Na to, abys zaujal, máš maximálně prvních dvacet sekund písně, říká Petr Caputa z kapely Witch Hammer

Ve druhé polovině října jste vydali nový videoklip Životem vinen. Jaká je jeho základní myšlenka?

Základní nosnou myšlenkou je užívat si života, dokud to jde. V klipu jsme chtěli vyjádřit vlastně takové zpytování svědomí hlavního hrdiny. Ten ale i přes veškeré špatnosti a hříchy, které má na triku, ničeho nelituje a může si na konci říct: „Užil jsem si to!“

Ve skladbě se mimo jiné zpívá: „…přiznávám a hájím vinu svou…“ Máte tedy pocit, že lidé v dnešní společnosti vědí, že se určitými činy provinili, ale pořád si tato provinění obhajují a hledají výmluvy, proč se tak stalo?

Právě že tady o žádné výmluvy nejde. Hlavní hrdina všechny své hříchy přiznává, nestydí se za ně, a dokonce hájí vinu svou. Když nad tím teď zpětně uvažuju, tak mě zřejmě nějak podvědomě při psaní textu ovlivnila smrt Ozzyho Osbourna. To je takový typický příklad borců, kteří jeli po většinu života fakt naplno!

Můžeme říci, že je tato skladba nějakým pokračováním či jiným úhlem pohledu na váš dřívější singl Přízrak svědomí?

To bych ani neřekl. Obě skladby mají společné maximálně to zpytování svědomí. V tomto případě se však jedná o negativního hrdinu, který dělá vyložené sviňárny a díky vlastnímu prospěchu jde takzvaně přes mrtvoly. Pokud je tedy poselstvím songu Životem vinen užívat si života, pak poselstvím Přízraku svědomí může být, že na každou svini se vaří voda. (smích)

Je píseň Životem vinen předzvěstí nového alba? To zatím poslední Absolutno II: Coinspirace vyšlo v roce 2023…

Tak to je otázka. Abych řekl pravdu, sami nevíme. Doba se změnila a nepřeje dlouhohrajícím deskám. Všechno je zrychlené a na to, abys posluchače zaujal, máš maximálně prvních 20 sekund songu. Pokud se ti to nepovede, tak většina lidí vypíná nebo přeskakuje. Já osobně to tedy vidím tak, že každý rok vyhodíme třeba dva nové songy a až se to nasbírá, tak z nich uděláme celé album. Ale co já vím, v kapele jsme čtyři a kluci to můžou vidět jinak.

Jelikož jste v kapele čtyři, tak se přece jenom zeptám. Poslední dvě alba byla inspirovaná Továrnou na absolutno od Karla Čapka. Máte už představu, jak by tomu mohlo být u nové nahrávky?

Jak jsem před chvíli řekl, myšlenka na novou desku není momentálně na stole. Sami tedy nevíme, kam nás v budoucnu inspirace povede.

Vloni měl premiéru dokument Witch Hammer – 25 let na scéně. Co při jeho realizaci bylo nejtěžší?

Celé natáčení byla taková hezká nostalgická pouť 25 let nazpět. Samozřejmě jsme zavzpomínali s bývalými členy na množství zážitků a různých kokotin, které se vyváděly. Takže to bylo dost veselé. Někdy to byl docela hardcore. Pomyslným vyvrcholením pak byl výroční koncert za účasti všech bývalých spoluhráčů. To bylo super a nevím, jestli se nám to ještě někdy povede takto dát dohromady. Takže jsem rád, že se to loni povedlo. Mimochodem celý dokument rozdělený na díly najdou zájemci na kanálu YouTube.

Je něco, co dneska o hudebním byznysu víte a chtěli byste, abyste to věděli už v době vašich začátků?

Kdybychom věděli to, co víme dnes, tak bychom si především ušetřili spousty a spousty zklamání. (smích) Všechny ty euforie, kdy jsme si byli úplně jistí, že teď už se to musí zlomit, a pak následně vystřízlivění, když ti někdo přibouchne ty otevřené dveře do další ligy přímo před nosem… Tohle všechno nás ale hrozně zocelilo a člověk si toho alespoň více váží, když si tu kariéru vybuduje schůdek po schůdku. Dneska už nás nerozhází vůbec nic.

Mění se váš pohled na českou hudební scénu?

Nijak zásadně. Spíše se utvrzujeme v tom, že je to nekompromisní konkurenční boj a zápolení o fanouška. Pokud jsi profi kapela a živí tě to, tak to snad i dokážu nějak pochopit. Úsměvné však je, když se to děje i na té naší úrovni. Někteří borci by mohli trochu ubrat a místo nakupování fejkových lajků a zhlédnutí na YouTube by si mohli, já nevím…, třeba pořídit chlazení na pivo do dodávky. (smích) Je to fakt sranda, když má kapela, na kterou chodí třeba 30 lidí, pak statisícová zhlédnutí na YouTube a podobně. (smích) Mimochodem borci, jen mezi námi, všichni, včetně promotérů, už dávno vědí, jak tenhle systém funguje, takže je to fakt mrhání penězi.

Ovlivňuje více váš hudební život osobní život, nebo váš osobní život více zasahuje do vašeho hudebního života?

Tohle jsou spojené nádoby. Samozřejmě nám hudba, pokud to teda chceš dělat pořádně, a to my chceme, ukrajuje velkou část našeho času. Člověk to prostě musí nějak spravedlivě vybalancovat, což se daří někdy víc, někdy míň. Základ je však velká tolerance a podpora u našich životních partnerek a rodin, bez které by to prostě nešlo. Za to jim chceme moc poděkovat.

Jaký odkaz chcete ve vašich písních zanechat, respektive jaký vzkaz chcete prostřednictvím vašich písní předat fanouškům?

My se chceme naší hudbou především bavit. Pokud to stejně jako nás baví i fanoušky, tak je to potom ideální stav. To je, myslím, dost silný odkaz, no ne? Bavit hudbou sebe i fanoušky.

Česká republika patří k zemím, kde se daří heavy metalu a melodickým (rock-metalovým) nahrávkám. Proč tomu podle vás tak je?

Těžko říct, asi to nějak souvisí s tou tancovačkovou tradicí. V prvé řadě je třeba říct, že hlavní skupina současného metalového publika ještě tyto tancovačky zažila a těm mladším to zase předali jejich rodiče. Tam se většinou hrála taková hudba a v těch lidech to prostě nějak je a stále rezonuje. A teď pozor! Teď v žádném případě neberu pojem „tancovačka“ jako něco hanlivého! Na takových tancovačkách začínala většina současných legend, včetně třeba Arakainu nebo Törru. Takže ten základ bude asi tam.

Co vás čeká v nejbližší době?

My jsme momentálně uprostřed turné s českou legendou Törr (ještě se uskuteční tři koncerty, a to 22. listopadu v Jihlavě, 28. listopadu v Plzni a 29. listopadu v Jablonci nad Nisou – pozn. red.), což si teda nesmírně užíváme. Musím říct, že návštěvnost je skvělá a lidi pozitivně reagují už i na nás, což nebývá u support kapely vždycky pravidlem. Beru to jako známku toho, že spojení Törr a Witch Hammer má smysl a funguje. Koncem roku vypustíme do světa také druhý singl, což bude cover a naše pocta jedné legendární britské kapele. Myslím si, že se to celkem povedlo, tak jsem zvědavý na reakce. Trvalým úkolem je pak hrát co nejvíce koncertů a rozdávat radost a úsměvy co nejširšímu metalovému publiku. Takže: „Hrrr na ně!“ (smích)