Kryštof, Rottrová, Müller, Mig 21 i mladé talenty. Na Štěrkovně i letos sázeli nejen na jistotu a povedlo se

V úvodu by mělo zaznít, že následující text nemůže být zcela objektivní v hodnocení festivalu, protože s pořadateli festivalu mne pojí dlouholeté kolegiální a přátelské vztahy. Přesto bych rád přinesl pár osobních postřehů a referoval o tom, jaké to letos v Hlučíně bylo, co se podle mého názoru povedlo a co by se mohlo v průběhu příštích let zlepšit.

Festival Štěrkovna Open Music je nejnavštěvovanější mimoostravský festival v Moravskoslezském kraji. Jde o akci, která chce v první řadě přinést dobrou zábavu a představit hlavně kvalitnější podobu české populární a rockové hudby. Oslovuje zejména většinového návštěvníka, takže nemá ambice přinášet náročnější muziku na okrajích žánrového spektra, jak činí například opavský festival Slunovrat. Pokud se na Štěrkovně objevují zástupci alternativní hudby nebo menšinových žánrů, jde spíše o vítaný doplněk hlavního programu. A stejné to bylo i letos.

Z koncertu kapely Kryštof. (Foto: Aleš Honus)

Program na hlavní festivalové scéně i letos sázel převážně na zavedená jména tuzemského popu a pop-rocku. Vrcholem bylo vystoupení kapely Kryštof, která na hlučínském festivalu vystoupila po čtrnácti letech. Koncert přinesl to, co se od této stálice českého popu dalo očekávat. Vystoupení bylo jedno z posledních, které kapela na českých festivalech odehrála před avizovanou téměř dvouletou koncertní pauzou, kterou si vyhradila na nahrávání nového alba. Bude určitě zajímavé sledovat, zda kapela ve své další tvorbě setrvá na nekomplikovaném a rozjuchaném popu, který stvořila na svém zatím posledním albu Hollywood, anebo se vrátí ke svým rockovějším kořenům, kde její písně ještě překypovaly dobrými nápady. V každém případě vystoupení v Hlučíně bylo postaveno hlavně na novějším repertoáru. Přestože novější tvorba je plná hudebních a zejména textových klišé, Kryštof na Štěrkovně ukázal, že umí dělat velmi dobrou show, která má špičkové profesionální atributy a je založena na co nejužším kontaktu s publikem.

Marie Rottrová. (Foto: Aleš Honus)

Velmi silné vystoupení, které s koncertem Kryštofa kontrastovalo svou neokázalostí a skromností (a také usedlostí v dobrém slova smyslu), odehrála zpěvačka Marie Rottrová. Ta na festivalu měla vystoupit už před několika lety, ale koncert tehdy ze zdravotních důvodů zrušila. Pořadatelé letos uspořádali i setkání s touto zpěvačkou, na kterém se přítomným fanouškům přiznala k obdivu k nedávno zesnulému metalovému zpěvákovi Ozzymu Osbournovi. Slíbila také, že v Hlučíně rozhodně nezapomene na píseň Lásko, voníš deštěm, která je převzata právě z repertoáru Osbournovy kapely Black Sabbath, což se také stalo. První dáma české pop music se představila v dobré hlasové formě, což lze při jejím úctyhodném věku považovat za malý zázrak. Hostem koncertu, který byl přehlídkou největších hitů Rottrové, byl ostravský zpěvák Petr Němec, který dostal poměrně velký prostor v podobě duetu Oči a dvou sólových písní.

Adéla Polášková (Máři Magdalena) a František Janík (Ježíš). (Foto: Aleš Honus)

Asi největším překvapením sobotního programu bylo poloscénické uvedení světového muzikálu Jesus Christ Superstar v podání studentů místního Gymnázia Josefa Kainara. Na vystoupení, které bylo již v minulosti uváděné jako školní představení, jsem šel s nikterak velkým očekáváním, o to více jsem byl mile překvapen. Je obdivuhodné, s jakým nasazením se studenti školy, která nemá umělecké zaměření, nelehkého úkolu zhostili, ať už jde o představitele hlavních pěveckých rolí, početnou company i živou kapelu. Muzikál v české verzi v přebásnění Michaela Prostějovského uvedli sice ve zkrácené podobě, chyběly dokonce některé zásadní árie a důležité dějové předěly, ovšem v rámci možností, skromných podmínek a limitů, zejména pěveckých, předvedly asi tři desítky studentů strhující hudebně-divadelní přestavení, za které si zaslouží obdiv.

Z koncertu Richarda Müllera. (Foto: Aleš Honus)

Očekávání rozhodně splnilo vystoupení Richarda Müllera. Ten celý koncert odezpíval v sedě na židli poté, co fanouškům vysvětlil, že má za sebou tři neúspěšné operace kotníku. „Takže v tomto roce hraju Invalida Tour 2025,“ vtipkoval slovenský zpěvák. Vystoupení Müllera bývají sázkou na jistotu, protože zpěvák se dokázal obklopit instrumentálními špičkami české a slovenské hudby, takže koncert byl nejen přehlídkou nesmrtelných hitů, ale i hráčských kreací, ve kterých vynikal zejména Ostravanům dobře známý saxofonista a flétnista Michal Žáček.

O5 & Radeček vystoupili s Prajzským symfonickým orchestrem. (Foto: Aleš Honus)

Sobotní program byl jednoznačně nejsilnější, nejpestřejší a také nejdelší, protože trval od poledních hodin a skončil až po půlnoci. Ve čtvrtek a v pátek bylo koncertů asi o třetinu méně. Z programu prvních dvou dnů, který se odehrál na venkovních scénách, je třeba vypíchnout zejména vystoupení kapely O5 & Radeček. Ta představila svůj symfonický program, který už na začátku letošního roku odehrála s Moravskou filharmonií Olomouc. V Hlučíně pořadatelé kapelu spojili s Prajzským symfonickým orchestrem, což je amatérské sdružení působící už několik let na Hlučínsku. A nutno říct, že navzdory svému nadšeneckému statutu byl tento orchestr kapele rovnocenným partnerem.

Jiří Krhut & Štěpán Kozub. (Foto: Aleš Honus)

Velmi dobrý dojem zanechalo také duo Jiří Krhut & Štěpán Kozub, které na jevišti doprovodila kapela Bandjeez a samozřejmě i neodmyslitelná Barbara Kanyzová. Ve srovnání se studiovými verzemi dostaly některé jejich písně energičtější podobu a dostalo se i na pár vtípků, které má dvojice ve své zásobárně nepřeberné množství.

Statut neodolatelného šoumena a miláčka publika potvrdil během vystoupení pražských Mig 21 jejich frontnam Jiří Macháček. Kapela odehrála směs svých největších hitů a představila standardní vystoupení, podobně jako například kapely Jelen, Doga, Horkýže slíže nebo třeba Mňága a Žďorp.

Jiří Macháček z kapely Mig 21. (Foto: Aleš Honus)

Pořadatelé v dramaturgii mysleli i na umělce, jejichž obliba není úplně masová, ale kteří vynikají autentickou a naprosto originální tvorbou vysokých kvalit. Mezi takové patřilo zejména vystoupení alternativní rockové kapely Insania, která vystoupila na druhé venkovní scéně, stejně jako žánrově zcela odlišných, ale vždy skvělých a vtipných Bratří Ebenů. Jejich vystoupení jsou vždy sázkou na jistotu dobré a inteligentní zábavy.

Bratři Ebenové na Štěrkovně. (Foto: Aleš Honus)

Co bych v programu na hlavních scénách oželel, je zejména vystoupení takových umělců, jako jsou slovenská zpěvačka Sima, brněnský rapper Stein27 a také zpěvák Sofjan Medjmedj, na druhé straně chápu, že pořadatelé se snaží program koncipovat tak, aby byl zajímavý pro všechny generace, a to od návštěvníků teenagerského věku až po seniory. A je dobře, že zmínění interpreti byli shodně zařazeni vždy na úvod programu v odpoledních hodinách a nikoliv do hlavního večerního programového bloku.

Kaczi a členky Operního studia NDM. (Foto: Aleš Honus)

Velmi dobře v odpoledních hodinách zafungovalo i prosluněné vystoupení beskydské písničkářky Kaczi. Ta se představila společně s členkami Operního studia Národního divadla moravskoslezského v Ostravě pod vedením sbormistryně Lenky Živocké. S těmi spolupracovala už na přípravě speciálního vystoupení pro letošní udílení Moravskoslezských uměleckých Cen Jantar. Slovo dalo slovo a v průběhu posledních měsíců vzniklo několik dalších aranží pro další vystoupení a spolupráce má dále pokračovat.

Součástí festivalu byla letos podruhé klubová scéna, která představuje velmi dobré oživení programu a je třeba tento krok ocenit. Kromě diskusí se zajímavými osobnostmi nabídla i zábavné hry a kvízy a také několik koncertů. Slabinou scény je kromě její nedostatečné kapacity i umístění vedle jedné z venkovních hudebních scén, což se negativně projevilo ve zvukovém diskomfortu . Na této věci by se přitom dalo v budoucnu jednoduše zapracovat lepším sladěním časů jednotlivých vystoupení.

Na klubové scéně se představila kapela Point of Few, která bohužel doplatila na zařazení ve velmi nevstřícném termínu ve čtvrtek od 17 hodin, kdy se lidé do areálu teprve trousili a většina z nich nakonec dala přednost vystoupení Čechomoru s Kandráčovců (mimochodem také moc dobrému). Velkým překvapením programu byla účast frýdecko-místecké kapely Getaway, kterou tvoří žáci tamní základní umělecké školy. Zpěvačku kapely Veroniku Pospíšilovou lze označit za jeden z největších příslibů regionální hudební scény. To, s jakou dokonalostí se zhostila například písně It’s a Man’s Man’s Man’s World od Jamese Browna, se jen málokdy slyší. I vlastní tvorba je příslibem, že tuto kapelu a zejména její zpěvačku Veroniku je třeba brát vážně, protože o nich v budoucnu asi ještě uslyšíme.

Tobiáš Korč a Veronika Pospíšilová z kapely Getaway. (Foto: Aleš Honus)

Na klubové scéně se v pátek představila také Veronika Boráková alias Nika. Její koncert bohužel poznamenal časový skluz a technické problémy zapříčiněné nedostatečným časem, který pořadatelé poskytli na nazvučení. Přesto se Nika s těmito špatnými podmínkami poprala se ctí a nakonec odehrála v rámci možnosti velmi slušné vystoupení.

Velmi příjemný byl také sobotní koncert kytaristy Milana Bátora, který přijel s programem na poctu písničkáři Davidu Stypkovi. Na koncertu ho kromě jeho syna Lukáše, zpěváka Jury Bosáka a perkusisty Iva Samiece mimořádně doprovodila také herečka a zpěvačka Lada Bělašková, se kterou si Bátor zazpíval nejen duet Dobré ráno, milá, ale i řadu dalších Stypkových songů. Koncertu byla přítomna také Davidova maminka Marie Stypková, která pozdravila publikum a ocenila péči, kterou Milan Bátor těmto skvělým písním poskytuje.

Klubový koncert Milana Bátora. (Foto: Aleš Honus)

Klubová scéna, která stojí stranou festivalového dění, na Štěrkovně i druhým rokem prokázala své opodstatnění, byť je limitována velmi omezenou kapacitou, což se nejvíce projevilo zejména při talk show s Jiřím Krhutem a Štěpánem Kozubem, na kterou se spousta zájemců vůbec nedostala. Myslím, že talk show s těmito dvěma pány by se neztratila ani na venkovní scéně.

Velmi pozitivně lze hodnotit způsob, jakým pořadatelé pracují na vylepšování festivalu. Návštěvnický komfort se za poslední roky nesrovnatelně posouvá k větší kvalitě a další zlepšení bylo znát i během letošního ročníku. S ohledem na prostorové dispozice areálu už nelze příliš uvažovat o navýšení návštěvnické kapacity, a proto se pořadatelé místo na kvantitu mohou soustředit na kvalitu. Pozitivně lze hodnotit především mobilní keramické toalety, které plně nahradily na jiných festivalech stále běžné plastové kadibudky, a také vylepšení areálu v podobě sedmi desítek praporů s motivy motýla, který je součástí vizuální identity festivalu. VIP hosté si mohli užívat zcela nově pojatou VIP zónu, která přinesla výhled na hlavní scénu pro podstatně větší počet lidí než dříve.

Festivalové publikum. (Foto: Aleš Honus)

Co festival odlišuje od hudebních přehlídek podobného formátu, kterých je v republice spousta, jsou krásný areál na břehu Hlučínského jezera s nezapomenutelným západem slunce, péče pořadatelů o spokojenost návštěvníka a především pak mimořádné projekty, které jsou k vidění právě na Štěrkovně. To lze označit za jeho velký přínos.

V závěru letošního ročníku pořadatelé před vystoupením kapely Kryštof zveřejnili první jména účinkujících pro příští ročník. Mezi nimi bude vévodit především mimořádný koncert zpěváka Janka Ledeckého s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Věříme, že podobných exkluzivních vystoupení bude v příštím roce více. A možná se dočkáme i překvapení v podobě světelné instalace na vodní hladině, o které pořadatelé uvažují už několik let. Necháme se překvapit.