Lenka Falušiová vystavuje v havířovské Galerii Krystal svá území ticha

Les je posvátné místo. Ne proto, že se to říká, ale proto, že je to prostředí fascinující autonomie, která se bez člověka snadno obejde, a i když lidstvo do lesního společenství zasahuje, těží ho, kácí, narovnává řeky, uměle vysazuje porost, les se nakonec vždy stane svébytnou zónou, kde koexistují miliony organismů, rostlin a hub v jakémsi posvátném tanci.

Les je výchozí stav. Jeho opuštěním se člověk vydal na jinou trajektorii, která končí v betonových souvrstvích megalopolí a pouštích zdevastovaných frakováním. Teď se do lesů vracíme žasnout nad úchvatnou soběstačností fungující bez business plánů, operativního managmentu, čipů, aktualizací a firmwarů. Les je demonstrací božské energie, nepotřebuje rady umělé inteligence, jak má co dělat. Pokud by se člověk sprovodil z povrchu zemského, to, co by zde zůstalo a nekonečně se obrozovalo by byl právě les.

Z výstavy Lenky Falušiové. (Foto: L. Falušiová)

S tímto údivem kráčí v lesním porostu i Lenka Falušiová. V jejím díle vnímáme tichou fascinaci. To slovo není použito náhodně, vyjadřuje proces, kdy přírodní náměty vstupují do autorčiny mysli jako ultimátní komunikační kódy a stávají se kreativní surovinou. Autorka totiž neopisuje viděné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Své práce nevytváří ani podle fotografií, ani v plenéru. To, na co se díváme, jsou otisky paměti imaginativně interpretované až v ateliéru a je potřeba zdůraznit, že charakter tohoto postupu hraje podstatnou roli. Rozpomínání se a formování výsledného tvaru je kontemplativní a zdlouhavý proces. Náročná procesualita je skrytým a pro diváka povětšinou nevědomým kódem.

Z výstavy Lenky Falušiové. (Foto: L. Falušiová)

Do kreseb a grafik autorka obtiskuje hloubku soustředěné lidské práce a imaginace. Fiktivní přírodní struktury vytvářené z paměti komunikují se stejnou intenzitou jako třeba fotografie, zůstává v nich ale ono tajemství kreativní modelace, nikoliv prostého opisu viděného.

Z výstavy Lenky Falušiové. (Foto: L. Falušiová)

Slovo tajemství se dá komplexně přenést na celé autorčino dílo. Vlastně v něm jde především o tajuplnou atmosféru. Jednotlivé stromy, skalisté masy a rostliny jsou zasazovány do záhadné neurčitosti, jsou vytrženy z širšího kontextu a osamoceny ve své emocionalitě. Byť bývá okolní prostředí i jednotlivé přírodní objekty pojaty tmavými odstíny, jejich psychologický účinek není rozvratný. Stromy působí sošně, vzbuzují údiv a úctu, hlavně u větších formátů vytvořených technikou tuše na plátně. Ty jsou dle mého názoru svou atmosférou i technikou nejpůsobivější, jelikož napřímo prostředkují proces rukodělné práce.

Z výstavy Lenky Falušiové. (Foto: L. Falušiová)

Někdy v portfoliu autorky nalézáme přesněji vydestilované celistvé tvary stromů, povětšinou ale naše pozornost vplouvá do hustých struktur větvoví, lišejníků či skalnatých útvarů. Autorka koncentruje naši pozornost na jednotlivé pasáže stromů, můžou to být paty smrků, jejichž dlouhé větvě se pojí se zemí, střední pasáže, ale i samotné vrcholky. Každé zmíněné části umí věnovat patřičnou péči a tyto vizuální analýzy nás zavedou až do bodu spirituálního údivu.

Z výstavy Lenky Falušiové. (Foto: L. Falušiová)

V havířovské galerii se sice nepotkáme s monumentálními formáty, které někdy dosahují rozměrů tři až pěti metrů, skromné prostory jdou naproti spíše komorním dílům, přesto se zde můžete kontaktovat s mohutností soustředěné umělecké práce napjaté k posvátnosti přírody.

*

Lenka Falušiová: V tišinách. Galerie Krystal, Dělnická 18, Havířov. Výstava je k viděni do 26. září 2025.