Nejvíce nápadů ke mně přichází, když se nudím, říká písničkářka Veronika Valová

Ve druhé polovině srpna jste vydala novou píseň Důkaz. Kam ji v kontextu vašich dalších songů řadíte?

Důkaz vznikl doposud nejvíc spontánním způsobem, co jsem kdy zažila. Přišla jsem do studia s jednou větou v deníku a silným nutkáním ji rozvést do konkrétního příběhu. Klíčovou roli pak zastal můj skvělý kámoš a producent Lukáš Szlaur, který byl ochotný se mnou hodiny probírat ono téma až do bodu, kdy jsem se dobrala finálního textu. I to je důvod, proč se mi Důkaz jen těžce zasazuje do kontextu mé tvorby. Mám pocit, že jsem ho spíše našla, než napsala.

Chcete nadále zůstat u vydávání singlů, nebo je Důkaz předzvěstí vašeho nového alba?

Při téhle otázce se mi vybavilo interview s Jackem Antonoffem (zpěvák a skladatel skupiny Steel Train a kytarista kapely Fun – pozn. red.), kde mluví o tom, že singl bez alba je jen dlouhá chodba, která nikam nevede. „Album je bůh, tečka,“ říká. A já s ním souhlasím. Album vnímám jako důležitý milník, ke kterému se chci poctivě propracovat. Aktuálně pracuji na skladbách, kterým věřím natolik, že si je dokážu představit jako jeho součást. Avšak jeho název, nebo kdy by mělo vyjít, si neodvažuji odhadovat.

Je pro vás více atraktivní, že můžete hrát a tvořit s kapelou, takže jsou vaše písně kompozičně bohatší a pestřejší, nebo raději hrajete, tvoříte a vystupujete sama s kytarou, čímž přebíráte kompletně zodpovědnost za vaše písně?

V prvotní fázi tvorby jsem ráda sama. Dokážu tak být nejupřímnější, v klidu vše promyslet a přepsat, kolikrát jen budu chtít. Co se týká aranží a komponování, mám to štěstí, že mám kolem sebe skvělé hudebníky. V rámci živého hraní nemám tolik zkušeností k porovnání. Teď jsme nově dali dohromady kapelu a z toho mám obrovskou radost. Koncertní premiéra nás čeká 18. září.

Potěší vás více, když posluchače zaujme vaše píseň po emoční stránce, nebo když ocení její kompoziční nápaditost?

Určitě emočně. Vždy mám radost, když se z nějaké reakce dozvím, že se mi to podařilo a posluchači si doplňují do mých písniček vlastní příběhy. Kompoziční nápaditost pak mají spíše na starost talentovaní lidé, se kterými mám tu čest pracovat.

Jak často slýcháváte, že váš hlas by se hodil i k popovým písním?

Popravdě, ne moc často. Myslím si, že spousta lidí vnímá mou tvorbu už jako popovou a já se tomu vůbec nebráním. Obecně jsem otevřená spoustě žánrům. Baví mě pop, soul i tradiční české folkové písničkářství. Sama ještě přesně nevím, kde je moje místo, zkrátka tvořím, jak to cítím.

Veronika Valová. (Foto: Tomáš Dudyn Václavek)

V jakém mentálním nastavení skládáte nejraději? Je vám to jedno, nebo víte, že musíte být v určitém stavu, abyste složila píseň, za kterou si budete stát?

Nuda a samota. Nejvíce nápadů ke mně přichází, když se nudím, a nejlépe se mi rozvíjejí, když jsem sama. Mám takový songwriting deník, do kterého si kdykoli zapisuji nové podněty, a pak se k nim ráda vracím a rozpracovávám. Pomáhá mi se pak naladit na určitou emoci, kterou jsem se snažila zachytit.

To je pozoruhodný postřeh. Obecně vzato se nudit nechceme, ale třeba tenista Novak Djoković říká, že je dobré se nudit, protože v té chvíli můžeme být sami se svými myšlenkami a můžeme o nich přemýšlet…

Ano, úplně souhlasím! Nuda je skvělá věc. Jsem velký propagátor tupého čumění do zdi nebo z okna, tehdy často přicházejí ty nejlepší nápady.

Často vaše texty adresujete konkrétní osobě. Jsou tedy opravdu zaměřené na určitou osobu, nebo jde spíše o nějaký projev stylizace, respektive je to výsledek faktu, že se vám tímto způsobem lépe vyjadřují myšlenky?

To je zajímavá otázka. Některé texty jsou jednoduše namířeny na konkrétní osobu. Jindy jde skutečně o způsob, jakým lépe vyjádřit myšlenku, vykrystalizovat ji a s co největší přesností ji předat posluchači. Obecně mě moc baví si s textem hrát a hledat způsob, jakým se barvitě vyjádřit, ale zároveň zachovat jasnost původního sdělení. Balancovat na hraně těchto dvou veličin je jedna z věcí, které jsou pro mě na tvorbě vzrušující.

Je nějaké téma, které byste chtěla zpracovat, ale dosud se vám jej nepodařilo uchopit a dokončit tak, abyste byla s výsledkem spokojena?

Mám spoustu témat, které se mi nedaří zachytit podle mých představ. Často narážím na různé mentální bloky. Přeci jen pojmenovávat věci pravými jmény občas není jednoduché, ale je to neodmyslitelná část jakékoli tvorby.

Veronika Valová. (Foto: Tomáš Dudyn Václavek)

Jako host jste v Ostravě zpívala na křtu alba Another Garden od Niké Vopalecké. Plánujete i společnou spolupráci na nějaké písni?

To bych velmi ráda! Niké je skvělá hudebnice, textařka a k tomu všemu i moje kamarádka, takže taková spolupráce by byl sen. Plánuji si ji odchytnout, až nás nebude dělit oceán. (smích)

Co vás čeká v nejbližší době?

Jak jsem už zmínila, 18. září mě čeká můj úplně první koncert s kapelou. Bude se konat v Ostravě v klubu Dock a já se už nemůžu dočkat. Kromě toho samozřejmě pracuji na nové tvorbě jak ve studiu, tak doma s kytarou a deníkem.

Máte pocit, že jsou vaše skladby, které nyní skládáte jiné než ty, které jste složila třeba před třemi a více lety?

Myslím si, že určitě. Ačkoli si nejsem jistá, do jaké míry to jde zpozorovat zvenčí. Vnímám, že jsem ve věku, kdy se hrozně rychle měním. Text, který jsem napsala před týdnem, mě už pomalu přestává vystihovat. A ten napsaný před rokem je dnes už vyloženě trapný (smích)… Také poslouchám spoustu nové hudby a různých žánrů. To je také něco, co se bezpochyby časem propíše do mých skladeb.