V Latinské Americe mají fanoušci velký přehled o české scéně, říká frontman ostravských Purulent Spermcanal

Můžeš zhodnotit vaše letošní turné v Mexiku a v Kolumbii?

Letošní Latino Tour bylo opravdu ve stylu tamních mravů. Mexiko ukázalo obě tváře, hezkou, ale taky tu divokou. Po pěti dnech v Acapulco, kde jsme si užívali pohodu a pláže, přišel čas hraní a obrovská nespokojenost s organizátorem celého tour. Koncerty byly připraveny narychlo, chybělo vybavení. Peníze za odehrané koncerty končily v kapse zmiňovaného organizátora. Mimochodem jde o Josuéa, zpěváka kapely C.A.R.N.E. Co se týká pořadatelů jednotlivých akcí, tak vše bylo v pořádku. Snažili se v rámci možností. Nehráli jsme v těchto regionech poprvé, tak jsme přibližně věděli, do čeho jdeme. Koncertů bylo domluveno asi deset, například v Mexico City a ve městech Querétaro, Texcoco a pak směrem dolů do Yucatánu v Campeche i Meridě. Jak jsem řekl, pořadatelé byli v pořádku, fanoušci také. Nakonec jsme vše zvládli v klidu. Máme tam spoustu opravdových přátel, kteří by nás nenechali na holičkách. Pak rychlý přejezd do Cancúnu a odlet do Kolumbie na festival Assault Insanity.

Jak to probíhalo tam?

Zde bylo vše jinak, maximální, profesionální přístup, zázemí. Vše, jak má být. U vstupu do areálu nás zavalili naši fanoušci, kterých jsou v Kolumbii spousty. (smích) Byly to krásné tři dny v Kolumbii, kterou už dobře známe. Pak jsme se vydali zpět do Mexika, kde jsme zrušili další spolupráci s tím prolhaným člověkem a oslovili naše staré kamarády z Oxidised Razor. Domluvili jsme nějaké společné koncerty a nastal obrat o 180 stupňů, prostě pohoda. Měli jsme spoustu času na návštěvu památek a přátel. Konečná bilance: až na jednoho zloděje a moc zlého člověka bylo vše pořádku a máme spoustu krásných zážitků.

Purulent Spermcanal v Acapulcu. (Foto: archiv)

V Jižní Americe, potažmo Severní a Střední Americe jste nehráli poprvé. V čem se letošní turné lišilo od vašeho předchozího turné do těchto končin?

Ano, Latinská Amerika je moje srdeční záležitost. Máme tam spousty přátel, fanoušků, dnes už také rodinu. Jiné bylo asi v tom, že jsme letošní tour nedělali s opravdovými organizátory, ale vsadili jsme na slib člověka, který navštívil můj dům, byl týden mým hostem se vším komfortem a nabídl nevšední zážitky a dovolenou, na kterou nezapomeneme. A to vlastně splnil (smích)… Na začátku tohoto tour bylo trochu stresu, ale dál probíhalo vše tak, jsme si řekli a naplánovali. Navštívili jsme nová i známá místa. Máme spoustu šílených vzpomínek. Jako příklad zmíním historku, kdy promotér jedné akce na Yucatánu přistavil obrovsky vůz a opilý namol řekl, že nemůže řídit, takže se musíme na další akci dopravit sami. Každý den v Mexiku se děje něco šíleného, stačí vyrazit do ulic. Milujeme procházky v resortech, kam by lidi raději nechodili. Na turistická centra nejsme moc dělaní. Raději vyrazíme s místními domorodci do ulic.

Na který hudební či mimohudební zážitek z tohoto turné si vždy vzpomeneš?

Asi návštěvu Teotihuacánu, což je magické a zvláštní energií nabité místo. Také jsem si užil pláže v Acapulcu a Campeche. Všechny hudební vzpomínky byly plné krásné energie z fanoušků. Kdybych ale měl vyzdvihnout jednu akci, zmíním asi festival v Kolumbii. Máme tam spoustu známých, hráváme v hlavním hracím čase, je tam parádní zvuk a parádní odezva. A vzpomínek je opravdu mnoho. Ale než to vše vstřebám, bude to nějaký pátek trvat. To člověk musí zažít, aby pochopil krásy Latinské a Střední Ameriky. Já osobně jsem toho plný, a kdyby už nic jiného nebylo, tak si s těmi zážitky vystačím do konce života. (smích)

V repertoáru máte mimo jinou cover Cannibalistic Difigurement od Pathologist. Hráli jste tuto skladbu také?

Je pravda, že tento song od našich kamarádů Pathologist cvičíme, ale ne na koncerty, nýbrž na chystaný tribute, který by měl vyjít pod hlavičkou našeho nej labelu Bizarre Leprous Production.

Jak bys popsal roli grindcoru v těchto zemích, případně obecně v Jižní Americe, respektive Severní/Střední Americe? Je grindcore v těchto zemích populárnější než v České republice, nebo naopak ještě více na periferii tamní hudební scény?

Myslím si, že je to podobné jako u nás v České republice. Určitě mají grindcore pravdivější, žijí tím, aspoň myslím. Také velmi uznávají evropskou gore scénu. Je to pro ně exotika, jako jsou oni pro nás. Jsou to chudé státy a lidé nemají dost peněz na nákup kvalitních aparatur. Po zvukové stránce jsme na tom v Česku lépe. Mají tam klubové akce dost punkové. Ale to, co chybí ve zvuku, doženou parádní atmosférou pod pódiem. Já jsem těmito zeměmi okouzlen, takže vnímám jen to krásné a lidi z tohoto gore světa jsou úžasní. Na druhé straně je mezi kapelami obrovská rivalita. Taková v Evropě, myslím, není. Je tam spousta dobrých muzikantů, to určitě.

Purulent Spermcanal v Americe. (Foto: archiv)

Když už jste hráli v Mexiku, Kolumbii, nabízejí se další státy Argentina, Brazílie, Peru, Honduras, Kostarika atd. Je to v plánu?

Kdyby bylo na mně, projeli bychom to tam celé. Stále přicházejí nabídky z dalších zemí Latinské Ameriky. Hráli jsme také v Ekvádoru, a kdyby nezasáhl covid-19, mohli jsme mít dnes za sebou také Peru a Brazílii. Toto turné jsme tehdy museli bohužel zrušit. Také už jsme vedli řeč s promotéry z Argentiny, Kostariky, Guatemaly, rovněž probíhala jednání s organizátory koncertů ve Spojených státech. Ale s námi je to těžké, jsme staří (smích)… A není tolik sil. Vždy, jak se z takového turné vrátíme, tak si říkáme, že to bylo naposled. Ale po pár týdnech zapomeneme, jak nás bolely prdele z dlouhých přejezdů, a začínáme uvažovat o dalších zastávkách v těchto zemích. Rádi se vracíme, ale také rádi poznáváme nová místa.

V čem vy osobně vidíte kouzlo grindcoru? Přece jenom to není mainstreamová záležitost a mnozí by se mohli myslet, že taková hudba nemůže nikoho zajímat. A přece zajímá…

My jsme v devadesátých letech minulého století začali hrát gore grind, v té době porno gore, z toho důvodu, abychom šokovali. Muzikantů tady byla spousta, ale všichni chtěli ukázat své technické znalosti. Nám šlo o pravý opak. Abychom udělali něco jednoduchého, kdy si při prvním poslechu většina řekne: „To je hnus.“ Ale taky jsme věděli, že se nejdou stejní blázni jako my. Takže struny opravdu na kytaře visely, měli jsme úchylné vokály a celkově to byla zvrácená atmosféra.

Jaké tehdy byly reakce?

Vzpomínám si, jak na druhém koncertě běhali zděšení lidi za zvukařem a řvali: „Vypněte to, vypněte to.“ V té době nám tolik nešlo o to, jak to zahrajeme, ale kolik lidí si bude klepat na hlavu. Ano, prošli jsme si i jinými styly muziky. Myslím si, že v kapele máme široký záběr hudebních stylů, které se asi nějakým způsobem odrazily v naší tvorbě. Kdo nás zná, pamatuje si naše období experimentů. Ale to je naštěstí za námi, vrátili jsme se ke kořenům. Tedy jednoduché úderné tuka tuka a hlavně, ať se všichni, kdo chtějí, baví. A ti, kdo jsou šokováni, taky dobře. Děláme to opravdu jen pro naši radost a radost těch, kteří se chtějí bavit s námi.

Máte pocit, že české grindcorové kapely jsou něčím výjimečné či specifické? Nejste první ani jediná grindcore kapela z České republiky, která dokáže oslovit fanoušky třeba v Jižní Americe, ve Spojených státech, v Asii a jejích tvorba tam má silnou odezvu… Gutalax mají aktuálně turné v Austrálii…

Asi máš pravdu. Na to, jak jsme malá země, tak kapel v tomto nebo podobném žánru je tady spousta a všechny jsou na úrovni. V Latinské Americe mají obrovský přehled o české grindcorové scéně. Měl jsem možnost navštívit spousty kolekcionistů a čuměl jsem, co všechno mají ti lidi doma. Nejen alba, ale také demosnímky spousty českých kapel. A potěší tě, když mezi tím vidíš pirátskou kopii naší desky přetočenou na kazetu s obalem z kopírky. A k tomu ti borec řekne, že tu kazetu poslouchal v osmé třídě na základce a dnes mu je téměř čtyřicet. Vůbec nechápu, jak se to tam dostalo a žilo vlastním životem. Asi to tady v Česku umíme.

Momentálně hrajete ve dvou. Proč? V čem vidíte plusy a minusy? Je však pravda, že občas s vámi zkouší i Petr Hutín (ex-Endless atd.)…

Ve dvou hrajeme už téměř pět let, ale jsme tři… Nesmíme zapomenout na mou ženu Aničku, které v tom jede s námi. Bez její pomoci bychom skončili už na letišti ve Vídni. Má manželka sice není s námi na podiu, ale je stejným členem kapely jako my dva. My to máme v kapele nastavené tak, že prvořadé je přátelství, pak hraní. Nějací lidi se u nás vystřídali, ale nakonec jsme usoudili, že nám to nejlépe sedí tak, jak to je nyní. Zvuk kapely jsme vyřešili po svém. Myslím si, že to funguje. Vidíme jen plusy, včetně pohodlnějšího a levnějšího cestovaní. Vždy se domluvíme, už se za ty roky perfektně známe, takže už navždy dva plus jedna. A co se týká zmiňovaného Petra Hutína, tak, ano, potkáváme se, občas si brnkne s námi, ale to je jiná kapitola. (smích)

Vaše poslední album Chainsaw Family Massacre Game vyšlo v roce 2022. Od té doby jste vydali několik splitek, včetně toho loňského s kapelou Impetigo.  Chystáte nové album, případně další novou nahrávku?

No, popravdě teď jsme trošku odpočívali, ale víme, že nás ještě další album čeká. Nějaké písně už máme, ale nejde to už tak rychle. Hodně se nyní věnuji i manažerské práci, mám na starost veškerý chod kapely, takže není tolik chvil, aby mi přicházely do hlavy riffy, které bychom mohli dále s bubeníkem Kokešem rozpracovat. Nyní však bude víc času na práci, protože Kokeš má operované obě ruce. Už se hojí a brzy na to hupsnem. Nějaká energie ještě je, tak dokud to půjde, plodíme dál. Zmíněné split LP s Impetigo byl můj splněný sen. V životě by mě nenapadlo, že kapela, kterou jsem slyšel jako učeň a inspirovala mě k dalšímu poslechu v tomto žánru, bude jednou vryta do stejné kaučukové placky jako ten náš bordel. Je to sklizeň. Mí rodiče mi vždy říkali, proč to děláš, nikdy z toho nic mít nebudeš. Je mi líto, že už nežijí, abych jim mohl říct a ukázat, proč to dělám. Je to energie, která bude držet Purulent Spermcanal při životě ještě nějakou dobu. Věřím tomu.

Co vás čeká v nejbližší době?

Pořád se něco děje. Už tady byly nějaké další nabídky. Takže, až budou ruce bubeníka úplně v pořádku, startujeme. V prosinci nás čeká Znojmo, v dalším roce se rýsují nějaké akce v Itálii. A léto? Uvidíme, něco v mérku mám.