými songy. Sympatický hoch, poctivě jištěný energickou kapelou, ale podstatnou dávku ochoty ke zdravému risku by jejich snažení jistě ještě sneslo. Irští folk-rockoví harcovníci Kíla nám pak udělili suverénní energickou lekci ze synergického prolínání nejrůznějších vlivů. Když se spolu tak ladně a s nadhledem propletou odkazy na Frames, Pogues a Jethro Tull, nemohu býti nespokojen! A jakými stezkami a lesem zážitků a úvah jsi zatím kráčel ty?

Projekce z koncertu Marka Ambora. (Foto: Aleš Honus)

Milan: Díky za vlídné zhodnocení Bena Cristovaa. Myslím, že ten kluk odvedl velký kus práce a je obdivuhodné, že si i přes občas hodně jalové průpovídky získal srdce generačně různorodého publika. Jeho kapela šlapala výtečně a Ben se i pěvecky docela vypracoval. Snad jen tu lajdáckou postpubertální (ne)výslovnost by si už mohl odpustit. Jinak jsem s to považovat jeho výkop na hlavní scéně za jeden z nejpovedenějších v rámci několika let. Sdílím tvé nadšení z Kíly, stihnul jsem i Marka Ambora, který převedl sympatický set. U něj bych hlavně vypíchnul vynikající zpěv a hlas. Tohle fakt byla velká paráda! Vlastně už jsem své největší dojmy řekl. Jediné dva koncerty, které jsem si vychutnal takříkajíc A do Z bez nejmenšího otazníku, odehráli Sting a Chief Bromden. Velmi zajímavý koncert ale nabídli i tanečně-meditativní Noisy Pots se zpěvačkou a elektronikou, umně živenou parádními instrumentálními viby na bicí a klávesy. Naopak trochu mě zklamali Bren a Los Sara Fontan. Bren svým neosobním, naprosto odtažitým vystupováním, které bych si dovolil maximálně ve zkušebně, natož na pódiu. Nulový kontakt s publikem, nulová interakce = nulová odezva. Lidi nevěděli, jestli mají tleskat. Docela trapas. Druzí španělští Los Sara Fontan pak zvukově i stylově nevyrovnaným setem, během něhož houslistka občas působila, že neví, jak zastavit looper. Hrát do energických rytmických samplů v moderní harmonii durové a mollové stupnice nebylo právě prozíravé. Co mě ale zklamalo daleko víc, bylo nedostatečné vybavení areálu. Festival sice proklamuje, že přidal toalety, ale šílené fronty na všech možných místech svědčily spíše o opaku. Uvidíme, jak to dopadne dnes. Co si nenecháš ujít?

Z koncertu Noisy Pots. (Foto: Aleš Honus)

Klarin: Nu, ty přecpané toalety bych si opravdu nechal ujít rád. Snad pořadatelé ještě narychlo tenhle očividný a nakonec i jinými smysly lehce patrný lapsus zvládnou napravit. Pestrost stánků s občerstvením už se ale nerozšíří, a i ta je letos poněkud podměrečná. Jinak nevím, jestli se stihnu v brzkém dopoledni dostavit osobně, ale rozhodně však pozornosti širokého diváctva doporučuji dámy a pány ze slovutného divadelního souboru Ductus Deferens a jejich inscenaci Naši fabulanti. Chybět pak rozhodně nebudu na koncertech Finnease a přirozeně ani slovutného punkového kmotra Iggyho Popa. Minout rovněž nemohu ani Rychlé kluky, Ninu Kohout, exotické vystoupení Benin International Musical, Axontorr a setkání s tebou i Justice. Vypadá to na další nabitý den. A jak to vidíš ty?

Z prvního dne Colours of Ostrava. (Foto: Aleš Honus)

Milan: Na Iggyho Popa se též moc těším. Tento provokatér, mravokárce, buřič a věčný rebel mě svou nejnovější deskou Every Loser notně potěšil a jsem zvědav, jak to ve svých téměř osmdesáti rozbalí na pódiu. Já dnes začnu v Gongu s Českou filharmonií a Dekkadancers. Taneční představení s mluveným slovem o svobodě a poznání vychází z kultovního literárního díla Racek od Richarda Davida Bacha. Tu knihu jsme svého času miloval a rád si ji touto nečekanou kreativní formou oživím. Kromě toho bych rád ctěnému čtenáři doporučil i Barboru Polákovou, která mě čím dál víc baví svým otevřeným hledáním. Jo a jsem zvědav, kolik holek bude brečet na Calinovi a kolik slov mu budu rozumět. Tak odpoledne na Colours of Ostrava, milý příteli. Těším se na viděnou!