Natálie Tichánková vydává debut Světlo a stíny. Autorský soul v češtině, který se nebojí být špinavý

„Album je mým zrcadlem. Každý máme v sobě světlo i stíny. Nehodnotím, co je správně, zda temnota, nebo jas. Obě strany patří ke mně a hudba mi pomáhá hledat mezi nimi rovnováhu,“ říká Tichánková, známá z hlavních rolí ostravského Národního divadla moravskoslezského, kde aktuálně získala za roli císařovny Sisi v muzikálu Elisabeth širší nominaci na Cenu Thálie.

Deska Světlo a stíny vznikala živě, bez zbytečných dohrávek a efektů. Carloffova produkce nechává vyniknout hlas i atmosféru – a přitom drží celou nahrávku pevně pohromadě. Soulová estetika 60. let tu rezonuje jak v aranžích, tak v práci s dynamikou a barvou zvuku. „Nechtěli jsme přeleštěné rádio. Chtěli jsme syrovost. Něco, co má špínu, dech, prostor. I ty světlejší písně mají svoje,“ říká zpěvačka, která se inspirovala jak Arethou Franklin, tak českými soulovými zpěvačkami konce šedesátých let.

Texty jsou výhradně autorské, často až velmi intimní. Ve skladbě Černá díra Tichánková zpívá o stavu, kdy člověka strach začne pohlcovat. „Ale právě strach může být impulzem, který vás vytrhne zpátky ke světlu. Zlomovým momentem je pak v polovině alba písnička Zrozena z popela, kde se nálada začne obracet,“ říká Natálie: „Je to metafora. Depka… a pak se rozední,“ dodává.

Zdroj: tisková zpráva