Michal Kalhous opouští teplo domova a přes mosty vyráží ven

Byť je Kalhous v různých antologiích uváděn jako významný hybatel postfotografické situace v období nového milénia, jako fotograf cíleně apropriující banalitu a každodennost zachycovanou v záměrně neokázalé optice je to především autor fotografické a lidské citlivosti, která je zjevná nejen v jeho pracích, ale v přeneseném smyslu i v tvorbě jeho žáků, s nimiž už dvacet let jakožto pedagog ostravské Fakulty umění Ostravě pracuje. Aktuální výstava se sice domácí náladě cíleně nevyhýbá, nalézáme v ní ale i něco nového, něco, co opouští teplo domova.

Dvě fotografie ve výstavě by mohly cestu ven symbolicky zastřešit. Jsou na nich totiž mosty. Most, z principu překlenující prvek, pomáhá překonávat oddělená území, sceluje prostory a nabízí kontinuitu. Kalhousovy mosty na výstavě sice nejsou vnímány primárně touto optikou, jako záměrný znakový systém, každopádně z pozice čtení výstavy mě zaujaly. Každý z nich má jinou perspektivu, a to jak z hlediska prostoru, tak i významu.

První, s nímž se setkáme nalevo při vstupu do výstavy, nás až filmovou optikou vtahuje do akční situace venkovského fotbalového zápasu. Každé takovéto klání provází trochu hrubá energie, které se citlivější člověk může v lepším případě pousmát, v horším pak zaleknout. Často je rámují pocity trapnosti, kdy i ženské divačky křičí a častují hráče či rozhodčí nevybíravým slovníkem. Mám pocit, že fotbalový zápas okresního přeboru má až terapeutický rozměr, umožňuje divákům i hráčům ventilovat vnitřní přetlak, a zatímco na velkých fotbalových stadionech se emoce sčítají do masivního toku kolektivní energie, která pohlcuje a dokonce vás ovládá, tady slyšíme jednotlivé hlasy a výkřiky, které zažehávají a hasnou v kulisách indiferentní krajiny jako blikající světýlka.

Křehká konstrukce zábradlí mostu jakoby zjevovala obavy z této zóny zjitřených emocí. Malebná zatáčející cesta působí idylicky, až pohádkově, a kontrastuje s tím, co se děje ve druhém plánu. Co je na fotografii specifické, je atmosféra zastaveného času, párky, pivo, břízolitové šatny postavené v akci Z, masivní železné konstrukce zábradlí a branek hřiště, to vše neodmyslitelně známe jako typický kolorit českého socialistického venkova.

Druhý z mostů, pravděpodobně někde v Itálii, má sice civilní rozměr, fotografie není scénovaná, ovšem je v ní něco existenciálně napjatého. Trojice postav se zastavila těsně před ním, zdánlivě bilancující před přechodem na druhý břeh. I když Kalhous občasně zachycuje figuru v krajině, neřekl bych, že mu jde primárně o ní, i zde se potkáme spíše s dominancí tvárné kompozice vertikály kampanily směřující vzhůru a protiváhy cesty a řeky směřující dolů. Mezi těmito dvěma existenciálními body „visí“ trojice postav jakožto symbol člověčenství.

Z výstavy Michala Kalhouse. (Foto: J. Michna)

Nebyl by to Kalhous, kdyby ve výstavě chyběly nálady ze zahrady a domova, zastavené chvíle odrážející tichou všednost života naplněnou neokázalou a skromnou radostí. Stínohra větví stromu otištěná na sušícím se prádle, odložená konev a kulatý stůl… Portrét motýla ukrytého v souvrství trav působí až monumentálním dojmem. Ostření a komponování na střed vyvolává posvátnou úctu, stejně mocně se mě ale zmocňuje úsměv.

Ve výstavě nechybí překvapivé a provokativní polohy. Může to být detail bleskem ozářeného rákosí s nočním pozadím, kde roli přebírá expresivita tvarů až způsobem abstraktního zobrazení, a pak je tady velký křišťálový lustr, který bychom s nadsázkou mohli označit jako „antikalhousovský“ námět.

Z výstavy Michala Kalhouse. (Foto: J. Michna)

Působí v celku výstavy trochu nepatřičně, přesto na fotografii nalezneme ono autorské „zašpinění“ světelným šumem.

Nevím, zdali to byl kurátorský záměr, ale v celku výstavy se projektuje ještě jeden fenomén, a tím je motiv kruhu. Kruh je přítomný už v názvu Co se zrcadlí v mém malém kulatém zrcátku, nalezneme ho ale i ve florálním věnečku rámujícím hlavu psa, kruhový je prstenec světla lustru a umělecký objekt zrcadlící se v odraze skla. Ostatně kruhový tvar stolu dominuje i jedné zahradní fotografii.

Z výstavy Michala Kalhouse.

Kruh je symbolikou nekonečna, znovuzrozování, kontinuity a potažmo života a naděje v nejobecnější charakteristice. Mám pocit, že Michal Kalhous skrze své fotografie život donekonečna ohledává a ukazuje nám, že život a krása jsou přítomny v každém detailu.

*

Michal Kalhous: Co se zrcadlí v mém malém kulatém zrcátku. Kurátor Lukáš Bártl. Galerie Díra, Tyršova 14, Ostrava. Výstava je k vidění od 24. září do 17. října 2025.