I feťáci jsou milující a toužící bytosti, říká oceněný Petr Panzenberger. Lukáš Adam chce, ať si lidé uvědomí hodnotu života

Cenu Thálie do Ostravy přivezl člen činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Petr Panzenberger. Sympatie poroty si získal za vynikající ztvárnění monodramatu Perníkář v ostravském divadle Studio G, které klade důraz na originalitu, aktuálnost a nadčasová témata.

Co ti role Perníkáře dala nebo naopak vzala?

Petr Panzenberger: Role Romana Pechy mi dala možnost nahlédnout do podsvětí duše narkomana a zjistit, že to nejsou jen feťáci, ale lidé, kteří milují, touží a chtějí žít normální život. Jen ta droga je vždy silnější než oni. A co mi vzala? Nevím, snad nic, možná si teprve něco vezme… (smích)

Dostal ses své postavě opravdu hluboko pod kůži. Jak se ti to povedlo?

Petr Panzenberger: Myslím, že samotné zkoušení bylo tak usilovné a když jsem měl volno celý den, byli jsme v divadle od rána do večera. Možná to neustálé napojení na postavu bylo tím nejsilnějším motorem pro její ztělesnění.

Petr Panzenberger v inscenaci Perníkář. (Foto: Viktorie Kubicová)

Co pro tebe zisk této prestižní ceny znamená?

Petr Panzenberger: Thálie je pro mne jakousi pomyslnou třešničkou na dortu za všemi dosavadními lety u divadla. V herectví se zřejmě začínám dotýkat větší hloubky postav než dříve, ale to neznamená, že si teď ustelu na vavřínech.

***

Lukáš Adam získal Thálii za roli Luigiho Lucheniho v muzikálu Elisabeth, který uvedlo v minulé sezoně Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. To se již řadu let může pochlubit vynikající uměleckou kondicí, kterou dokumentuje řada prestižních ocenění. Sugestivní herecký a pěvecký talent Lukáše Adama tentokrát našel u odborné poroty největší odezvu.

Dostat Thálii za ztělesnění vraha a ironického glosátora se často nevidí. Prozradíš prosím svůj recept, jak jsi na tuto postavu vyzrál?

Lukáš Adam: Myslím si, že recept nejen k Luchenimu, ale k jakékoli jiné postavě, kterou jsem kdy v divadle dělal, je vyprávět její příběh co možná nejpoctivěji, najít ty nejniternější pohnutky k jejímu konání a hledat detaily a maličkosti, kterými se dá postava vystihnout plasticky. Teď se zamyslím, protože nevím… Mám úplně děravý mozek (smích). Samozřejmě v případě muzikálu je tím receptem postavu i co nejlépe odzpívat.

Co jsi chtěl svým ztvárněním Lucheniho říct o lidech a světě?

Lukáš Adam: Chtěl jsem do Lucheniho nějakým způsobem promítnout nebo ukázat výčitky svědomí. Reflektovat to, když člověk koná něco, co by konat neměl. Na partu Lucheniho mám nejraději začátek a konec inscenace, kdy se zpovídá před božím soudem za to, co všechno provedl. Nechci obhajovat nebo glorifikovat vraha. Chtěl bych, aby si divák odnesl pocit, kdy vidí zmařený život člověka, který nenašel naplnění. Aby si každý víc uvědomil hodnotu svého života. To je takový malý vzkaz, který bych chtěl posílat přes forbínu.

Lukáš Adam v inscenaci Elisabeth. (Foto: Aleš Honus)

Co pro tebe znamená zisk této prestižní ceny?

Lukáš Adam: Je to pro mě obrovská čest, že vůbec můžu patřit do této společnosti. Že můžu tuto cenu držet v ruce. Pořád se tomu těžko věří, a to i proto, že naše letošní nominace byla ohromně silná. Svých kolegů Honzy Sklenáře a Honzy Kříže si nesmírně vážím. Sleduju je už dlouho a učím se od nich. To, že jsem tam nakonec stál já, je pro mě z říše snů.